Koncentrační tábory ve službách demokracie

Koncentrační tábory a hromadné věznění civilistů bez proběhnutého soudu, případně návrhy na přemístění obyvatelstva do nových sídelních oblastí, jsou jedny z dlouhodobých praktik demokratických států


burske dieta v tábore
Sedmiletá búrská holčička, jedna z více než 22 tisíc obětí
britských koncentračních táborů v Jižní Africe, 1901.


Slovník definuje propagandu jako "systematické vytváření žádoucího společenského vědomí". Po téměř sedmdesáti letech cílené propagandy dnes nenajdeme prakticky nikoho, komu se při slovech "Koncentrační tábory" obratem nevybaví Adolf Hitler, "nacismus" a Židé. Letitá indoktrinace z manipulativně stylizovaných knih, rozhlasových a televizních pořadů, veřejných přednášek a výstav, divadelních a filmových produkcí v nás toto žádoucí vědomí systematicky vytvořila. Že by koncentrační tábory používal nebo dokonce vymyslel někdo jiný, než fanatický psychopat Hitler? Například demokraté? Myšlenky dle současného výkladu historie natolik absurdní, že víc než zájem vzbudí spíše obavy o naše duševní zdraví, případně dají impulz k trestnímu oznámení.

Důsledkem dlouhodobé převýchovy nám zde dominuje představa, že koncentrační tábor je výsostným produktem nacionálního socialismu, středobod oné nenávistné ideologie. Důvod, proč musíme demokracii i přes její veřejně diskutované nedostatky chránit jako oko v hlavě. Ovšem, netají nám tvůrci "žádoucího společenského vědomí" při svých „rozborech nacismu“ a obhajobách demokratického systému jim nepohodlná, objektivní fakta? Jaká je celá a skutečná historie koncentračních táborů? A přestala se skutečně psát v roce 1945?

Koncentrační tábory před První světovou válkou

První koncentrační tábory vznikaly od roku 1830 ve Francií okupovaném Alžírsku. Jejich primárním účelem bylo vyčistit konkrétní území internací místních obyvatel a znovu ho osídlit loajálními přistěhovalci. Do roku 1900 měla zahynout ve francouzských koncentračních táborech až čtvrtina původních Alžířanů. (Na základně zpětných statistických propočtů se předpokládá, že počet původního domácího obyvatelstva země klesl ze 3 milionů v roce 1830 na 2,1 milionů z různých příčin – hlad, boje apod.)

V USA se koncentrační tábory poprvé objevily v letech 1838-39, ze stejného důvodu jako ty v Alžírsku. Americká vláda v nich shromažďovala indiánské kmeny, které odmítaly přenechat svou (písemnými smlouvami zaručenou) půdu nově příchozím osadníkům. Muži, ženy i děti čelili v táborech drsným podmínkám, než se pod armádním dohledem vydali pěšky tisíce kilometrů západním směrem do oblastí, které americkou vládu zatím strategicky nezajímaly. Odhadem třetina Indiánů ani zajetí, ani následný pěší přesun nepřežila. Násilné internace a přesuny dalších kmenů na Západ následovaly v 50. a 60. letech 19. století a znamenaly fyzickou i kulturní devastaci původní populace USA.


Britský koncentrační tábor Bloemfontein v Jižní Africe, 1900.
 V každém stanu bylo namačkáno až patnáct osob.


