Miroslav Dolejší: Česko a Slovensko patria do Euroázijskej civilizácie (1999)

Našiel som na internete ďalšiu perlu od Dolejšího (treba čítať od konca). Tvrdenie v nadpise, že Česko a Slovensko patria do Euroázijskej civilizácii, je dokončenie medzi riadkami. Priamo ho Dolejší nepovedal, lež vyplýva z definícií opisujúce euroázijské a atlantické civilizácie - Česko a Slovensko sú vnútrozemské krajiny:

Politická fakta před vstupem do roku 1999

V dnešní politicky pohnuté době nemá občan možnost při současném vymývání mozků sdělovacími prostředky vytvořit si vlastní názor. Nemá k tomu dostatek nejenom pravdivých informací, ale informací vůbec. Po přečtení tohoto samizdatu jsem usoudil, že vystihuje do takové míry skutečnou situaci, že jsem se rozhodl tuto poslední mně známou analýzu Miroslava Dolejšího uvést na své stránce, třebaže jsem si od něj nemohl vyžádat souhlas. Případný čtenář se mnou jistě bude souhlasit.
- Ing. Vladimír Veselý

Začněme od Adama

Nejprve tedy trochu teorie o geopolitice a geostrategii. Zvlášť nedočkaví ji mohou vynechat.
Za autora geopolitiky je označován Angličan McKinley asi tak v letech 1870-80. Geopolitikou se zabývali především Němci a Rusové. V Německu to byl profesor K. Haushoffer a generál E. Ludendorf, v Rusku je to Ljubin, Vjačeslav Mourskij a jiní.

Čo je geopolitika?

Geopolitika, to je v podstatě metodika náhledu na politická dění na celé planetě. Vychází z názoru, že pro duchovní a mentální vývoj člověka a jeho fyzický vývoj je rozhodující území, na kterém žije a podnebí, které nad tímto územím vládne. Odlišuje se způsobem obživy a také vzájemného soužití na území, které obývá. Jiné je to na poušti, v úrodné krajině, v lesích, nebo na horách. Každý národ, který obývá určité území delší dobu, si vytvoří mezi sebou zvyky a návyky, vyplývající ze způsobu jejich obživy a ze způsobu soužití na tomto území. Tím se od sebe mentálně tyto jednotlivé kmeny liší. Časem se rozrůstají v národy, vytvářejí si státy a ohraničují si území, ve kterém žijí. Toto území posléze také brání. Tak vznikaly prakticky všechny státy na světě. Vznikaly tak i státy z kočujících nomádských kmenů, jako kupříkladu Afghánistán, nebo Libye.

Záměrem každého z těchto národních států je nejenom udržet svá území, ale pokud možno je i rozšířit. Činnost, která zahrnuje nejenom způsob ochrany tohoto území, ale i způsob získávání území dalších. čili expanzi, nazýváme strategií. Tu má každý národní stát nebo i stát, ve kterém žije více národů, kulturně od sebe mírně odlišných. Tato strategie se uplatňuje v delším čase, v rozmezí desítek až stovek let a v rámci souboru národů se pak nazývá geostrategií.

Pohled na globus nás jednoznačně přesvědčí o tom, že existují v podstatě dva druhy těchto mentálně a národně odlišných států. To jsou zaprvé státy mořské, to znamená státy, které používají nebo mají přístup k mořím, a státy kontinentální, to znamená státy, žijící na pevninách. Státy mořské, protože jsou omezeny územně jako ostrovní útvary, jsou orientovány především na obchod s ostatními ostrovy i pevninami. Kontinentální země jsou orientovány zpravidla výhradně na pevniny, které obydlují. Takže v současné době rozeznáváme v základě dva druhy civilizací, z nichž se tyto dvě mentální skupiny vytvořily, tj. kontinentální civilizaci euroasijskou a civilizaci atlantskou čili mořskou.

Konflikt těchto dvou principů, atlantského a euroasijského, který se v moderních dějinách táhne již něco přes pět století tady existoval už tisíce let před námi. Posledním zjevným příznakem tohoto konfliktu byly v Římské říši tzv. punské války s Kartágem. Féničané, kteří byli typickým atlantským státem, orientovaným na mořský zahraniční obchod, kolonizovali postupně tato obvykle kontinentální území a využívali jejich nerostného bohatství. Dosazovali tam své správní úředníky, kteří činnost té které země řídili a využívali plodů jejich práce ve svůj vlastní prospěch.

Euroasijský kontinent, do něhož patřila Římská říše, byl zase typickou kontinentální velmocí, jejíž tendence je odlišná od té koloniální. Euroasijské velmoci měly vždycky snahu ostatní země obsadit vojensky. To znamená: dosadit tam svoje vlády nebo alespoň udržovat na těchto cizích územích svá vlastní vojska a prostřednictvím vojenské moci ovládat vládu těchto zemí. Takovou hlavní atlantskou velmocí dnešního světa je Velká Británie.

Z euroatlantických zemí jsou to především ty země, které přiléhají k moři, to znamená: Francie, Španělsko, Portugalsko, Belgie, Holandsko. Ty ostatní země ve střední a východní Evropě a dále do Asie směrem k Číně, to jsou typické euroasijské kontinentální země, které nikdy nekolonizovaly. Pokud vedly výbojné války, tak vždycky dobyté země obsadily vojensky. Tím se v průběhu posledních pěti století vytvořily dva základní typy státní správy.

