Hlad, žízeň a smrad nastane při válce s Ruskem

Vojenský analytik Martin Koller předpovídá, že proruští separatisté mohou chtít ovládnout východoukrajinský přístav Mariupol. Případný pozemní koridor na Krym by dle jeho mínění nebylo možno ubránit. Koller se pozastavuje nad tím, že ve válce na Donbase se bojuje vesměs nemoderními zbraněmi, víceméně i bez využití letectva. V komentáři pro ParlamentníListy.cz rovněž analytik odsuzuje spekulace o možném ruském útoku na Evropu.

Komické figurky v akci

Tak by se dali označit někteří politici a vojenští experti po uzavření dohod v Minsku. Jeden by řekl, že nastoupili poručík Dub, kadet Biegler i vojín Dušan Jasánek v jednom šiku do závěrečné bitvy za americkou demokracii. Už chybí jen Pepek Vyskoč a Švejk útočící v invalidním vozíku na Bělehrad. Kdysi jsme bojovali za mír, teď už jen za tu správnou demokracii, a to za každou cenu, do posledního Evropana a posledního halíře.

Na prvním místě je třeba mezi bojovníky uvést Lecha Walesu (Walensu), nositele Nobelovy ceny míru (stejně jako terorista Arafat), který se evidentně probral ze zimního spánku, kam jej roku 2000 odsunuli voliči, stejně jako další privatizační vykuky ze Solidarity. Dal se slyšet, že bude střílet na Rusy, kteří chtějí napadnout Polsko. Přitom Polsko nemá s Ruskem hranici mimo enklávu v Kaliningradu, což je mrňavý prostor oddělený od Ruska, který hraničí ještě s Litvou a mořem. Vést z tohoto prostoru útok na Polsko by snad nemohl ani blázen otupený psychotropními látkami. Jenže logika nemá s válečnickou propagandou nic společného.

Co by asi Rusko získalo dobýváním Polska? Situace je taková, že Poláci zoufale šmelí na hranici s Běloruskem a posílají tudy kamiony svých zemědělských produktů do Ruska. Další eurosankcionisté je posílají tajně přes Srbsko a Finsko. Turecko na sankce kašle a EU/USA drží pusu. Vyhrožují jen Maďarsku. Výsledkem bude ekonomický propad Evropy, který vlády a ministři financí vyřeší tím, že si půjčí od amerického Mezinárodního měnového fondu, aby je naštvaní občané nevyhnali. Takže se na jedné straně zvýší zadluženost Evropy a na druhé zisky USA, jejichž obchod s Ruskem vzrostl za minulý rok o 7%.

Jako další bojovník se opět připomíná pan Rasmusen, který oplývá přímo hereckým nadáním. Jeho komický nářek nad ruským útokem na Evropu byl od jara minulého roku, stále je a bude mimo realitu. Avšak neutichá s podporou „pravdivých a nezávislých“ (pro)amerických médií.

Kdysi pravdomluvný Rasmussen prohlašoval, že Irák má zbraně hromadného ničení a on v tom má jistotu. A něco takového vedlo nejsilnější vojenskou organizaci světa.