V Jižní Africe se během Druhé búrské války (1899-1902) objevil poprvé v historii oficiální termín "koncentrační tábor". Velká Británie, poslední z trojice údajně nejdemokratičtějších zemí té doby, v těchto táborech věznila asi sto dvacet tisíc búrských (holandsky mluvících) obyvatel, z drtivé většiny ženy a děti. Velká Británie si počínala stejně jako předtím Francie a USA, na dobývaném území prováděla etnické čistky. Búrské osady i samostatné farmy byly vypalovány a srovnávány se zemí, pole a úroda ničeny, neuprchnuvší muži zabíjeni, ženy a děti posíláni do koncentračních táborů. Během dvou let války podlehlo v britských koncentračních táborech nemocem a hladu více než 26 tisíc búrských žen a dětí. Přes dvacet tisíc obětí tvořily děti mladší šestnácti let. (Podle jiných zdrojů v těchto táborech nakonec zemřelo 27.927 potomků nizozemských přistěhovalců a 14.154 černochů. Cílem těchto táborů nebylo jeho osazenstvo likvidovat, ,,pouze" izolovat zázemí búrských hospodářů a farmářů, kteří sympatizovali s nepřátelskými vojsky. Britskými vojsky bylo zřízeno přes 17 koncentračních táborů pro Búry a k tomu i 35 táborů pro černé Afričany.)



Britové internovali asi 120.000 civilních rukojmí v "concetration camps", převážně ženy a děti búrských vojáků, aby je donutili se vzdát.

 

Oplocení britského koncentračního tábora Holswor­thy v Austrálii,
určeného pro tisíce australských občanů německého původu, 1915.


Souběžně s válkou v Jižní Africe probíhala i Filipínsko-americká válka (1899-1902). USA v roce 1899 napadly Filipínskou republiku, která vyhlásila o rok dříve svou nezávislost na Španělsku. USA si však nárokovaly Filipíny jako svou kořist po porážce Španělska během Španělsko-americké války (1898). Nezávislost Filipín odmítly uznat a prohlásily je za svou kolonii. Následná snaha o podrobení si okupovaných ostrovů kopírovala řádění Britů v Jižní Africe. Filipínské vesnice byly americkou armádou systematicky vypalovány. Civilní obyvatelstvo, pokud nebylo podle dostupných výpovědí amerických vojáků rovnou na místě zabito, bylo umísťováno do nově postavených koncentračních táborů, charakterizovaných jedním z jejich velitelů jako "brána do Pekla". Symbolem tohoto svérázného importu svobody a demokracie na Filipíny se stal výrok generála J. H. Smitha: "Zabijte každého, komu je víc než deset let." Americkému imperialismu, jak tehdy útok na nezávislý stát nazvali sami Američané, padlo za oběť podle aktuálních statistik až milion filipínských civilistů. Američané plundrovali Filipíny až do roku 1913.

 

 


Americký koncentrační tábor v provincii Batangas na Filipínách, 1900.


Během První světové války věznily bez předchozího soudu Velká Británie, Francie a USA ve svých koncentračních táborech tisíce civilistů jen pro jejich národnostní původ. Úřady na ně nahlížely jako na potencionální nepřátele státu.

Koncentrační tábory a Druhá světová válka

Těsně před ní a během Druhé světové války využívaly koncentrační tábory Francie, Holandsko a Velká Británie k internaci německých uprchlíků, z drtivé většiny Židů. Francie před vypuknutím války věznila přes patnáct tisíc německých a rakouských Židů. Holandsko od roku 1939 internovalo několik tisíc Židů v koncentračním táboře ve Westerborku, Velká Británie uvěznila několik tisíc Židů v koncentračních táborech na ostrově Isle of Man, další tisícovky Židů byly deportovány do koncentračních táborů v Kanadě (Kanada byla tehdy závislým územím Velké Británie), převážně do Nového Brunšviku, Ontaria a Québecu. USA a Velká Británie (včetně Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Indie a řady dalších částí britského impéria) zavíraly bez soudu do koncentračních táborů také osoby německého, italského a ukrajinského původu, jako během předchozí války. Jen ve Spojených státech bylo takto internováno přes jedenáct tisíc civilistů německé národnosti. USA si rovněž nechaly poslat z patnácti zemí Střední a Jižní Ameriky několik tisíc osob konkrétní etnické příslušnosti. Přestože mnoho z těchto osob žilo v Latinské Americe po desítky let a přestože se jednalo o cizí státní příslušníky, uvěznily je Spojené státy bez soudu a na neurčito ve svých koncentračních táborech.