Atlantská civilizace se vyznačuje především tendencí k demokracii, protože to je v podstatě kupecký režim, který je založen na obchodu. Tato civilizace se vyznačuje silným sklonem k materialismu, jakési bezduchovosti, kde v podstatě hlavním význakem této civilizace je hmotné bohatství. Euroasijské kontinenty se vyznačovaly vždycky autoritativními režimy, jako například císařstvím, carstvím, královstvím a knížectvím. Jsou to země, které jsou vertikálně organizované, to znamená, že jim vládne vždycky jeden člověk s pomocí nějakých rádců nebo ministrů. Mají poměrně silnou duchovní orientaci.

Také si můžeme všimnout, že z euroasijského kontinentu, který se v moderní době nazývá Východem, pocházejí všechna velká náboženství a všechny velké filozofie. Je to kontinent, který v důsledku stylu své správy, čímž se obvykle myslí jistá asijská krutost a bezohlednost, je oproti atlantskému systému značně duchovně orientovaný. Evropa se ocitla na rozhraní těchto dvou civilizačních principů. Euroatlantické země, které jsou kolem moře, se samozřejmě spojovaly během těch pěti století s hlavními atlantskými mocnostmi, především s Velkou Británií. Spojené státy se po americké revoluci [1775-1783], přes vítězství v boji o nezávislost, staly v podstatě jakousi kolonií Velké Británie, takže celá dnešní světová atlantská civilizační tendence je řízena z Velké Británie.

Tajné společnosti, zednáři a ilumináti

Po Cromwellově revoluci v Anglii [1640-1660], bylo emancipováno židovstvo. Židé se stávali rovnoprávnými členy států, ve kterých žili a získávali před ostatními, zejména před západní a střední Evropou, značný náskok v této emancipaci. Tak kolem roku 1712 nebo 1716 vznikly ve Velké Británii, specielně v Anglii, celé řady tajných společností. Legendy odvozují tyto tajné společnosti už od krále Artuše (přelom 4. a 5. století). Dnes jsou známy převážně jako společnosti svobodných zednářů nebo iluminátů. Tyto společnosti, v rámci kolonizační tendence Velké Británie a prostřednictvím přísně utajovaných bratrstev měly tendenci pronikat do kontinentálních struktur, získávat tam vliv a organizovat převraty, politické i vojenské, hlavně však obchodní a finanční. To vše za účelem získání světovlády.

To, co se pak stalo ve 20. století, má svůj původ na konci minulého století, kdy se konala řada kongresů, na kterých už zcela legálně tyto organizace, řízené z Velké Británie, vznesly a formulovaly svůj program na ovládnutí celého světa. Prvním takovým počinem v této 250 let trvající tendenci byla americká revoluce, tedy boj o nezávislost, po ní Francouzská revoluce [1789-1794] a to, co následovalo po ní, je obecně známé. Byla to tendence k demokraciím, zejména tendence k odstranění království a vlivu všech církví (nejenom římskokatolické). Ta tendence byla podporována i několika autory - viz např. Cecil Rhodes v bývalé Rhodesii (dnešní Zimbabwe), zemi nesmírně bohaté na zlato a diamanty, který navrhoval britskému trůnu už před 150 lety program, jak se zmocňovat postupně afrických zemí a podřizovat je britské koruně.

V Německu to byl profesor Adam Weishaupt, který vytvořil roku 1776 organizaci tzv. iluminátů, tedy světlonošů. Propagoval teorii, že člověk je od přírody špatný a chová se dobře, jen když je k tomu tvrdě donucen násilím a terorem. Vytvořil proto plán pro satanské hnutí (Lucifer = světlonoš), jehož členové měli úplatky, korupcí, vydíráním a hlavně lichvou rozvrátit dosud fungující světové pořádky a zbídačelé a vyděšené lidstvo nahnat pod jednosvětovou vládu vyvolených sionistů jako gójimy, to je konzumenty a otroky bez vlastní vůle. Ilumináti se s tímto záměrem infiltrovali do zednářských lóží, využili jejich bezvadně fungující tajné organizace a svůj program usilovně uskutečňují v celosvětovém měřítku až do dnešních dnů. Dnes není téměř na světě vlády, kterou by nekontrolovali a nenutili konat v jejich zájmu.

Rozhodující byl konec minulého století, kdy organizace v těchto tajných bratrstvech byla v celém světě velmi silná. Měli nesmírně velký vliv, a to zejména za Disraeliho vlády v Anglii (za panování královny Viktorie), který podřídil britské koruně Indii, Pákistán, dnešní Bengálsko, dnešní Bangladéš (dříve to byla součást indického subkontinentu). Koncem minulého století vliv a síla těchto organizací vzrostla do té míry, že byl organizován a podniknut útok na Evropu.

Evropa se v té době vyznačovala čtyřmi základními mocenskými strukturami. Byly to království a císařství, tedy Německo, Rakousko-Uhersko, Rusko jako carský režim, a Osmanská říše v Turecku. Současně tato čtyři království byly obhájkyněmi čtyř nejsilnějších, v tehdejší době nejmocnějších, náboženských systémů. Rakousko-Uhersko obhajovalo římskokatolickou církev, Německo protestantské církve, Rusko pravoslaví a Osmánská říše islám. První světová válka byla vyvolána právě proto, aby se tyto čtyři obrovské sloupy evropské civilizace zhroutily. Což se také stalo. Padlo Německo jako císařství, stejně tak Rakousko-Uhersko, v carském Rusku byla provedena komunistická revoluce. Rovněž se zhroutila Osmánská říše, z níž zbylo prakticky jen Turecko a pak několik samostatných zemí, které sice islám vyznávají dodnes, ale politicky jsou velmi roztříštěné.