K polským válečníkům Walesovi a Tuskovi bych jen připomněl, že s Polskem vedla naše republika v minulém století víc válek než s Německem. Konkrétně se po první světové válce bojovalo o Těšínsko. V roce 1939 byly vedeny z Polska ozbrojené teroristické útoky na Slovensko s cílem zabrání některých území. Koncem roku 1938 Polsko s podporou Německa vojensky zabralo část Těšínska. Přitom došlo k hromadnému vyhánění českého obyvatelstva na Štědrý den, a to katolickými Poláky. Zdali se již někdo z Polska za tento zločin omluvil? Třeba slavný Walesa, přítel našich disidentů a velký bojovník za americkou demokracii a lidská práva. V roce 1945 stály proti sobě na Těšínsku polská a československá armáda a válce zabránil pouze Stalin. S Německem jsme byli ve válce dvakrát. Avšak obsazování Sudet na základě rozhodnutí Spojenců po první světové válce nebyl ani tak boj s Německem, jako s ozbrojenými nacionalisty. Obecně lze konstatovat, že Polsko se svými ekonomickými výhodami a neustálými proamerickými válečnickými choutkami svých politiků pro nás i dnes představuje větší problém než vzdálené Rusko. Se Sovětským svazem a Ruskem jsme ve válce nebyli, ale srpen 1968 lze chápat jako válečný akt. Podíleli se na něm ostatně i Poláci. Takže ono je to s tou láskou v rámci NATO a EU podobné, jako kdysi s tím proletářským internacionalismem. Každý nakonec hájil, hájí a bude hájit vlastní zájmy. Výjimkou jsou mnozí evropští politici, kteří hájí zájmy americké, přitom si naivně myslí, že hájí svoje a voličům to jaksi neříkají. K tomu bych jen dodal, že žádný z platných dokumentů NATO neukládá kterémukoli členskému státu povinnost, aby vyslal vojáky na pomoc jinému státu aliance v případě jeho napadení. Ale různí politici a „odborníci“ nám to vykládají při každé příležitosti jako důkaz toho, že NATO je záruka naší bezpečnosti.

Válka začíná mediálním lhaním a štvaním  

Vytvoření situace vhodné k vojenskému útoku NATO na Rusko, který by podpořili obyvatelé Evropy, se stále nedaří. Naopak podpora něčeho takového v Evropě stále klesá. Ale snaha (pro)amerických médií i figurek je veliká. Objektivitou i zápalem připomíná německou propagandu třicátých let minulého století na obranu Sudet před terorem zlých Čechů. Pouze chybí mediální osobnosti typu fýrera a Goebelse, zato komických, prolhaných a podlézavých rektonautů jsou plné obrazovky.Na Ukrajině je z velké části dobojováno. Ukrajinští „dobrovolníci“ s hákovými kříži i zahraniční žoldáci museli odtáhnout s ostudou z Debalceve.

Zůstává otázka Mariupolu. Postupem podél pobřeží by Rusko získalo přístup na Krym po pevnině. V současné době mají separatisté poslední možnost k úspěšnému útoku. Tlačí je čas, a to velmi! Především jsou zde dohody o stažení těžkých zbraní. Ty budou nakonec prosazeny. Ukrajinci se určitě opevňují, jak to jen jde, takže každý den znamená posílení jejich obrany a menší šance pro útočníky. Rusko potvrdilo, že tato území nechce zabrat a považuje je za ukrajinská. Dále má být mezi bojujícími stranami vytvořen koridor o šířce 20 km, který budou hlídat zahraniční mírové jednotky. Momentálně probíhají závody ve lhaní, kdo vytvoření koridoru blokuje. Vstup do tohoto prostoru, ať už z kterékoli strany bude nepřehlédnutelný. Rovněž střelba přes něj bude problematická (většina výzbroje ani nedostřelí), zato dobře kontrolovatelná. Také přelety letadel a bezpilotních letounů budu dobře viditelné. Tím zmizí neustálé lhaní, vzájemné obviňování a výmluvy na téma, kdo si začal. Jako obvykle zde zcela selhala OSN. Nelze se divit, že řada států již odmítá dotovat tuto organizaci početných vypasených a povalečských parazitů, vesměs z Asie a Afriky. Doslova na dluh je živí USA, takže zpívají a dělají podle toho, kdo platí.

Pokud separatisté zaútočí na Mariupol, stane se to brzy, nebo nestane vůbec. V takovém případě by pravděpodobně nebyla vyloučena ani ruská pomoc. Konec konců, co může Rusko ztratit? Po podepsání dohod v Minsku se stalo obětí dalšího sankčního tažení, jak jsem předpokládal. Situace nebude lepší, dokud nedojde k oddělení Ruska od Evropy, která se stane plně americkou ekonomickou, surovinovou a právní kolonií. O nic jiného zde nejde. Samozřejmě je zde ještě americký vztek nad ztrátou možnosti postavit si vojenské základny na Krymu v Doněcku a v Luhansku. Jako by jim těch více než 700 po celém světě nestačilo. Jenže celá americká operace na Ukrajině je přehlídkou arogantní neschopnosti a zpackané příležitosti, za což si mohou sami.