 


Japonci, táhněte! Američané vítají deportaci svých občanů
japonského původu do koncentračních táborů, 1942.


Až v posledních letech se upírá pozornost na případ nejrozsáhlejšího užití koncentračních táborů demokratickými státy během WWII. Mluvíme o americké a kanadské internaci občanů japonského původu. Po útoku na Pearl Harbor vydal v únoru 1942 americký prezident Franklin D. Roosevelt Nařízení č. 9066. To umožnilo americkým úřadům provést odvetný krok. V rámci "přemisťovacího programu" shromáždily téměř všechny osoby japonského původu, z nichž naprostá většina měla americké občanství, a umístily je v nově zřízených koncentračních táborech (jak je prezident F.D.R. sám nazval). Průběh internace se nijak výrazně nelišil od té v Německu. Občané japonského původu byli upozorněni vylepenými vyhláškami. S sebou si směli vzít pouze ty nejnutnější osobní věci, ostatní majetek většinou propadl státu. Při deportacích se dbalo na rasovou otázku. Za nepřátelského vetřelce (enemy alien) byl označen a pod nařízení č. 9066 spadal každý Američan, který vykazoval nejméně jednu šestnáctinu japonského původu, včetně nejmenších dětí. Ze zhruba 125 tisíc osob japonského původu žijících v kontinentálních USA jich bylo v koncentračních táborech uvězněno více než 110 tisíc, téměř 90%.

 


Americký koncentrační tábor v Heart Mountain,
určený pro americké občany japonského původu (1942).


V Kanadě byla situace obdobná. I tam odstartovala internace lidí japonského původu v únoru 1942. Majetek se ve většině případů japonským Kanaďanům zkonfiskoval, včetně jejich domovů a prostředků k obživě (stroje, automobily, lodě). Do táborů si Japonci směli vzít jen nejnutnější věci. Podmínky kanadských táborů byly často velmi nevyhovující. Řadu z nich musel navštěvovat Červený kříž, aby uvězněným ženám a dětem zajistil alespoň teplé oblečení (koncentrační tábory se nacházely ve studených horských oblastech Kanady) a základní potraviny. Po válce deportovala Kanada významnou část propuštěných vězňů do vybombardovaného Japonska. Zbytek zůstavších Japonců musel odejít na východ země. Do svých původních domovů se už nesměli vrátit. Zčásti kvůli neochotě kanadských úřadů vydat jim zpět zkonfiskovaný majetek.

 


Holčička japonského původu čeká na deportaci
do amerického koncentračního tábora, 1942.


Teprve v roce 1988 se jak americká, tak kanadská vláda svým japonským občanům formálně a v tichosti omluvily za internaci v koncentračních táborech. Přesto se o temné historii Severní Ameriky začalo v USA mluvit teprve v posledních šesti letech, intenzivně až od roku 2011. V České republice je toto téma zcela neznámé.

Koncentrační tábory v době poválečné

Během protibritského povstání v Keni (1954-60) zřídili Britové kromě pracovních věznic i desítky koncentračních táborů, které jsou dnes nazývány jako "Britské gulagy". Do nich umísťovali místní domorodce, požadující konec britské nadvlády. Nejstřízlivější odhady mrtvých civilistů jsou v desítkách tisíc, některé zdroje hovoří až o 300 tisících obětech britských okupačních jednotek.


Americký koncentrační tábor Granada v Coloradu, určený pro Američany japonského původu, 1942.

 

--
Kanadská úřední rasistická vyhláška omezující
pohyb kanadských občanů japonského původu, 1942.


Francie během Alžírské války (1954-62) využila osvědčenou taktiku z předchozího století a deportovala do nově zřízených koncentračních táborů přes dva miliony alžírských civilistů. Americká vláda se tímto krokem nechala inspirovat. Ve Vietnamu v letech 1961-63 uvedla v rámci programu Hamlet do provozu stovky nových táborů, ve kterých koncentrovala venkovany přesídlené z jejich původních domovů, nyní "zakázaných zón". Stejně jako kdysi v Alžírsku, Jižní Africe a Filipínách, i zde se projevila snaha demokratického státu o získání kontroly nad cizím územím skrze jeho depopulizaci. V konečném důsledku program Hamlet prudce zvýšil oblíbenost komunistického severovietnamského režimu u takto přesídlených a internovaných venkovanů.

