Zdá sa, že sa môže vytvoriť nová vojna, alebo nový front tej súčasnej.
Aj takto sa z Majdanu a konfliktu, ktorý spôsobil, stáva reálna svetová vojna.
Ale rozhodnutie Srbov asi možno len privítať, americká prítomnosť aj na Balkáne donekonečna tamojšiu situáciu deformuje.

Několik členských států považuje myšlenku ruční kontroly evropského obranného průmyslu v Bruselu za znepokojivou.
Evropská unie neúnavně zkoumá možnosti, jak by mohla Ukrajině do roka dodat co největší množství (cílový počet je 1 milion kusů) munice, především 155mm dělostřeleckých granátů. Člen Evropské komise odpovědný za vnitřní trh Thierry Breton předložil na stůl EK legislativní návrh na rozvoj společné výroby munice v EU, který na začátku měsíce předložil také EP. pokyny vysokého představitele EU pro zahraniční věci Borrella.

Jedná se o konečnou fázi původního Borrellova tříkrokového plánu, který se zdá být složitější ve srovnání s relativní srozumitelností prvních dvou kroků. V prvním kroku poteče miliarda eur do evropského mírového rámce, ze kterého dostanou kompenzaci země, které pošlou na Ukrajinu zbraně vlastních sil jako pomoc. Ačkoli nedostatek regulačního rozvoje mírového hnutí zapříčinil vážné zneužívání, Brusel se zdvořile dívá na druhou stranu, když lidé blízcí jeho srdci utrácejí peníze evropských daňových poplatníků na sebe. Brusel by ovládl vojenský průmysl členských zemí? Druhým krokem je nápad na společný nákup munice, který na dlouhou dobu uvízl na jednom místě hlavně kvůli Francii, protože Macron nechtěl slyšet o tom, že by EU mohla objednávat ze třetích zemí , neboť by způsobilo další znehodnocení vojenského průmyslu EU a snížení schopností EU.

Co je vaše, je naše
Třetí krok je možná nejsložitější. To by zahrnovalo koordinaci evropské výroby munice a posílení obranného průmyslu EU, samozřejmě podpořené samostatným finančním fondem a různými pobídkovými opatřeními.

Zásadním problémem třetího kroku je, že členské státy nechápou, jak velkou kompetenci si pro sebe Brusel představuje v souvislosti s koordinací „společného obranného průmyslu“ . Každému je zřejmé, že obranné kapacity musí být navýšeny, tím méně proto, aby Evropská komise mohla nad oblastí vykonávat nadměrnou moc.

Vojenský průmysl je ve státech EU jakousi posvátnou krávou v absolutní národní kompetenci,
obklopený tajnými informacemi a daty, o které se nechce žádný výrobce s nikým podělit, ani zástupci států s ním spojených. Ve srovnání s tím se myšlenka EK jeví jako otevřené okno, kde je Komise znalcem všech tajemství a správcem všech dat – dosud neodpověděla, jak bude tyto průmyslové informace chránit a jaké informace bude sdílet. ve jménu transparentnosti.

Tajemství, které každý zná
Bretonovo pravidlo, které jinak platí do poloviny roku 2025, vytváří fond ve výši 500 milionů eur na modernizaci a rozšíření evropských výrobních kapacit, rekvalifikaci a rekvalifikaci pracovní síly a „navázání přeshraničních průmyslových partnerství“ pro zabezpečení dodavatelských řetězců. Vybrané projekty by z fondu dostaly nevratnou částku 60 procent, zbytek by musela dotvořit daná firma nebo členský stát.

Myšlenka je to dobrá, ale Evropská komise zahrnula do legislativy rozšíření vlastních pravomocí , tzn

by měl právo na přístup ke všem důvěrným informacím, které aktéři vojenského průmyslu členských států dosud žárlivě střežili.
Ursula von der Leyen si podle toho může kdykoli vyžádat údaje o výrobní kapacitě určitých společností, různých prvcích dodavatelských řetězců, velikosti zásob a problémech výrobců, které mohou bránit zvýšení kapacity.

S těmito údaji vždy vojenské závody zacházely jako se sedmi zapečetěným tajemstvím a nebyly sdíleny se zahraničními vládami, mezinárodními organizacemi nebo konkurenty. Některé členské státy proto v souvislosti s procedurami sdílení dat očekávají od Bruselu jakousi garanci ohledně nakládání s citlivými informacemi, protože takovou záruku doposud nedostaly.

Brusel vám řekne co a kolik
Nejvíce matoucí částí návrhu je, že Evropská komi...
https://makronom.mandiner.hu/cikk/20230531_brusszel_kozos_hadiipar_losze...