Velká Říjnová revoluce, Třetí Internacionála

Komunismus, který byl předurčen koncem minulého století jako hlavní úderná ideologie, jež měla rekonstruovat Evropu, se opíral o marxismus. Ten není ruskou ideologií, Rusům byl cizí a bolševismus jim byl implantován. Především tím, že Němci dopravili tajně do Ruska Lenina, vybaveného marxismem, penězi a úkolem rozvrátit carství vyvoláním dělnicko-rolnické revoluce. Američané mu napomohli vysláním L. Trockého, jehož rodina emigrovala do Ameriky. Ten si přivezl s sebou 2000 Židů, z nichž učinil v Rusku politické komisaře (politruky), a s jejich pomocí vytvořil Rudou armádu.

Ihned po skončení první světové války (protože komunistická ideologie vyhlašovala internacionalismus a světovou revoluci pod vládou proletariátu), Trockij napadl Polsko. Tento vojenský útok se ale nepodařil a Rudá armáda musela ustoupit. Nepodařila se ani revoluce v Maďarsku, kde Žid Béla Kun napadl Slovensko, aby tam vytvořil Radu dělnickou a rolnickou. Nepodařila se revoluce v Německu, kde R. Luxemburgová a K. Liebknecht byli zlikvidováni. Tento celkově nepodařený pokus bolševické revoluce v Evropě byl důsledkem toho, že katolické myšlení a mravní úroveň, která doprovázela náboženství, byly ještě příliš silné, než aby Evropa byla ochotna přistoupit na ilumináty vnucovanou ateistickou a materialistickou teorii marxismu.

Ovšem Lenin, Trockij, Stalin, Bucharin, Kameněv, Zinovjev a ti ostatní vůdcové Třetí internacionály předpokládali, že po ruské revoluci budou pokračovat revoluce v ostatní Evropě, že Evropa bude obsazena Rudou armádou a že samozřejmě všechny evropské země budou pracovat pro komunistické Rusko, které mělo být jakousi výkladní skříní bolševické ideologie. To se nepodařilo. Když bylo zřejmé, že Třetí internacionála nedosáhne těchto světovládných idejí, byl odstraněn V.I.Lenin a místo něho nastoupil J.V.Stalin.

Ten si uvědomil, že expanze ruského bolševismu je v podstatě eliminována, že k ní nedojde v dostatečně krátké době, a byl nucen vytvořit z tzv. Sovětského svazu tehdejší doby samostatnou zemi, která bude schopna existovat bez záloh, jaké chtěli vytvořit v Evropě. Přestože Trockij udržoval Stalina stále až do roku 1927 v přesvědčení, že k těmto revolucím ještě dojde, Stalin mu neuvěřil, vyhnal jej z Ruska a Trockij byl pak v roce 1940 v Mexiku zavražděn. Stalin začal kolektivizovat zemědělství, protože věděl, že země, která není schopna se uživit, není schopna zahájit žádnou expanzi: obchodní, potravinovou nebo hospodářskou.

Následkem toho, že nedošlo k plánovanému obsazení Evropy, se Stalin obrátil proti vůdcům tzv. Třetí internacionály a prostě je zlikvidoval. Začal inscenovat proti nim procesy a popravil je. Spojené státy, Německo a Velká Britanie samozřejmě pomáhaly při této bolševizaci Ruska a posléze těch ostatních asijských zemí. Rusko po roce 1907 hospodářsky vyrabovali, což je v podstatě analogie toho, co se děje dnes. Spojené státy si tím velice zlepšily svou hospodářskou situaci. Třebaže zůstávaly ve větší části první světové války mimo tuto válku, tak se vytvořila dosti paradoxní situace. Před první světovou válkou, v roce 1913, Spojené státu dlužily Evropě zhruba 50 milionů zlatých amerických dolarů. Když válka skončila, Evropa dlužila Spojeným státům pět miliard těchto zlatých dolarů za zbraně, potraviny a všechno potřebné zboží, které Američané dodávali válčícím státům.

Světová krize a Třetí Internacionála

Přes to přese všechno, v důsledku právě toho odvrácení se Spojených států od Stalinova Sovětského svazu, došlo v této internacionální tendenci k dalšímu pokusu o vyvolání podmínek ke světové revoluci. To byla světová hospodářská krize v letech 1929 až 1932, jejíž obdobu můžeme vidět i dnes. Ta krize byla vyvolána velmi jednoduchým způsobem: Největší banky ve Spojených státech naráz stáhly na určitý čas 8 až 12 % peněz z oběhu. V důsledku toho vznikla deflace. Protože po první světové válce už průmysl běžel, předělával se z válečné výroby na průmyslovou, byl proto velký přebytek zboží a nedostatek peněz. To mělo za následek potřebu omezit výrobu, což se také stalo. S omezením výroby souviselo velké propouštění dělníků a tím vznikla hospodářská krize.

Třetí (komunistická) internacionála předpokládala, že těchto sociálních nepokojů při hromadné nezaměstnanosti může být použito k tomu, že dělnictvo může být ozbrojeno a provede tyto revoluce uvnitř vlastních států bez zásahu Rudé armády. Ani to se nepodařilo. Proto se mezinárodní společnosti a bratrstva rozhodly obnovit válečnou situaci z roku 1914 a povolaly v Německu k moci Adolfa Hitlera. Hitler byl v podstatě mužem stejně tak internacionálním, jako byl dejme tomu Lenin nebo Stalin.