Jiné podmínky ve válčícím a bombardovaném Německu

Jen těžko bychom mohli v závěrečném hodnocení mluvit o objektivitě a přitom v tichosti ignorovat vysoký počet židovských obětí Druhé světové války. Bohužel, na rozdíl od všech výše vyjmenovaných konfliktů je v tomto případě zakázáno pod hrozbou trestu odnětí svobody jakkoliv svobodně pátrat, co přesně se uvnitř hranic Německé říše (resp. Generálního gouvernementu) stalo. Jenomže oficiálně povolené materiály ke studiu této problematiky (tzv. Holocaust jsou publikované výhradně židovskými osobami a institucemi, případně procházejí židovskou cenzurou). Existuje tedy oprávněný předpoklad, že možná ne všechny odkazované zdroje si zachovaly dostatečnou objektivitu při zpracování dané problematiky. Řada vyvstalých a nezodpovězených otazníků mluví za své. Je smutné, že tento status-quo až nápadně připomíná dobu sovětské nadvlády, kdy se stejně přísně trestala snaha objektivně zjišťovat běh událostí v polské Katyni z jara 1940, z nezcenzurovaných nesovětských zdrojů.

 

 
  Britský koncentrační tábor v Keni, 1954.

V současnosti je proto z uvedených důvodů zbytečné počty židovských obětí nějak hlouběji rozebírat. Stačí je respektovat. Vždyť jen skutečný cynik by mohl argumentovat, že zabití milionu Filipínců je snad pořád "v mezích demokratických norem", a že teprve počet přesahující milion obětí můžeme nazvat zrůdností totalitních režimů. Stejně cynicky a iracionálně by také vyzněla snaha porovnávat podmínky a následky internace Japonců v klidných a válkou nezasažených Spojených státech, s podmínkami a následky internace Židů na území tři roky intenzivně bombardované, rozsáhlými sankcemi znevýhodněné, na západní i východní frontě válkou zmítané Hitlerově Říši.

 


Děti za plotem francouzského koncentračního
tábora Erraguène v Alžírsku, 1956.


Je s podivem, jakou otrlost projevují obhájci demokratické "propagandy" při "vytváření žádoucího společenského vědomí". Předložená fakta nám nade vší pochybnost dokazují, že praktiky zřizování koncentračních táborů nebyly vlastně ničím jiným než dlouhodobě osvědčenými metodami budování a importování "svobody a demokracie" (rozuměj realizování imperialistických choutek) a vžitými standardy demokratických států na poli domácí i zahraniční politiky. Z vědomého klamání a pokrytectví usvědčuje obhájce této propagandy v neposlední řadě skutečnost, že často hysterizující "protinacistické" kampaně atakovaly mysl občanů ve stejné době, kdy demokratické státy z těchto kritizovaných taktik nejenže nepolevily, ale dál je využívaly. Zatímco vrcholila poválečná "denacifikace" Německa a západní Evropy, demokraté na cizích okupovaných územích vystěhovávali a do koncentračních táborů dál deportovali místní civilisty, v zájmu svých strategických ekonomicko-vojensko-politických cílů. Tak jak to dělali už v době, kdy Hitler ještě ani nebyl na světě nebo v době, kdy byl ještě malým chlapcem.


Jeden ze stovky koncentračních táborů amerického programu Hamlet, Vietnam 1962.


Koncentrační tábory a hromadné věznění civilistů bez proběhnutí soudu, případně návrhy na přemístění obyvatelstva do nových sídelních oblastí, nejsou žádným patentovaným produktem nacionálního socialismu Ve skutečnosti se jedná o jedny z dlouhodobých praktik demokratických států, které "nacisté" od demokratů pouze převzali resp. "zdokonalili".

