Decká v uliciach - demonštrácia proti korupcii

V pondelok bola na námestí SNP Bratislava po prázdninách nová demonštrácia mladých "proti korupcii".

Chcem to zaznamenať - pretože to inak nemalo podľa mňa žiadnu odozvu. Celá táto akcia zameraná výrazne na mladých, na stredoškolákov, je naozaj ako stredoveké krížové výpravy "nevinných detí proti pohanom".  

Ale nechcem to vysmievať či zadupávať do zeme - veľmi ma to zaujíma, pretože je to všetko, čo na Slovensku globalizačné sily dokážu. Teda aspoň dúfam, že je to všetko, čo verejne politicky dokážu. Verejne - pretože si musíme pripomenúť, že dnes sú rozlezení priamo v ministerstvách, najmä v ministerstve obrany a tie ovládajú priamo zvnútra - ich sila bola vždy v kryptokratických mafiách a sieťach. Slovensko je stále ovládané globálnymi parazitmi, nerobme si žiadne ilúzie.

Ale na námestiach sú pateticky poľutovaniahodní.

Nechcem sa opakovať, ale tieto demonštrácie  treba uvítať - aspoň naučia hlupáčikov na ich vlastnej škode, že takzvaná "demokracia" ... proste nefunguje.

 

 

 

 
Buheh

ktoré deckám tlačia do hlavičiek, majú za cieľ zastrieť skutočný stav vecí. O skutočnm stave a geopolitickej situácii tejto krajiny (reč je o Česku, ale SR je to isté v bledomodrom) je teraz veľmi výstižný a inšpiatívny článok na Zvedavcovi (a je tam aj jasne povedané to podstatné k téme"jadro") – nemám rád linky, tak to sem prilepím celé:

Proč zůstáváme chudými příbuznými?

Vlastimil Podracký

Prevzaté zo:
http://zvedavec.org/prispevky/2017/10/7394-proc-zustavame-chudymi-pribuz...

Vznik a důvod přetrvávání naší relativní chudoby oproti západním sousedům je důležité pochopit, abychom se správně rozhodovali v dalším vztahu k EU, k přijetí eura či vstupu to „tvrdého jádra“.

Místo diskuse o celé problematice celého našeho „chudého příbuzného“, jehož ekonomické relace k bohatým zůstávají nezměněné při jakémkoliv hospodářském pokroku, se vede propaganda podle skupinových zájmů. Možná, že neodhadnu dobře všechny souvislosti, nicméně alespoň by tento článek měl vést k diskusi.

Struktura blahobytné západní země a vznik jejího bohatství

Jako první uvedu, že Japonsku a Německu bylo po válce mohutně pomoženo, protože se nacházely na hranicích se sovětským blokem a byly jakýmisi „výkladními skříněmi“, navíc v nich bylo komunistické myšlení nejnižší, staly se spolehlivými partnery pro americké vojenské základny, které jim zajišťovaly bezpečnost, aniž by oni museli mít armády a tím se stát znovu nebezpečnými.

Blahobytná země se vyvíjí z průmyslové země vývojem, který lze nazvat: vývoj od kvantity ke kvalitě a následně k postupné degradaci obojího. Původní průmyslová země má velkou porodnost zvláště venkovského obyvatelstva, které se stěhuje za prací do měst. Pro podřadnější práce je dost lidí a průmysl se může rozvíjet. Venkovské obyvatelstvo se postupně vyčerpá snížením porodnosti a odchodem mladých lidí do měst v důsledku mechanizace zemědělských prací. Porodnost celkově klesne a národ začne vymírat a mít nedostatek pracovníků, který se řeší nejprve imigrací z jiných zemí nebo odchodem podřadné a málo placené práce do zaostalejších zemí nebo do východní Evropy, která komunistickým režimem ztratila „strukturu blahobytné země“.