Druhá světová válka a studená válka

Německo mohlo ale být velmocí pouze za předpokladu, že mělo přístup k naftě. To je situace, která se opakuje dnes. Proto Německo získalo politicky Chorvatsko, Slovinsko a odtud přístup k Egejskému moři a ke Středomoří, aby mělo přístup k Iráku. Tehdy zásoboval Německo naftou kupříkladu největší britsko-holandský koncern Royal Duth Shell (dnes je to už jen Shell). Na základě záruk dodávek nafty (které byly dány deset let před tím, než se stal kancléřem a začal zbrojit), vybudoval Hitler vysoce mechanizovanou armádu, která potřebuje nafty obrovská množství. Tuto naftu zajišťoval Německu nejen Royal Duth Shell, ale i americké koncerny, nynější Standard Oil, který patří údajně Rockefellerům. Zprostředkovateli finančních pomocí byli kupříkladu otec George Bushe, který byl tenkrát prezidentem jedné z Rockefellerových bank. Prostřednictvím několika židovských bankéřů ve Spojených státech poskytovali Německu úvěry, na jejichž základě jim byly dodávány nejenom nafta, ale všechny ostatní suroviny, které potřebovalo k rozjezdu zbrojní výroby - až do úrovně roku 1934.

Hitler se Stalinem měli zpočátku velmi silnou tendenci po spojení dvou největších euroasijských velmocí. To bylo Německo a Sovětský svaz. (Německo není atlantická země, ta neměla nikdy kolonie, kromě krátké doby, kdy Němci měli kousek kolonií v Číně, ovládali Argentinu, ale toho se musel císař Vilém II. vzdát pod nátlakem Anglie. Velká Británie, která monopolizovala v podstatě námořní dopravu a tím pádem také mezinárodní námořní obchod, nemohla trpět takovou konkurenci, jako byl tehdy padesátimilionový národ Němců).

Výsledek druhé světové války je znám. Ještě v roce 1939 Ribbentrop s Molotovem udělali pakt o neútočení, který měl zajistit Německu volné pole působnosti v Evropě a současně umožnit kontakt Sovětského svazu, tedy Rudé armády a Wehrmachtu, v Evropě. To se stalo tím způsobem, že si obě velmoci rozdělily Polsko a společně ho obsadily v roce 1939.

Potom se ovšem podařilo zákulisním, utajovaným organizacím a bratrstvím bratrstev rozeštvat Rusko a Německo. Hitler proto napadl Rusko, přestože jakási tajná doložka, která předcházela ještě paktu Ribbentrop-Molotov, slibovala ruskou podporu pro případ, že Německo napadne a obsadí Anglii. Anglie byla totiž nejsilnější atlantická velmoc s kolonizačními zájmy nejenom v Indii, na Středním východě a v Africe, ale především v Evropě a Německu silně vadila.

Po válce si Sovětský svaz a Spojené státy rozdělily Evropu v podstatě na dva bloky. Každý z nich uplatňoval své. Rusko, tedy bolševický Sovětský svaz, uplatňoval ideologii proletářského internacionalismu, marxismu, a těchhle nesmyslů, a Američané na té druhé polovině uplatňovali koncepci kosmopolitismu. Obě tyto ideologie se v podstatě shodují v tom, že odstraňují národy, odstraňují státy a mají tendenci sjednocovat celý kontinent pod jejich vládou. Sovětský svaz s největší pravděpodobností (to potvrdí současnost), nebyl žádným zásadním nepřítelem Spojených států amerických. Sovětský svaz byl zřejmě nejméně sedmdesát let své existence podporován tím bankovním konsorciem, které vládlo ve Spojených státech amerických. Víte kupříkladu z literatury, že Armand Hammer, jeden z velikých bankovních zprostředkovatelů Spojených států, byl nejenom Leninovým, ale i Stalinovým přítelem, jezdil do Sovětského svazu a poskytoval mu půjčky. Mimochodem: jeho vnuk je dnešní viceprezident Spojených států - Albert Gore.

Zbrojení, ke kterému došlo po Churchillově projevu ve Fultonu v roce 1946, kdy už byla údajně vyhlášena "studená válka", pravděpodobně nemělo jiný cíl než hospodářskou exploataci Evropy jako celku, protože na evropském území zbrojili nejen Američané v Německu a ve Francii, ale i Sověti ve střední a východní Evropě. Takže toto zbrojení mělo především ten důsledek v dnešní době, že tyto země jsou hospodářsky vyčerpány, zadluženy u mezinárodních a světových bank, ačkoli nikdy nedošlo k žádnému vážnému konfliktu, který by naznačoval rozpoutání třetí světové války s použitím nukleárních zbraní.

Spojení Německa a rozbití Sovětského svazu

Po padesáti letech této okupace Evropy vyrostla jednak nová generace (která se statisticky počítá na třicet pět let), jednak vznikla potřeba uskutečňovat v druhé polovině, tedy ke konci dvacátého století, tu původní ideu, formulovanou v minulém století. To znamená: sjednotit Evropu a podřídit ji koloniálním snahám dvou hlavních velmocí, tedy především Velké Británii a jí řízenými Spojenými státy americkými. Proto došlo v roce 1987 při Reaganově návštěvě v Moskvě k dohodě s M. Gorbačovem. A aby sjednocení bylo možné v Evropě, bylo nutné odstranit oba zdánlivě antagonální bloky, to znamená: socialismus a kapitalismus. Stalo se to jednoduše tím způsobem, že bolševismus byl "stažen z oběhu". Nebyl poražen, nebyl ani uzbrojen, nebyl nic. Prostě po dohodě s Gorbačovem se domluvili na tom, že tento socialistický a komunistický blok ustoupí. Tady, v Československu, byl tento fakt předložen obyvatelstvu jako boj mezi bolševismem a demokracií nebo totalitou a demokracií. Ve skutečnosti jim byla podsunuta globalizace, což tenkrát v roce 1989, 1990, ani 1992 nikdo netušil.

