Domovy seniorů

Představte si, že máte psa. Žije s vámi od štěněte, je na vás zvyklý, je zvyklý na své místečko k spánku, na svou misku, na své lidi kolem sebe. Tak uběhne řada let, až pejsek zestárne. Už neběhá tak radostně, více odpočívá, ale pořád vás má stejně rád. Když přijde jeho čas, aby odešel za duhový most, zajdete s ním k veterináři nebo si pozvete veterináře domů. Dostane poslední injekci a zemře v klidu ve vašem náručí obklopen členy své smečky. Je to – považuje se to – za humánní. A asi také je.



Napadlo by vás dát starého pejska do jakési psí ubytovny, kde budou psi drženi po dvou v klecích, někdy i po třech? I za předpokladu, že ho tam můžete občas navštěvovat? Někdo by tam přišel každý týden, někdo jednou za měsíc, někdo vůbec. Tak dlouho, až pejsek zemře na stáří. Nebo spíše žalem z toho, že byl opuštěn. Že by jste tohle pejskovi neudělali? Že je to surové? Tak proč to děláme lidem?

Ano, řeč bude o domovech pro důchodce. Jak se dnes eufemisticky říká „domovy seniorů“. Dříve, když bylo méně přetvářky, se tomu někdy říkalo také „starobince“ či „chudobince“. I když je pravda, že dnešní domovy seniorů tedy levnou záležitostí nejsou, takže pro skutečně chudé jsou nedosažitelné. Jde vesměs o privátní instituce, na které možná stát, potažmo pojišťovna něco přispívají, ale které především očekávají pravidelné měsíční platby svých – jak to nazvat? Klientů? Pacientů?


Bývají ty seniorské domovy různě vybavené a různě kvalitní. Některé působí svými temnými chodbami a vysokými stropy starých domů chmurně, temně a smutně, jiné, novější, mívají chodby vyvedené v optimistických barvách, někde dokonce mívají atria, voliéry s ptáčky, balkóny, terasy, kapli, kde se konají pravidelné bohoslužby, holiče i pedikuru vše pod jednou střechou. Ale všechny mají společné jedno. Chodí se do nich umřít. Z těch seniorských domovů se nikdo nestěhuje zpět do svého prostředí, na které byl zvyklý. Odtamtud vede cesta jen na hřbitov. A ti smutní pacienti (klienti?) to vědí. Jak se s tím vyrovnávají? Těžko.

První věc, kterou v domově seniorů s člověkem po příchodu udělají, je to, že mu předepíšou léky navíc – mimo ty, které už bere. Léky, které si samozřejmě musí zaplatit ze svých okleštěných důchodů. Bývají to léky na všechno možné, nejčastěji na spaní, pak různá antidepresiva, na vysoký krevní tlak, proti bolestem a další, ono se vždycky něco najde. Účelem je člověka zdrogovat, aby moc nezlobil a v noci měly sestry klid. Z pohledu personálu je to pochopitelné, jedna sestra na noční těžko zvládne několik desítek pacientů. Samozřejmě se také důkladně očkuje, hlavně proti chřipce.

Když jsme u té chřipky, v lednu a únoru, v nejtemnějších a nejstudenějších měsících, kdy bývá nejméně sluníčka a nedá se ani otevřít okno, natož vyjít na procházku, bývá v domovech pro seniory pravidelně vyhlašováno chřipkové období. To se prostě zakážou úplně veškeré návštěvy, klidně na 6 i více týdnů. Protože přeci vše pro zdraví našich staroušků, že?