 

Autor: 
Jan Kratina
slaven1

Autor zabudol spomenúť FEMA koncentračné tábory. Ja vám to zhrniem:

Americká agentúra FEMA má pripravené na použitie niekoľko stoviek normálnych, prnohodnotných koncentračných táborov.

fema koncentráky

...First, two laws came into force: the National Defense Resources Preparedness (NDPP) and the National Defense Authorization Act (NDAA) making legal for the military to investigate the cases and interrogate those who are suspected in terrorist activities involvement, as well as keep those people behind bars without time limit (it’s enough for the authorities just to say the person is a terrorist).  The laws allow the President to oversee the key government functions in case of emergency, for instance, keeping the citizens in the GULAG type internment camps of Federal Emergency Management Agency (FEMA) under the DHS control, A network of such camps in spread around the continental USA, their number has been rapidly increased recently going up to 800. There are over 500.000 coffins stacked in order...

...Najprv, nedávno nadobudli platnosť2 zákony: NDPP a NDAA legalizujúce pre armádu, aby mohla vyšetrovať a vypočúvaťpodozrivých z terorizmu. Takžiež armáda môže ľudí držať v base (koncentráku) neobmedzene dlho. Stačí iba podozrenie (niekto povie), že osoba je terorista. Zákon umožňuje prezidentovi v prípade pohotovosti dozerať na kľúčové vládne funkcie, napríklad držať občanov v internačných táboroch typu GULAG pod správou FEMA a kontrolou DHS(S). Sieť takýchto táborov sa šíri po americkom kontinente, ich čísla rapídne narastajú a blížia sa k 800. Pre svoje potreby majú uskladnených viac ako 500000 rakví...

US Civil War: Is It Possible?

In 2008 information was leaked to the media about secret sessions of the House of Representatives at which congressmen discussed the possibility of the crash of the U.S. financial system, the development of disturbances into a civil war and the expediency of preventatively arresting potential «antigovernment elements» and isolating them in concentration camps. At that time, as a result of raising the threshold of the federal debt and the abatement of the first wave of the crisis, it didn't come to that…

V roku 2008 presiakli do médií informácie o tajných stretnutí House of Representatives, na ktorých kongresmani diskutovali o možnoti pádu amerického finančného systému (FED), nasledovný vývoj nepokojov v občiansku vojnu, a nad možnosťou preventívne zatknúť potencionálne "protivládne elementy" a izolovať ich do koncentračných táborov (FEMA). Vďaka navýšeniu hranice federálneho dlhu, a zníženiu rozsahu prvej vlny krízy, situácia nezašla tak ďaleko.

Terrorist Attacks in the U.S.: Totalitarianism vs. Civil War (II)

Nezabudnime ani na koncentrák (či ako to oficiálne prezývajú) GUANTANAMO. Pozerám, že na mape je vyznačený.