Sametová revoluce

Události z roku 1989 si pamatujete, jsou vám dostupné. V roce 1953 po Stalinově smrti nastoupil G. Malenkov, po něm N. Chruščov, L. Brežněv, K. Černěnko, a pak J. Andropov. V době Černěnka a Andropova se začal připravovat v podstatě odchod Sovětského svazu ze světového kolbiště. To se stalo po nástupu M. Gorbačova a návštěvě R. Reagana. Byla dohodnuta operace, jejímž následkem bylo to, že po roce 1992 se obrovský komplex států, který Sovětský svaz ovládal bez jediného výstřelu vzdal a odevzdal všechno, co měl v držení, nikoliv Američanům, nikoliv svému údajně úhlavnímu nepříteli, ale globalistickým organizacím, které už samozřejmě měly připravené plány, metody a prostředky k tomu, jak tyto dva tábory, takzvaně socialistický a kapitalistický, sjednotit v jeden, který dneska prožíváme. To je jakýsi kupecko-anarchistický systém, který nemá nic společného ani s bolševismem, ani s kapitalismem, ani s demokracií, ani s totalitou. To je prostě nový systém řízení státu, který bude uplatňován do té doby, než k tomu sjednocení Evropy a posléze tedy i ostatních kontinentů skutečně dojde. Dojde - li k němu ovšem.

Tady, v Československu, byla řada činitelů tzv. ÚV KSČ, kteří této tendenci odporovali. Byli to M. Jakeš a celá řada těch ostatních starých komunistů, jako byl M. Václavík, A. Indra, K. Hoffmann, J. Fojtík. Od roku 1984-1985 ale v podstatě předsednictvo ÚV KSČ nevládlo. Rusové začali od roku 1982-1983 internacionalizovat podniky a vznikaly česko-ruské, rusko-polské, maďarsko-ruské, ukrajinské podniky. To byla příprava k tomu, co se děje dnes. Od té doby, od toho roku 1984-1985, tady vládly velké PZO, podniky zahraničního obchodu, banky, zejména Československá obchodní banka v Anglii, a i ty ostatní banky a velké podniky, jako byla Škodovka, ČKD nebo VSŽ Košice. Předsednictvo ÚV bylo od skutečné státní exekutivy odstaveno.

Po roce 1987 po dohodě Gorbačova s Reaganem činil Gorbačov nátlak na Jakeše a na to zdejší vedení k tomu, aby nastoupilo tzv. perestrojku, což nebylo nic jiného než příprava na odevzdání tohoto území a vytvoření globálních struktur. Tito lidé to samozřejmě odmítli učinit, načež se nafilmovaly scény s Jakešovým blekotáním, Státní bezpečnost to rozmnožila na několik set kazet, poslalo se to do zahraničí a promítalo se to všude možně. Pak začal exodus východních Němců v červenci 1989, kdy česká vláda nebyla schopná a neudělala proti tomu vůbec nic, když tudy procházeli do západního Německa.

Pak nastal tedy ten slavný listopad 1989. Všechny tyto operace byly předjímány už koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let. To nevzniklo až setkáním Gorbačova s Reaganem. I ve Spojených státech nastal jakýsi mentální zlom, na začátku sedmdesátých let a to úpadkem školství, úpadkem sociálního zabezpečení, finanční správy atd. V roce 1977 tady vznikla Charta 77 jako jakási reprezentace odporu u nás. Ne snad přímo proti vládě. Chartisté neměli zájem bolševismus likvidovat, jen jej podle vlastního prohlášení chtěli přimět k dodržování lidských práv.

V roce 1988, rok a tři měsíce před tímto převratem, přijel sem do Prahy pan J. Whitehead, poradce prezidenta Spojených států pro otázky střední a východní Evropy. Ten si pozval na americkou ambasádu zástupce Charty 77. Byli tam: V. Havel, P. Uhl, J. Dienstbier, J. Křižan. A tam jim říkal, že se musí na tento převrat připravit jako politické strany, že jako Charta 77 nemohou kandidovat do voleb. Proto vznikla celá řada politických stran. R. Batěk založil Sociální demokracii, P. Placák založil Děti země, E. Mandler založil Liberální unii atd. Měli se připravovat na to, co přišlo rok a čtvrt potom.

Je velmi pravděpodobné, že vedení ÚV KSČ bylo od těchto událostí zcela odstaveno, že vůbec nevěděli, co se tady chystá. Mohli jenom tušit, anebo provádět příkazy, které mu nebyly sice úplně jasné, ale byly to příkazy shora, tak je provést museli. V roce 1984, když se připravoval nástup Gorbačovův za Andropova, vznikl Prognostický ústav Akademie věd v Československu a tento ústav byl v podstatě připravován jako instituce, která měla vybírat lidi, vhodné k provádění globalizačních nebo sjednocovacích procesů v Evropě. K tomu účelu měli být vybraní pracovníci vysíláni do zahraničí na stáže. Ve skutečnosti ti lidé tam jezdili pro instrukce, jak provádět to, co se tady dnes děje, včetně tzv. tunelování, protože tohoto "tunelování" se děje ve světovém měřítku - v rámci liberální ekonomické teorie tzv. otevřeného trhu.