Měl jsem v posledních létech možnost navštívit několik takových zařízení. Viděl jsem tam věci, na které není snadné zapomenout. Potkal jsem tam lidi. Staré lidi. Někteří jsou na tom špatně a den tráví na lůžku, stejně jako noc. Noc nebo den jim splývají. Jiní jsou na tom celkem dobře po zdravotní stránce. Chodí sami nebo o holi. I když se pohybují pomalu, rozum mají ještě jasný a nezatemněný. Když je potkáte na chodbě, hezky se na vás usmějí a pozdraví první, i když by nemuseli. Pro všechny ty lidi je den v takovém zařízení dlouhý. Co mají dělat? Někteří si spolu povídají, ale ty hovory bývají povrchní a nudné pro všechny zúčastněné. O čem si mají povídat? Každý sám v sobě nese svou bolest, mnozí se za ní stydí. Stydí se za to, že tam skončili, ačkoliv nechtěli. Mnozí se smířili, ale skoro nikdo nemá chuť si navzájem vylévat srdce. Dokonce jsem zpozoroval jistou nevraživost mezi lidmi čekajícími tam – na co vlastně? Takže se dívají na televizi, pokud jim oči a uši slouží, nebo jen posedávají na lavičkách. Číst jsem tam neviděl nikoho. Ani ruční práce.

V mnoha lepších domovech bývají pořádány společenské akce. Ať je to třeba společné pečení cukroví, společné zpívání, viděl jsem i společné barbecue. Ale je to pořád to stejné, staří lidé se příliš nedruží. I při takových akcích zůstává každý spíše sám. Ve skutečnosti každý z těch lidí čeká jen na jedno. Na návštěvu své rodiny.

Kolik moudrosti, kolik životních zkušeností je koncentrováno v těch zařízeních... A nikdo je nevyužívá. A tak nastupuje tichá, moudrá rezignace stáří.

Pamatuji si na jednu paní, nevím, kdo to byl. Sedávala na vozíku přímo proti vchodu. Pokaždé, když jsem šel kolem, jsem ji tam viděl. Personál zařízení mi jednou řekl, že ta paní tam takhle sedává už několik roků. Nevím, koho vyhlížela, ale návštěvu nikdy neměla.

Když se čas takového starého člověka v domově seniorů konečně naplní, obvykle ho dovezou do nemocnice ještě živého. Tam ho doktoři povzbudí nějakou tou posilující injekcí, dají mu kyslík, či něco podobného a buď se z toho ještě vylíže, pak ho za několik dnů zavezou zase zpátky do chudobince, nebo v noci, za plentou, opuštěn a sám zemře. Bez svých příbuzných, bez prostředí, na které byl celý život zvyklý. Co na tom, mrtví si neztěžují. Všimli jste si, že lidé většinou umírají nad ránem?

Tak kdo je na tom lépe, pejsek, který zemře v klidu a bez bolesti v náručí svého pána obklopen svou rodinou, nebo člověk, který pomalu umírá (možná i v bolestech) kdesi v neosobním nemocničním pokoji, bez rodiny okolo něj?

Proč vlastně tak lpíme na tom udržet člověka při životě co nejdéle? Co má ze života člověk, který celý den stráví na lůžku, dělá pod sebe a často v tom leží dlouhé hodiny, než ho personál přebalí, který nevychutná jídlo ani slunce, ani lásku, který je sice ještě při smyslech, ale nikdo s ním nepromluví, jak je den dlouhý? Co je to za falešná humanita, která nám brání vybrat si svou smrt a důstojně zemřít v kruhu své rodiny, aspoň jako ten pes?

Smutná společnost, která se takto chová ke svým starým.