V blahobytných zemích rodiny mají „dva psy, ale jen jedno dítě“, velké procento žen děti nemá a dvě děti jsou téměř nepřekročitelný limit, se dětem dává veškerá možná péče včetně vzdělání. Je velký tlak na to, aby vystudoval obrazně řečeno „každý blb“. Zatím co dříve studovali jen vybraní inteligentní lidé (školství bylo zaměřeno na soutěž a výběr), nyní se prosazuje, aby vystudoval každý. K tomu směřují neodmítnutelné intervence přímé i politicky a ideově zprostředkované. Tím nastává intelektuální a kulturní nivelizace společnosti. To ovlivňuje celou intelektuální sféru. Najednou nejsou kvalitní lidé, nejsou myšlenky. Z tohoto stavu se odvozuje ideový relativismus a individualismus nemající místo pro kolektivní zodpovědnost, z čehož napohled vyplývá zbytečnost kvalitních ideálů a lidí. Vlastníci peněz a odborníci jsou obvykle lidé vybraní ekonomickou soutěží, jsou to lidé kvalitní jen v jednom aspektu života, mají zájem na obchodě, propagaci výrobků a fungování ekonomiky, ale fungování státu nikdo nerozumí a tržní návyky vycházet vstříc zákazníkovi, se promítají do politiky jako nihilistický populismus. Ztratila se úplně ideová diskuse a elita, která by byla schopna zaujmout vedoucí pozice, zůstává na okraji společnosti nepochopena. Relativizace hodnot zakořenila. U nás je to také tak, nejkvalitnější lidé pochází ještě z komunistické doby.

Mezitím vzniká společnost, která už nemá dělníky z domácího obyvatelstva (těmi jsou buď migranti, nebo se podřadná práce vyvezla do zahraničí – třeba do České republiky). Společnost nepotřebuje výrobu, ta se může uskutečnit kdekoliv, ale zisky jdou do blahobytné země. Důchodci chtějí svoje důchody z různých fondů investovaných ve výrobě a obchodu, peníze by měly být stabilní a tak vymírající země polyká další migranty, kteří nahrazují chybějící mladé lidi ve všech zbývajících pracích včetně služeb. Pokud se porodnost domácího obyvatelstva dostatečně nezvýší alespoň po nějaké době, pro což se nezdá napohled žádný důvod, nastane postupná etnická výměna obyvatelstva a nová kulturní epocha. To je sice už znatelně v dohledu, ale prozatím ještě nenastalo.

Tak vzniká jakési paradigma blahobytné země, kde se snoubí podnikavost, historické vlastnictví peněz, nemovitostí, ale i trhů. Toto „vlastnictví trhů je nejdůležitější“. Tradiční tržní návyky jsou vůbec podstatné.

Jak jsme se stali chudou zemí (relativně k Západu)

Země východní Evropy se vyznačují zvláštním paradigmatem: mají vyspělé obyvatelstvo přibližně jako na Západě a problémy s obnovou obyvatelstva shodnou s blahobytnými zeměmi, ale přitom životní úroveň se pohybuje od 25% do 60% svých západních vzorů. Bez jakési „domácí pracovitosti“ (lidé si vytváří mnoho věcí samozásobováním, samoslužbami a sdílením služeb v rámci rodiny a známých) by to bylo ještě mnohem méně, protože platy jsou většinou v rozmezí 20 – 40%. Tato situace je dána historicky, protože obyvatelé těchto zemí nevlastní investice a trhy. Prostě ztratily čas komunistického a postkomunistického režimu k zaujetí světových trhů a k vytvoření vlastnictví investic do význačných podniků majících nejvyšší zisky.

Dnes jen velmi málo záleží na nějaké „vzdělanosti národa“, na „pracovitosti“ apod. To jsou už zastaralé pojmy. Vzdělané lidi je možno získat ze zahraničí a pracovitost se využije v Číně, naopak je to výhodnější, ušetří se investice do vzdělání. Důležité je vlastnictví investic a trhů. Vysoké vzdělání je potřebné ojediněle, nové technologie jsou „uživatelsky orientované“ a potřebují k obsluze jen středně vzdělané lidi, kvalitní střední škola úplně stačí, podstatě techniky není potřeba rozumět (potřebujeme snad znát, jak funguje počítač nebo mobil?). Pro nás je dokonce důležitější člověk, který nedělá zrovna nějakou významnou práci, ale pracuje a platí daně, než člověk, který ze státu vyždímá zdarma vzdělání, ale uplatní ho v „blahobytné zemi“. Tak se postkomunistické země stávají jakýmisi „vzdělávacími středisky“, zaplatí vzdělání, ale ztratí nejen náklady na vzdělání, ale i lidi.