Angažoval se G. Sörös, angažoval se J. Sachs z Harvardské univerzity, Noskowitz - rovněž bankéř ze Spojených států, kteří prováděli tuto přípravu sjednocování hospodářství jednotlivých států už někdy v roce 1981 nebo 1982. Tu personální aparaturu Prognostického ústavu patrně znáte, jsou to v podstatě skoro všichni členové dnešní vlády, kromě Valtra Komárka, který zůstal jako ředitel tohoto ústavu v pozadí. Byl prvních pět let považován za zálohu na funkci předsedy vlády pro případ, že by tady mohlo dojít k nějakým, víceméně nevkusným událostem. Ty proběhly stejně, ale Valtr Komárek s tím nechtěl nic mít, protože to bylo prováděno příliš zjevným způsobem.

Rozpad Československa

Rozpad státu v letech 1992/93 byl v podstatě plánován úmluvou R. Reagana s M. Gorbačovem už v roce 1987 a byl posléze potvrzen po setkání M. Gorbačova s G. Bushem na Maltě. Proto se s tím tak spěchalo, protože Slovensko bylo přiřazeno do zájmové sféry Ruska, kdežto Čechy byly přiřazeny do zájmové sféry Německa. To, co se stalo v letošních volbách na Slovensku, to je důsledek velmi dobře organizované konspirace, která odstavila Mečiara. Ten už velmi těžko mohl setrvávat u vlády na Slovensku, protože tam improvizoval pět let a čekal na převrat v Rusku. Ten se nedostavil, očekává se v příštím roce, do té doby by už Mečiar nedokázal improvizovat, navíc ta jeho nešťastná personální politika umožnila průnik lidí z těch všelijakých tajných bratrstev nejenom do vlády a do parlamentu, ale především do samosprávy a do státní správy. Proto byl odstaven.

V kritickém roce 1992, když se jednalo o tom, jak republiku zachránit, existovala alternativa zvolit prezidentem Richarda Sachra, ten byl v roce 1990 ministrem vnitra a byl ochoten po případném zvolení do funkce prezidenta rozpustit parlament, vládu, zakázat na pět let politické strany, jmenovat úřednickou vládu a udržet republiku pohromadě. Mečiar s tímto záměrem souhlasil, jenomže jeho neštěstím byla paní Tóthová a paní Keltošová, které s ním spolupracovaly prakticky celou jeho vládní činnost. Ty mu tam přivedly delegace B'nai B'rith (=Synové smlouvy, to je židovská zednářská lóže), kteří ho ujistili, že mu uklidní maďarskou menšinu a že dostane půjčky od MMF. A Mečiar před touto variantou kapituloval. Jinak mu tam hrozily nepokoje hlavně ze strany maďarské menšiny. Ty byly dosti reálné kolem Gabčíkova-Nagymaros, kam Maďaři stáhli asi pět kilometrů ke hranicím jednu pancéřovou divizi a hrozili Slovensku vojenským napadením. Mečiar před tím kapituloval. Nakonec došlo ke zvolení Václava Havla do funkce prezidenta, což Mečiar odmítal. Celá koncepce se zhroutila a k tomu rozpadu došlo.

Ta linie, která si vynutila odtržení Slovenska to není nic nového, protože to už tady bylo v roce 1968. Kvůli tomu Rusové obsadili Československo, protože Slovensko a část Moravy tvořily do obranné linie Varšavského paktu a NATO velký zub. Navíc Rusové dokončili v roce 1965 vývoj raket středního a krátkého doletu a potřebovali je umístit na území Československa, posunout je o těch 680 kilometrů délky našeho území dále na západ. Byly to nové zbraně a Rusové nechtěli tyto zbraně svěřit československé armádě. Vyžadovali od Novotného, aby sem přizval ruské jednotky, nejenom k jejich obsluze, ale pro celý spojovací systém se strategickými jednotkami Sovětského svazu.

A. Novotný byl prostý úředníček, to nebyl žádný politik ani státník. Ale měl kolem sebe samozřejmě velmi mohutný poradní sbor mezinárodních právníků, kteří ho informovali o tom, že takové pozvání sovětských vojsk na území Československa nelze právně nijak zdůvodnit za hlubokého klidu a míru, kdy se tady vůbec nic nedělo. Takže Novotný tento Brežněvův požadavek odmítl. L. Brežněv tady byl ještě v prosinci 1967 inkognito na sovětském vyslanectví, kde jednal jedno celé odpoledne s Novotným. Ovšem A. Novotný neustoupil od svého odmítavého stanoviska, načež ho L. Brežněv obětoval. V roce 1968 do čela komunistické strany byl posunut A. Dubček. To byl funkcionář okresní úrovně, to nebyl žádný politik, stejně jako Svoboda coby prezident. No, a Rusové si tady řídili vývoj událostí tak, aby to zavdalo záminku k vojenskému útoku a k obsazení. A obsadili nás (zaujímavý pohľad na 1968 - poznámka vkladateľa Slaven1).

Takže: stejný důvod, jako v roce 1968, tzn. vyrovnání styčné linie těchto dvou vojensko-politických celků, tentýž důvod platil v letech 1992/93, kdy se rozdělil náš stát. Čechy jsou v podstatě odevzdány Německu. Německo 35 let "táhlo" evropské hospodářské společenství, Evropskou unii (předtím Společnost uhlí a železa za kancléře L. Erharda). Je to největší a nejmocnější národ v Evropě, osmdesátimilionový po sjednocení s východním Německem, a Američané i Britové jim slibovali, že v případě, že se bude Evropa slučovat, tak české území bude odevzdáno Německu.