zdroj

Autor: 
Vladimír Stwora
téma: 
region: 
JM
Dat svojich blizkych do starobinca je krute, zabit ich este krutejsie. Strcte si svoju ideologiu pan Stwora, eutanaziu mozu schvalovat len psychopati.
Norman
Stwora to porovnal, vysvetlil svoje myšlienky. Ty si dal len reflexivny výkrik. Ale je možné, že sa Stworovi nepodarilo situáciu presne opísať, respektíve sa nedokázal prinútiť ísť do hlbky, nastoliť celkovú tragédiu problému. Takže ho nechápeš. Paradoxne, teraz je témou tá agenda Proti kultúre smrti, ale súhlas v jednom nevylučuje nesúhlas v inom. Kultúrny nesúhlas - žiadne urážky o psychopacii a podobná úroveň.
JM
Ano, vysvetlil svoje myslienky, prirovnanim najblizsich rodinnych prislusnikov k psom. jeho uvaha je zial tak na urovni 15rocneho. Ty by si dal svojim rodicom injekciu?
Norman
Prirovnal správanie sa k nim k tomu, ako sa správame ku psom. S indíciou, že ku psom sme milosrdnejší. Nie je to hrozné?   Keď hovoríš o jeho 15 rokoch - je to skôr naopak, že z neho hovorí skúsenosť. Mám dojem, že aj z teba - len ty si chceš obhájiť svoj postoj. A čo sa týka mňa, či by som mal dosť sily - ja nie som meradlo, nedokázal som spraviť aj oveľa ľahšie veci. Ty dobre vieš, že to nie je ľahké - ani samému sebe dať inejkciu nie je ľahké.
elle
Nespravne. Letalna injekcia s anestetikom, ktora psika uvedie do hlbokeho spanku v ktorom sa zastavi dychanie sa nedava ludom za ucelom ukoncenia zivota. V ziadnom pripade. ako by som ti to...vies, ak clovek umiera,...v nemocnici...jeho stav si vyzaduje umele dychanie, vyzivu do zily, pretoze sam a dokonca ani s pomocou druheho sa nedokaze nakrmit...ak podla vedomosti sucastnej mediciny nie je ziadna nadej, ze sa stav zlepsi a ak vsetko co takto postihnuty clovek dokaze je Len a naozaj len kakanie a cikanie, ak nie je schopny komunikovat...tak co dalej? to naozaj nie je dostojny stav.Naopak...je to stav degradujuci cloveka. Netreba davat ziadnu injekciu...Len ho nechat odist...Potichucky, s uctou a podakovanim. tak mi napadlo...ked sa tak zufalo bojime smrti...za co stoji nas zivot?  Ved to by mala byt sucast zivota, pripravit sa na smrt.  Stari ludia  maju zomierat doma, vo svojej izbe, so svojimi blizkymi, s ruzou a modlitebnou knizkou. Smrti sa netreba bat a pocas zivota sa na nu pripravit. Je to totiz jedina istota.
Norman
za prvé dôstojnosť za druhé objektívne utrpenie za tretie to, že táto civilizácia sa nevie vyrovnať so smrtelnosťou   Treba sa zamyslieť, preco Stwora dal taký článok do politického portálu. Lebo ako aj ty píšeš - na tom, ako sa ľudstvo správa ku zvieratám a (starým) ľuďom vidno ... no, povedzme si to na rovinu ... aké je to ľudstvo vlastne potrat. Fail. Missgeburt.
elle
Spolocnost sa najlahsie posudi na zaklade dvoch kriterii. Ako sa chova k starym ludom a ku zvieratam.
elle
Stastne a vesele :o)    
Anonym Bojazlivý
Ploty v Košiciach (a na Slovensku) sú dobré, pomáhajú riešiť problém.
Norman
Zaujímavé, ťažký je dnešný  svet. Chce to kľud  a porozumenie.   Nie je mi ale jasné, ktorý rozdiel medzi USA a Slovensko máš na mysli. To, že na Slovensku 80 ročná babka keď počuje v noci buchot sa vybehne bez strachu pozreť na ulicu, čo sa deje, kdežto v USA pri drobnej dopravnej nehode sú všetci ľudia zalezení 12 minút v skrini a s predstavou svojej smrti volajú na políciu? No, to je naozaj smutné. A ešte smutnejšie je, že tieto pomery prichádzajú aj na Slovensko. A úplne neospravedlniteľné je, že každý, kto sa tomu vzpriečuje, je rôznymi "američanmi" označovaný za nacistu.