Před válkou jsme patřili mezi vyspělé země. Struktura blahobytné země byla u nás tenkrát podobná západním a při normálním vývoji bychom mohli být na úrovni Rakouska. Zničující byla železná opona, odtržení od západních trhů, ze kterých plynuly největší zisky. Trhy nebylo možno navrátit a dodnes navráceny nejsou. Vzpomínám si, jak v Moravii vyráběli sporáky pro Francii, ale neprodávali je tam. Sporáky se vyvezly do Francie za nízkou cenu a tam dostaly značku francouzské firmy, pod kterou se prodávaly. Totéž bylo s mixéry a dalšími výrobky. Peníze v takovémto případě plynou převážně do kapsy „vlastníku trhu“ nikoliv výrobci. Baťa to dobře věděl, ve svém prvomájovém proslovu v r. 1928 pronesl, že musí odstranit „velkoobchodnickou spekulaci“. On jako vysoce produktivní výrobce obuvi by vydělával peníze obchodníkům, kteří by kupovali od něj levně boty a draho prodávali. Proto přistoupil k výstavbě obchodních domů a obchodu v každé obci. Vydělával potom na obchodě, kterým mohl zaplatit mechanizaci práce v jeho továrně.

Vůbec nejhorším artiklem vzhledem k výdělkům jsou subdodávky. Košile se vyrobí u nás a knoflíky v Rumunsku, ale německý konečný výrobce knoflíky přišije, dá na košili svoji vizitku, a prodá ji za několikanásobnou cenu než je prostý součet ceny košile a knoflíků, a to všechno proto, že je „vlastníkem trhu“. Mnohdy to prodá nazpět u nás nebo v Rumunsku a vyřadí i našeho výrobce, který by stejným způsobem košili zpracoval, protože obchody obvykle chtějí „známou značku“ a nemají důvěru v ty, kteří nejsou „vlastníky trhu“. Ale nemysleme si, že vzdálenost od zákazníka je podstatná, nikoliv, podstatné je, kdo je vlastník a manažer. Vždyť montovny jsou opět jen zaměstnáváním laciné pracovní síly. Vlastníci jsou v zahraničí a jim plynou zisky z výroby i obchodu. Všechno to jsou pro nás jen jakési „podřízené práce“ bez velké přidané hodnoty. Vlastnictví je podstatné, ale jen tenkrát, když je (jako u Bati) spojeno s „vlastnictvím trhu“.

Po pádu komunistického režimu se už s tím nedalo nic dělat. Ztratili jsme i východní trhy, protože všichni kupovali západní zboží, které bylo konkurenceschopnější (někdy ani nebylo kvalitnější). Západní firmy obsadily trh a ještě více zbohatly, zatímco my jsme byli jenom „zachráněni“. Hlavní podíl na tom měli zákazníci a jejich přesvědčení. Potom přišly banky a obchodní řetězce. Naše firmy byly podfinancované, privatizace byla mnohdy spojena se zmatky, propouštěním lidí apod. Naši lidé se zařadili do prodeje zahraničního zboží, protože tam nejvíce vydělávali. Za takových okolností se samozřejmě cizí kapitál „zmocnil trhu“ a některých našich podniků. Cizí kapitál dobře ví, že nemůže jenom prodávat zahraniční výrobky, brzy by totiž lidé v takové zemi neměli za co kupovat. Musí je i zaměstnávat a tak se pomalu vytváří situace, která je dnes. Občané české republiky, pokud nepracují ve službách a drobné místní výrobě, jsou převážně jen zaměstnanci velkoprůmyslu a dodavateli levných komponent. Zemědělství je odrazem celkové situace. Od nás se vyváží kukuřice, pšenice a řepka (podporováno dotacemi EU). Avšak zpracování probíhá převážně zahraničními firmami (Agrofert je výjimkou) mnohdy v zahraničí.