Československo jako takové bylo původně zřízeno díky snaze oddělit Německo od Rakouska a zabránit mu tím v přístupu na Balkán. Proto vznikla tato územní enkláva. Dneska, když se Evropa má sjednocovat jako celek, toto území jako samostatný stát už nikdo nepotřebuje. Podmínky pro jeho rozdělení měla připravit i Charta 77. Ta byla zřízena a financována v podstatě z Německa. Existuje 156 fotokopií dešifrovaných depeší, které posílalo bonské ministerstvo zahraničních věcí na ambasádu do Prahy. V těch depeších je úkolováno 11 chartistů a jsou jim ukládány úkoly, co mají dělat. Petr Uhl tam kupříkladu již v roce 1985/86 v INFOCHU (časopis Informace o Chartě) psal články o tom, jak Maďaři trpí na Slovensku, že nemají vlastní školy, vlastní kostely, vlastní studium a vysoké školy, že se musí učit slovensky, že to je prostě národnostní útlak. Charta jako nepotřebná byla po listopadu umrtvena.

Kdo nám vládne

To všechno byly přípravy k tomu, co následovalo po roce 1992, když se rozpadl stát. Vazby chartistů na Německo jsou nejenom osobní, a není to jen záležitost prezidenta V. Havla. U něj je známo, že jeho rodina byla nejenom za druhé světové války, ale i před ní v poměrně úzkých stycích s Němci. I když to převážně byli němečtí Židé, nebyli to jen etničtí Němci. Těmto lidem koncem 19. století dědeček dnešního prezidenta vděčí za obrovské finanční zakázky, které mu umožnily postavit nejenom Lucernu, ale posléze Barrandov, získat Miloši Havlovi, strýci dnešního prezidenta Barrandovské ateliéry, a vybudovat je, postavit tady Perlu, Brouka a Babku (OD Letná) atd.

Za druhé světové války bylo známo, že otec prezidenta V. Havla spolupracoval s gestapem, a to především tím, že v paláci Lucerna celé druhé poschodí pronajal německým zpravodajským expoziturám, které byly kryty jako Společnost pro dovoz pšenice a podobně. Byly to prostě rezidentury Sicherheitsdienstu a Abwehru.

Havlova maminka byla totiž z poloviny Židovka, babička byla úplná Židovka. Němci samozřejmě hrozili otci pana prezidenta, že je odsunou do koncentračních táborů. Nebyly k tomu jen důvody rodové, ale i to, že rodina Havlových za první republiky financovala zednářské lóže a sionistický výcvik židovské mládeže (o prázdninách dělali tábory, kde se mladí Židé učili pořadovému výcviku beze zbraně. Učili se tam také zemědělským pracem, protože se počítalo se vznikem Izraele. To už bylo dáno Balfourovou deklarací a Rotschildů v roce 1917, kdy Velká Británie slíbila zřízení Palestiny, která by byla židovská). Ve vile Miloše Havla, strýce našeho prezidenta, kde je dnes tuším Argentinské vyslanectví, se konaly schůzky vysokých důstojníků SS, gestapa a SD.

Z té doby měl s otcem Václava Havla styk také Antonín Prchal, který po revoluci udělal závratnou kariéru v KSČ a nyní žije pod novým jménem na Slovensku. To je muž, který kupříkladu rodině Havlů v roce 1951, kdy se majetným lidem zabavoval majetek, zachránil dům, ve kterém Havlovi ještě donedávna na Rašínově nábřeží bydleli. Také pak umožnil Miloši Havlovi pod cizí identitou v roce 1956 utéci do Německa, kde si zřídil restauraci a Václav Havel za ním až do jeho smrti jezdil. Takže vazby mezi rodinou Havlových a Německem nejsou jen povrchní. A nejsou to jenom osobní vazby. Jsou to také vazby přes zednářské lóže, B'nai B'rith a jiné instituce, které tady potom řídily převrat nejenom v roce 1968, ale i v roce 1989.

Odtud tedy ten nápadný příklon Václava Havla k Německu a sionismu. Dokonce se objevila v tisku i zpráva, že v roce 1968 přijal Václav Havel v Americe 30. svěcení řádu Rituel of Knight Kadosh ve stupni 1. Zpráva nedoložitelná, protože jinak by vlastně znamenala velezradu tím, že by byl zavázán spoluprací s cizí mocností. Václav Havel to samozřejmě popřel, ale to je povinností každého zednáře. Přísahat by na to možná nemohl, soudě z toho, že v červenci letošního roku nařkl Václav Havel ODS, že jej chce obvinit z velezrady a odvolat z funkce. Zřejmě tedy ví, že nějaký důvod k tomu existuje. Také mnohé detaily, jako volba spolupracovníků, modlení se s jarmulkou na hlavě a s modlitebními řemínky v ruce u Zdi nářků, zlehčování pojmu vlasti nebo umístění zlaté špičky obelisku ve tvaru zednářské pyramidy, kterou má jako "mene tekel" na Hradě stále před očima, také o něčem cosi vypovídají.