slaven1
Mala by byť so svojou 80 ročnou mamou doma a nie byť utečená v Amerike. Aj moja 80 ročná suseda je zo všetkého vystrašená. Ani sa nečudujem, keď hlavný (jediný) zdroj "správ" je televízia Sračkóza, Hnojka alebo STV a občas Slovenský rozhlas (posledným dvom inštitúciám šéfuje bývalí šef Sračkózy, agent Mika). Babka si potom myslí (zdkadlí), že ju chce každý zavraždiť, podviesť alebo oklamať. Sledovanie nefunkčných ľudí - obrazov - znefunkční aj teba Pomery prichádzajú na Slovensko aj preto, lebo ľuďom TV ukazuje obrázky a tý ich následne zrkadlia (televízia realitu nielen sprostredkúva, ale ju aj vytvára). Toto by sa žišlo upraviť nejakým zákonom (negatívne správy iba 25%). --Kotleba bol za nacistu označený agentúrou AP, ktorá je jeden z hlavných uzlov (Reuters,...) decentralizovanej siete propagandy Západu (Washinkton Post a ďalší "iba" "prebrali" správu).
Norman
Mňa neznefunkční. Musiš rozlišovať medzi sledovaním a sledovaním. Ako by som to priamo a humorne ... - je rozdiel medzi kontrolórom kvality v reštaurácii a nenažratým hltajúcim hosťom, závislákom.   Ale všetko je otázka aj kondície. Len si nesmieš myslieť, že nadhľad znamená schopnosť obchádzať problémy, nevidieť. A to práve pre to, čo si správne napísal - že realita je to, čo je v médiách. Práve pre to sú media dôležité, aj tie korporátne, či práve oni ( napríklad Smeti prezrádzajú a sú dôležitejšie, ako nejaký z bruselu platený jetotak , nie?). Jedovaté hady nemožno spustiť z oči. Ale ja ti nič nevyčítam, ty si sem dal to o tom Todovi, tak som myslel, že ťa media zaujímajú. Keď nie, tak nie, už je mi to jedno.   --- čo sa týka "nacizmu", vôbec som nemyslel na kotlebu, nacizmus sa ľahko prihodí hockomu, každému nepríjemnému, naposledy to bol aj Rostas, Dobrovodský ... konieckoncov, smeráci už sú nacisti ... Ak si niekto myslí, že nacista nie je, tak sa mýli :-)
Norman
Tieto veci sa zákonom spraviť nedajú. Tieto veci spravíš napríklad VYHADZOVOM. Kapitalistickým vyhadzovom neschopných, chorých psychopatov, rovno na ulicu a na čiernu listinu (každý si môže vyrábať listiny, aké chce, to je jeho súkromná vec). A na to by bolo treba trocha politickej sily, najlepšie aj ekonomickej. Štát stále dáva licencie na vysielanie, a aj keď to je krajnosť, dáva každodenne kopu iných vecí aj súkromným médiam. Ńo, média sú monštrum, ako jednotlivec ich nikdy neporazíš, ale Rusko si už raz strelil do nohy, chudáčik, samozrejme, sám ... Štát sa musí vyrovnane správať voči tým verejnoprávnym médiam, ale súkromné - to sú tie čo DENNE odmietajú akúkoľvek zodpovednosť, "lebo sú súkromné", - súkromné môže štát utopiť ako chce. Aha, že budú tí američania zas vrieskať. Hm, no, to je nepríjemné .. ja sa tak bojím.
Elle
Pri tom porovnani....je to vsak smutnejsie... nehoda u mamy sa stala o 10:10 doobeda. Nikto nic nevidel...nikto nic nepocul....slovenska klasika.   
Norman
že s humorom to ide lepšie. Honorár za liečenie nam posielať nemusíš, nie sme američania.
elle
si myslim, ze taketo osobne pribehy na fora, kde chodi : prasiatko...a podobni exoti to naozaj nepatri. Zmaz to prosim. Dakujem.  
Ema