Závěr: metropole bohatnou a periferie chudnou, nestaňme se periferií velkého celku!

Nemyslím si, že vznik dnešního paradigmatu byl nějaký cílený záměr, vyvinul se z celé situace postkomunistické doby a zakonzervoval se, protože vyhovuje těm, kdo z toho těží.

Východním národům nebylo dopřáno ono blahodárné paradigma poválečné západní Evropy samostatných států, které si měly příležitost nastavit cla a vést vlastní fiskální politiku tak dlouho, až vyspěly a mohly se začít svobodně sdružovat, a to pod americkou bezpečnostní supervizí, nikoliv nadvládou. Východní státy se naproti tomu po pádu komunismu staly vazaly a doprošovači dotací, ztratily svoje místní trhy a vlastnictví investic. Blahobytné západní Německo už nacpalo mnoho prostředků do východního, ale lidé z východu stále odchází pracovat na západ a jsou městečka, která už mají jen polovinu obyvatel, převážně důchodců. Tak dopadá vazalská země jsoucí v jednom politickém bloku s „blahobytnou“. Tak můžeme dopadnout i my při další integraci v „tvrdém jádru“.

Do jednoho politického celku nemohou jít „blahobytné země“ a jejich vazalové zároveň. Protože žijeme v době, kdy metropole bohatnou a periferie chudnou, v takovém celku se staneme periferií. Politické struktury budou sloužit ekonomickým zájmům hegemonů, kteří budou chtít stav zakonzervovat a bránit jej politickými metodami. Vidíme Francii, jak se snaží politickými metodami zamezit konkurenci našich dopravců. Jakmile bude jen náznak nějakého našeho pronikání, hned si najdou nějaký politický důvod, buď v oblasti ekologie, daní, mezd a všeho možného. Budou nás jen „přikrmovat“, abychom nebyli extrémně nespokojení, zisky půjdou opět na západ a k nám půjdou dotace, za které budeme „líbat ruce“ a pokorně poslouchat, pokud ne, podniky ukončí u nás výrobu a zavedou ji jinde. Třeba odstěhují i Škodovku.

Robotizace výroby je jen pokračováním automatizace, nic nezmění, jen pokud by přišla příliš náhle, zvýší nezaměstnanost opět jen v těch vazalských zemích, v montovnách apod., naopak zaměstná vzdělané lidi v blahobytných (projekty a stavba robotů). Investice na robotizaci jsou příliš vysoké a musí se splácet půjčky, než aby se nějak výrazně mohly snižovat ceny.

Mimo „blahobytné země“ Západu máme daleko větší možnosti, neboť snadněji vynikneme kvalitou a cenou, mnohde jsou naše značky známé a nejsou ony záporné předsudky proti nám. To neznamená se s Evropou rozcházet, ale nenechat si vzít politickou suverenitu. Podle toho by měli i občané se rozhodovat v politické oblasti, při volbách, při vytváření politických stran atd.

Poznámka editora (Stwora)

Jedno přísloví říká, dejte si pozor, co si přejete. Mohlo by se vám to splnit. Autor si, stejně jako mnoho našich lidí, přeje, abychom se měli stejně, jako západní Evropa. Aby platy a ceny byly podobné jako třeba v Německu. Já na druhé straně často blahořečím osudu, že to tak není. Proč? Protože ta relativní chudoba (zdůrazňuji slovo relativní) může být ve skutečnosti naše záchrana. Záchrana před hordami okupantů z Afriky a zemí třetího světa. Za to, že tady ještě nejsou, alespoň ne v takové míře jako v bohatších zemích na západ od Aše, za to vděčíme tomu, že se máme malinko hůř. A tím pádem nejsme pro ně tak atraktivní. Okupanti jsou vypočítaví, nemilosrdní, agresivní, hrabiví a velmi dobře informováni. Ve chvíli, kdy se dorovnají platy a ceny, je tady máme v plné parádě. Žádné ploty je nezastaví, i kdyby na hranicích byly. A ony tam nejsou.