Ani v případě postupu na Mariupol a Krym nebudou separatisté logicky postupovat na území, kde by ztratili podporu obyvatelstva. Pokud dojde k úspěšnému tažení na Mariupol a Krym, bude to z jejich strany znamenat konec války. Další územní zájem evidentně nemají. V takovém případě by však stejně vznikl pouze relativně úzký koridor podél pobřeží, který by ukrajinská armáda mohla uzavřít operací na taktické úrovni. Silami samotných separatistů by byl obtížně bránitelný.

Podpora obyvatelstva Donbasu separatistům, stejně jako podpora ruského obyvatelstva svým představitelům vytváří základní problém z hlediska vyvolání války vedením NATO. Je důsledkem opravdu „skvělé“ a inteligentně provedené americké operace na Ukrajině, počínaje Majdanem. Jako když vtrhne opilý negramotný cowboy do hospody a ohání se tam nikoli stříbrnými colty ale zahnojenými vidlemi. Rusové, i když jsou slabší, budou bojovat a bránit svoji zemi před cizími žoldáky. Škody budou v takovém případě obrovské, především v Evropě.

Zde si pravděpodobně leckterý nadšený internetový bojovník proti Rusku neuvědomuje dopady možné války s Ruskem. To by nebyla žádná hra na počítači a skvělé výsledky přesných zbraní pro média v americké poušti. Především je třeba si představit, co vznikne, když několik dnů přestane zásobování elektřinou a vodou. K tomu stačí několik raket a řízených střel, které ochladí bojový zápal evropské části NATO. Evropa se ponoří do hladu, žízně, smradu a informačního ticha. To patrně začíná docházet i některým americkým poskokům v Evropě. Na případné válce vyvolané pod sebestupidnější záminkou NATO a EU by vydělaly především USA, arabské země, včetně další islamizace Evropy a Čína, jež posílí svůj vliv v Rusku.

Stále nikdo jasně nedoložil, že Rusko má zájem na napadení Evropy. Na něčem takovém nemá stát exportující suroviny ekonomický zájem. Války jsou vedeny s cílem zvítězit. To by platilo i pro hypotetickou ruskou agresi. Jenže pokud by ruská armáda (několikanásobně slabší než síly NATO) nepřekročila hranice a neobsadila území protivníka, což nezvládne, byl by konflikt zcela nesmyslný a bez dlouhodobého pozitivního efektu. A opravdu neznám v historii případ války, která byla zahájena s předpokladem neúspěchu a porážky. A stejně nesmyslný je i neustálý povyk v médiích o ruském tažení do Evropy. Tedy jednoduše řečeno, Rusko by útokem na Evropu nic nezískalo. A pokud si někdo myslí opak, může odpovědět na jednoduchou otázku. Co by získalo například obsazením naší rozkradené a zadlužené republiky a řady podobných zemí? My už nemáme ani ten zlatý poklad, který kdosi rozprodal, a například německý je celý deponovaný v USA, aby se kolonie náhodou nebouřila. Takže kdo vlastně ovládá euro, když má v hrsti základ financí nejsilnější evropské ekonomiky?

Podivná válka na Ukrajině

Od různých vojenských „expertů,“ kteří mnohdy ani nebyli na vojně, posloucháme, že na Ukrajině je hybridní či asymetrická válka. Přitom obě strany bojují stejnými zbraněmi, takže jaká asymetrie. Ani Ukrajinci téměř nepoužívají letectvo. Zato separatisté už mají první ukořistěný bojový letoun Su-25. Je otázka, zda Ukrajinci svoje letectvo rozkradli až do nepoužitelnosti, nebo se jen bojí protiletecké obrany separatistů? Objevují se otázky, proč nejsou používány takzvané přesné či inteligentní zbraně. Problém je v tom, že takové výzbroje má Ukrajina málo a separatisté ještě méně. Navíc se bojuje ve městech a v členitém a zarostlém terénu, kde takzvané přesné zbraně moc neúčinkují. Jejich nasazení by nebylo moc efektivní. Ukrajinská strana údajně používala kontejnerovou munici, která do této kategorie okrajově rovněž patří. Její protipěchotní submunice je zakázána mezinárodními dohodami. Obě strany používaly protitankové řízené střely, což je přesná munice.