napľuť na Slovensko - na rodnú krajinu, kde žije tvoja mama a nevidí dôvod odísť, no hej, to nerobia exoti. Je to niečo úplne normálne, všakáno. Aby si nepovedala, že som sviňa, text som zmazala. Ponechala som tam torzo, inak by zmizol vo virtuálnej kafilérii celý thread - a to by si musela mať na petičnej listine súhlas všetkých v ňom diskutujúcich. http://www.youtube.com/watch?v=4c36SP_bCQ0
Norman
Myslím, že ten príspevok nebol až taký osobný - nie je to osobný problám Ele, že keď príde doktor vyšťavený z práce tak ho v noci pri incidente napadnú len tie blbosti, ktorými je dennodenne zaplavovaný -bomby, vražda, lúpež, teroristi ... Skôr to bol autentický obraz USA, ich duchovného života, snapshot. Ale dobre, nevadí, že je zmazaný, veď to nevedia iba tí, ktorí to nechú vedieť.
Ema
bol zastrelený policajtom ako rumunský túlavý pes. Študenta zastavil policajt za prekročenie rýchlosti - vraj sa do seba pustili, na čo policajt vytiahol kúl kolt a katolíka odpráskol. http://ria.ru/world/20131208/982728023.html ---------------------------------------------------------------------------- Našťastie je zastrelený beloch, inak by sa k tomu musel vyjadrovať Obama... http://www.nydailynews.com/news/crime/college-student-shot-dead-campus-p... ...ako to nakoniec naznačuje aj sprievodný článok vyššie v ruštine - po zastrelení čierneho mladíka nasledovali nepokoje. Po sprostom zabití bieleho mladíka nebude nasledovať nič.  
Prasiatko
počkaj, ten koniec som nepochopilo. Tvoj brat žije v Amerike, či na Slovensku? Kroch?
Grigoriy
Zastrájali sa hlupaci, že ziskajú nadhlad. Vymienali si informácie o svojich zazitkoch na internete, posielali si obrázky  o serúcich papagajoch na štvorkríži, aby najvacsi hlupak z nich duchaplne poznamenal, že mu ten štvorkriž pripomína slovensky dvojkríž, a potom sa vzájomne uistovali, že život je krásny, ked takto mozu vtipkovat a poznamenavat. Krochkali, lichotili si navzájom az dokedy ich deti nedali do domu seniorov.   Ked ich niekto zobudzal z ich debilizmu, tvrdili, že na to nema právo, lebo má čaptave nohy. Okrem toho jeden druhého uistovali, že oni uz nadhlad maju, kritizuju ich len zavistlivci, ktori ich nikdy nemôžu pochopit. To bola rozprávka o slovenských intelektualoch.
elle
naozaj, co si pomysliet o cloveku, ktory sa tu anonymne predstavi ako " prasiatko"? On mam este vacsi strach z odhalenia jeho zenskej alebo muzskej identity, ako ja , ktora som sa skryla do closetu sama doma :o) To je naozaj zabavne, ze Norman sa tu veselo bavi s prasiatkami a vobec sa nad tym nezamysli. V rozpravkach je vela pravdy.Vela uslachtilej pravdy. Ja som na nich vyrastla, viem to.  
Norman
Hlavne včera večer som sa naozaj zamyslel, že prečo sa tu bavím s prasiatkami. Ale nič si nevyčítam, je to tak už skoro dvadsať rokov, stále sa to na webe opakuje, vždy sa z ľudí nakoniec vyvalí ten prasačí hnoj ... Ale treba dúfať, že im to pomôže, niečoho sa zbavia, mňa to neprekvapuje a neuškodí mi to, jediný nepríjemný efekt je, že to šokuje a znechucuje neskúsených prítomných. No ale všetkým nevyhovieš, je to asi to najlepšie, čo bolo možné  pre daného postihnutého spraviť.   Na rozdieľ od týchto prasiat, čo sa týka neznámeho človeka s nickom "Prasiatko": ten nick len prezrádza  zdravý stupeň sebakritiky - je  podivné, že vás tak provokuje - zatiaľ  nič zlé nespravil a čo je jeho problém, a či ma nejaký problém, neviem (a ani ma to nezaujíma).
Ema
má prezieravý človek dnešnej doby doma v šuflíku dobre udržiavanú spoľahlivú (legálnu) devinu a psa, ktorý ju vie ovládať.