baloo
Autor pekne zozbieral, gratulujem, dobrý článoček, veľa som z toho nepoznal. Dodal by som ale ešte jednu éru - ako ináč: USA - a to koncentráky počas občianskej vojny. Vzhľadom na to, že históriu píšu víťazi (...si myslia a hustia nám do hlavy oni...) a vzhľadom na to, že vojnu vyhral Sever (akože Únia) najznámejším takým táborom sa stal Andersonville, ktorý "prevádzkovali" južania pre severných vojakov. O dosť menej sa spomína ale napr. Fort Delaware, ktorý bol zrkadlovým opakom Andersonville. Ale dokopy bolo asi 150 takých táborov na oboch stranách, to sú len tie najznámejšie. slaven1, nebuď paranoik, veď FEMA ešte údajne nefungujú... Obzvlášť vtipná je oznamovacia tabuľka pri bránach FEMA táborov, že je ho zakázané opustiť ;-) Občianska vojna v Štátoch neni nový nápad, priamo z Iraku stiahli tvrďasov a precvičili ich na mestský boj. Lenže každý druhý občan má zbraň a každý štvrtý ho vie aj používať. A každý asi desiaty má nie pištolečku ale dačo vačšee. A ináč aj denverské letisko má zaujímavý dizajn, aj sály majú originálnu výzdobu ale údajne je x etáží ešte pod zemou. Vlastná ventilácia, vodný zdroj atď. No jo, také letisko to istoiste nutne potrebuje. Iné. Jeden paranoický občan aj v Budapešti zhodnotil isté výkupy pozemkov, stavby na ňom (akože filmové štúdio - ostnaté dráty naklonené dnu aj von) a prerábky blízkej spaľovne odpadov + nejaké podzemné práce, kvôli ktorým tá ulica bola dlho uzavretá. A ako na Slovensku? Ak bez väčších ťažkostí mohli fungovať mučiarne v Poľsku a Rumunsku, tak prečo si mám myslieť, že rôzne slovenské vlády, ktoré majú akurát retoriku inšiu ale servilnosť takmer rovnakú nemajú dáke objekty v rukáve?
slaven1

Dobrý článok prinieslo fondsk.ru: The Eastern European Islands of the Global GULAG:

Among the first to report the existence of CIA special prisons and concentration camps in a number of countries, for example, in Poland, Romania, Lithuania, Ukraine, Bulgaria, Macedonia, and on the territory controlled by the Kosovar Albanian regime, were the Swiss media. In December 2005 the Polish newspaper Gazeta Wyborcza confirmed that the «main European secret CIA prison» is located in Poland. The scandal which was at that time hushed up has now resurfaced. In Strasbourg hearings have begun in the European Court of Human Rights (ECHR) on a suit brought by two prisoners of the American Guantanamo Bay detention camp, Palestinians Al-Nashiri and Abu Zubaydah, who assert that in the early 2000s U.S. intelligence agencies detained them in a Polish military prison…

For several months lawyers demanded that the court hearings be held behind closed doors and that the press not be admitted. However, the results of the investigation and the details of the abductions and tortures were made public anyway. It turned out that the Poles actively assisted in what the CIA calls «enhanced interrogation techniques», which include refined tortures and abuses like dehydration, hypothermia, and «putting the heat on» with death threats by putting a gun or a drill to someone's head. That is how they interrogated prisoners in the secret CIA prison near the village of Stare Kiejkuty, 170 km from Warsaw.

The Council of Europe accused Romania of creating secret prisons in 2007 (although they appeared there at least four years earlier). In Lithuania, special prisons located 20-40 km from Vilnius appeared in 2002, and joint operations of the CIA and the local State Security Department in the form of torture sessions with «live material» delivered from Afghanistan were codenamed «Amber Rebuff».

 However, what do the Americans need abuses of prisoners and a worldwide network of special prisons and concentration camps for?

The fact that the U.S. has created an entire network of concentration camps and secret prisons throughout the world is now common knowledge. The geography of the global GULAG is astounding. According to a statement by Dick Marty, a representative of the Legal Affairs and Human Rights Committee of the Parliamentary Assembly of the Council of Europe (PACE), European countries knew as early as 2004 of the existence of secret CIA prisons and U.S. treatment of suspected terrorists in these prisons. Marty, an experienced Swiss legal expert, called the passive attitude of a number of European governments toward what Americans were doing with Muslim prisoners «shameful». But in addition to the European «islands», the global GULAG the Americans have created includes concentration camps and prisons located in Afghanistan (at least nine), Pakistan, on the island of Diego Garcia in the Indian Ocean, in Jordan, Iraq (at least thirteen), Syria, Cuba, Azerbaijan, Qatar, Saudi Arabia, Thailand, Morocco, Egypt and other countries where there simply is no one for the Americans to feel «ashamed» in front of. Furthermore, there are a number of concentration camps operating on U.S. military bases and naval ships.