Další otázkou je výzbroj separatistů. Podle dostupných informací jen od ukrajinské armády získali výzbroj zhruba pro jednu brigádu, co se týká tanků, bojových vozidel pěchoty, obrněných transportérů a dělostřelectva. Mezi tím i dva raketomety Uragan, které podle „expertů“ nemají. Zcela nejasné jsou druhy a počty výzbroje získané v mobilizačních základnách a v obranném průmyslu.

Podle dosažitelných informací chyběli separatistům řidiči pro některá vozidla, spojaři a některé druhy munice. Tu poptávali na světovém trhu. Hodnotit, zda existují přímé dodávky výzbroje z Ruska je složité. Zde zcela chybí jakékoli relevantní důkazy. Přitom celý prostor bojů je natolik velký, že neexistuje jednotná fronta. Průzkum schopný nést kapesní digitální fotoaparát by pronikl bez problému. Rovněž pracovníci OBSE mohou fotit. Neexistují rovněž snímky družicového a leteckého průzkumu NATO a Ukrajiny. Přitom tank vydává značný hluk, kouří z výfuku, práší se za ním, a ve dne i v noci jej lze lehce sledovat termovizní kamerou, protože se objeví jeho teplý motor a ohřátá kola. Není to žádná pistole, která se schová do kapsy. Totéž platí prakticky pro veškerá motorová vozidla. Ale NATO předvádí jen jakési civilní družicové snímky, na nichž může být cokoli, počínaje pochodujícími mravenci. Vzhledem k situaci nelze určitou materiální podporu separatistům z Ruska vyloučit. Otázkou je, zda se jedná o podporu oficiální. Důkazy každopádně neexistují a řeči nedůvěryhodných politiků a mediálních, či spíše propagandistických pracovníků mají k důkazům daleko. A stále není jasné, kdo sestřelil dopravní letoun.

Podivuhodná je rovněž ukrajinská armáda, která v občanské válce téměř chybí. Kde je její výzbroj, stovky tanků, obrněných vozidel, děl, raketometů a další techniky? Proč ukrajinští politici stále volají po zbraních? To je všechny rozkradli nebo musejí půjčky utratit za zahraniční výzbroj? Otázkou je, co lze vůbec na Ukrajinu dodat. Kde se vezmou vycvičené obsluhy? Nepřesune se moderní výzbroj k soukromým armádám, nebo do Ruska? Jaká bude její účinnost v tamních podmínkách?

Omlouvám se za dlouhý článek, ale témat je mnoho a snažím se psát pochopitelně. Čtenářům, kteří se mnou souhlasí, si dovoluji poradit následující. Neodpovídejte různým trollům, či spíše trotlům (v německém originálu Trottel=hlupák, blbec…) a trotlíkům a nediskutujte s nimi. Je to ztráta času. Jsou zaplaceni za to, že ruší, zdržují a otravují diskuzi těch, kteří používají k myšlení vlastní hlavy nikoli (pro)americké propagandistické výrony oficiálních médií. Kazí vzduch a zabírají místo a přitom se bojí uvést i vlastní jméno. Napadají autora, protože nemají vlastní myšlenky ani argumenty od svých neziskových chlebodárců. Představte si každého z nich jako Gluma, který s vytřeštěnýma očima, vyplazeným jazykem, upoceným čelem, případně dalšími částmi těla datluje na klávesnici nadávky a ulevuje si přitom ze všech tělesných otvorů, protože se na nic lepšího nezmůže. Přitom myslí na svoje dolarové milášky. A místo rozčilování se budete dobře bavit. 

 

zdroj: parlamentní listy

Autor: 
Martin Koller
téma: 
region: 
firstovka

dennik z dnes venoval takmer cele cislo rusku, tak ak mate moznost kupte si ho

Pavel Kamas