Ne nadarmo nám dnes Západ závidí a jejich obyvatelé jezdí velmi rádi do českých měst a někteří tady kupují domy a byty. Ne proto, že je to levněji, ale proto, že je tu ještě bezpečno. Tak prosím, nefňukejme a nesnažme se o těch par eur v peněžence navíc. Bylo by to Pyrrhovo vítězství.

Ľubov

Buheh,človeče,kde si bol tak dlho? Si v poriadku?
Už som bola nervózna,toto nech sa neopakuje!:)

Buheh

Treba vytvárať statky a pridanú hodnotu pre blížnych, štátny rozpočet, migrantov, natistov a ostatných akcionárov.

A okrem toho, začem bukvy? Veď tu už je každému vsjo jasno.

Ľubov

Mne ani nie.Po informácii,že Fico dáva mimovládkam 30 miliónov,som čakala tvrdšie reakcie,ale utrasie sa to,aj bizardný Kiska sa utrasie,aj čo ešte?
Je pravda,že Orban mimovládky z Maďarska vykopol? Je pravda,že si so Sorosom idú po krku?Prečo mi to jasné nie je ,vidíš,bukvy sú potrebné stále.

Buheh

Ľubov, človek nemusí vedieť všetko. Naozaj nie je dôležité vedieť koľko dal Fico mimovládkam, o koľko okradla Kiska štát na daniach a čo spolu robia Orbán so Sorosom za zatvorenými dverami. Dôležitejšie je mať v rámci možností dostatočne adekvátnu predstavu o tom, ako dôležité veci a súvislosti fungujú, a pritom si tým nenechať kaziť život.

Norman

Hej, Buheh, veď my si ani nejako nemyslíme, že naše články a rozhovory tu by boli nejako dôležité, to naozaj nie, to máš pravdu.

Ľubov

Veď to hľadanie odpovedí,to pechorenie je cieľ,tolko rozumu mám,že Pravdu nenájdem.Tam sú podľa Tradície takmer nesplnitelné kritériá,jedným z nich je ale aj to,že všetko je rovnako dôležité.
Buheh ,čo je to s Tebou? Že Ty už neodoberáš časopis Kozmos! :(.

http://www.infovojna.sk/video/informacna-vojna-09102014-kosovo toto je naozaj skvelá práca,upozorňujem na ňu v súvislosti so správou,že Srbi opäť žalujú NATO za zločiny z roku 1999.Aj u nás pobehuje stále spokojne sa tváriaca malá jašterica Dz. a všetci spolupáchatelia.Aj preto,čo bolo v Infovojne predvčerom,že pustili tú beštiu Oriča. Nesmieme zabúdať !

Norman

Ja sám neviem, čo je vo veci, ale vidíme vlastne niečo nové?
Možno len to, že sme si vraj sami na vine, lebo sme si nechali politikou "skaziť život". A pritom jestvuje zrejme nejaká ľahká metóda, ako sa tomu vyhnúť. Bože, ja debil, celý život mi to vadilo zbytočne.

Norman

Ako čitateľ poviem, že je to pekne pochopiteľne napísané. I keď to vlastne nie je nič nové, je?

Ale chcem k jednému detailu, k tomu postoju k Európe. Zacitujem dve vety z tojho článku:
"Závěr: metropole bohatnou a periferie chudnou, nestaňme se periferií velkého celku!"

a o desať riadkov nižšie:
"Tak můžeme dopadnout i my při další integraci v „tvrdém jádru“."

Je jasné, že ten chlapík si vlastne ku koncu protirečí?

Je jasné, že sa všetci obávajú toho istého: - že bude Východ zdieraný ako doteraz, alebo ešte viac. Ale jeden pohľad tvrdí, že sa to bude zhoršovať, ak sa ocitneme na periférii a druhý pohľad tvrdí, že sa to zhorší, ak budeme v centre. Čo to obidve tieto skupiny nevidia, že majú proste zafixovaný svoj postoj a svoju fóbiu a navzájom na seba len zbytočne nadávajú?