As for the abuses of Muslim prisoners, according to The Washington Post, from the very beginning they were part of the development of a special method. The detainees' will needed to be broken. To achieve this, they were stripped naked; for adherents of Islam, which teaches that the body should be maximally covered, this is a terrible mental shock. The attorneys who defended the U.S. military personnel who were accused of torturing prisoners at the Abu Ghraib prison asserted that their clients did it not out of sadism, but because they were following orders.

U.S. military intelligence specialists started a thorough study of the reactions of the «fundamentalist» Muslim consciousness to critical stimuli in the early 2000s. The purpose was to create and test technologies for reflex control of people based on knowledge of the systemic reactions of the population to which those people belong. Specialists from Heinrich Himmler's organizations once engaged in similar activities at Nazi concentration camps; they were later convicted of war crimes by the Nuremberg tribunal. This is the scientific side of things, so to say, which has already been applied in practice during the «Arab spring» and the aggression against Libya, Syria, etc.

And there is also the proverbial «human factor». Since the prisoners in the vast majority of concentration camps, prisons and special detention centers are not registered anywhere, the wardens are free to treat them as they see fit. Photos from the Abu Ghraib prison have shown the world just how vivid the imagination of these individuals raised on the products of Hollywood is. Apparently, one of the goals of this information campaign was to deflect attention from the «technological» undercurrent of the experiments conducted on people in the American prison, reducing the problem to its «psychopathic» component by saying that the mentally unbalanced lower ranks were just «amusing themselves».

The construction of the global GULAG began not just a year ago, or even ten years ago. And the camps of which it is composed were thought up not by Hitler or Himmler, or even the Soviet Chekists, as Solzhenitsyn claimed. Stalin's GULAG was only an adaptation of advanced Western experience. The first «real» concentration camp was created in the U.S. back in the years of the Civil War between the North and the South (1861-1865). It was organized by the Confederates in the town of Andersonville. A total of around 10,000 Union prisoners died here. Over 300 prisoners were shot merely for having crossed the «dead line». There, in Andersonville, prisoners were tortured not to get military information, but simply out of sadism and «scientific interest». After the war, the commandant of the camp was executed by the Union as a war criminal. (The Northerners also built concentration camps, and brutality flourished there as well, but since the Union won the war, little evidence of their crimes remains).

The British Empire also made its contribution to the creation of death factories. From olden times free British subjects were sent to Australia for insignificant offenses (turning an entire continent into a prison camp is something that no Nazi would have even thought of). And the 20th century began to the thunder of the first war for the «new world order»: the second Anglo-Boer War (1899-1902). During this war the English first made use not only of the newest «advances» of that time such as exploding bullets, shrapnel, scorched earth tactics, and massive seizure of hostages, but also of concentration camps surrounded by barbed wire and machine guns, where a multitude of Boers died. To prevent epidemics caused by large numbers of sick and dead prisoners in the hot African climate, the English built crematoriums in the concentration camps. Thus, Hitler and his henchmen did not have to invent anything; not only the idea, but the practice of destroying certain categories of the population in death camps had already been tested by the Anglo-Saxons.

But let us return to the present. Not only concentration camps, but the B.E.A.S.T. computer, into which numeric codes for each person on earth are entered, is the brainchild of the leading country in «technical progress», the United States of America. As early as 1997, long before the scandals over global wiretapping, Snowden's revelations, the «Manning affair», etc., the U.S. government allocated 500 million dollars for a program for total network computerization with the goal of taking control of all monetary transactions, medical services, etc., using biometric cards to link this system with the famous supercomputer with the symbolic name B.E.A.S.T. The implementation of biometric cards with all data of the human body could plunge humanity into technetronic slavery like the world has never seen. People will be numbered, like in Hitler's concentration camps. And there is little left to do, as the Americans have already tested the system of concentration camps on a planetary scale.

pavol

Dobre napísaná téma, sú tu veci, o ktorých sa v téme 2. svetová téma nehovorí. Dobre spracované informácie.