Současná situace u nás

Současná situace je logickým pokračováním toho, co se tady děje od začátku století. V Čechách vlastní majetek z 53 procent Němci. To, co je tady ponecháváno, zhruba 45-47 procent majetku státu, to je rovněž disponibilní, protože z velké části těch majetků vlastní Židé ze Spojených států, Británie a z ostatních zemí Evropy. Vývoj v Čechách je souběžný s vývojem Evropské unie a je to už jenom otázka času. Vidíte sami, že Rada Evropy, jejíž kontakt od samého začátku tady provádí Egon Lansky, rovněž Žid, dnes místopředseda vlády. To je možná jakýsi hodně vzdálený pravnuk známého Meyera Lanskyho (také měl potíže s přihláškou do Senátu, ne proto, že jako švédský občan nemůže hájit jen výsostně české zájmy, ale že se napsal s dlouhým á a ý a on má papíry na krátké Lansky).

Jinak je to rovněž muž, který ve Švédsku v emigraci spolupracoval s profesorem F. Janouchem a s Nadací Charty 77. To skončilo velmi neslavně. Profesor Janouch tehdy odvezl z konta Nadace Charty 77 19 milionů švédských korun, přivezl je do Československa a tady to rozdával chartistům pro jejich potřeby. Tam s tím byly dost velké problémy, protože členem té nadace byl dokonce jeden člen královské rodiny a jeden ministr. Charta 77 totiž najednou vyzvedla peníze a zmizela. No, a tady to pokračovalo, protože Jiří Müller, jestli se pamatujete na to jméno, byl asi tři měsíce, nebo půl roku ředitelem Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie, rovněž chartista, Žid a sionista, když viděl, že tady Janouch rozdává peníze v obálkách, tak šel za Havlem a žádal ho, aby mu dal souhlas ke kontrarozvědnému šetření. Havel ho prý vyhodil a zbavil ho úřadu ředitele.

To jsou takové dost nechutné podrobnosti, které na první pohled vypadají jako klepy. Bohužel jsou o představitelích naší vlády, která není vládou národní a českou. Nejsou to politikové, nejsou to státníci a nejsou ani připraveni na to, aby takové funkce vykonávali. Proto je můžete vidět v televizi jako soukromé osoby, které čirou náhodou jsou ministry zahraničí nebo čehokoliv jiného, nedovedou se pohybovat, jsou to skutečně soukromé osoby, které dostaly od těch utajených bratrstev pokyny, co mají dělat. Oni to jednoduše dělají a tím jsou nedotknutelní. Protože jsou zajištěni zahraničím, třeba pan J. Tošovský, který byl na stáži v Bank of England, pak byl rok a půl na stáži v Evropské bance. No a dnes je guvernérem České národní banky, která se přestavuje nákladem 3 až 4,5 miliardy (údajně až 7), a až to bude ukončeno, tak to bude pobočka č. 10 nebo 14 Evropské banky, která se staví ve Frankfurtu nad Mohanem jako nejvyšší administrativní budova v Evropě. Na špičce samozřejmě se zlacenou pyramidou, jako náš obelisk. Ta banka bude vybavena technologií a spoji, navazujícími přímo na Evropskou banku. Nebude se zajímat o české problémy, protože to bude jen jakási filiálka, která tu bude obhospodařovat tuhletu "parcelu", které se zatím ještě říká Česká republika.

Jinak ty poměry v Evropské unii jsou velmi nestabilní. Jistě registrujete, že EU má čtyři až pět let zpoždění v zavádění jednotné měny, že její členové mají veliké problémy s celní unií států, i když to jakž takž funguje. Proto se také teď v posledních letech nejenom u nás, ale v celé západní Evropě udržuje taktika nestabilních vlád. Všechny vlády tady v podstatě zanikají za dva roky a tento trend se bude udržovat. Je to vlastně pohotovostní stav, kdy se neví, jak to dopadne po Novém roce a aby bylo možné tuto vládu v případě potřeby svrhnout. To samo je velmi jednoduché. Klaus prostě vypoví opoziční smlouvu, anebo se najde jiná varianta. Havel, ten má chuť na úřednickou vládu neustále od roku 1990, protože dostal souhlas v Německu a Velké Británii, že může napodobovat systém Spojených států, kdy prezident je (po vzoru Velké Británie a podle Magny Charty) vlastně místodržící královny. Ten si jmenuje vládu atd. A Havel na to má chuť tady taky. I když není pravděpodobné, že přežije příští rok, protože do roku 2000 budou vyměněni všichni šéfové vlád. Všichni ti, kteří prováděli sjednocovací přípravy a jsou zatíženi řadou improvizací, které by je mohly kompromitovat. Proto budou vyměněni.

Jestli bude Havel jmenován do nějakého vrcholového orgánu, což mu zavdá příčinu ke vzdání se funkce, nebo jestli ho zabijí, to je jedno. Končí, stejně jako končí Clinton, stejně jako s největší pravděpodobností skončí britské království a bude nahrazeno republikou. Proto se tam už patnáct let konají ty skandály kolem Charlese a Diany a útoky na britský trůn. Asi před šesti týdny jakási hraběnka navrhla zákon v horní sněmovně lordů, aby rodová šlechta neměla hlasovací právo v horní sněmovně, aby ho měli pouze lidé, kteří dostali své šlechtické tituly za zásluhy, nebo si je koupili. Proto i ta Británie končí takovou směšností, jako je jmenování Eltona Johna velvyslancem Velké Britanie u OSN. Takže to jsou komediální aspekty, které se projevují v anglické politice.

Už to trvá velmi dlouho, v Americe nejméně deset let a u nás je to prakticky od počátku roku 1989. Vidíte sami, kolik herců a jiných komediantů, zpěváků (a já nevím čeho všeho) bylo prostě ve vládě nebo jako poradci či poslanci parlamentu. Protože Evropská unie nepotřebuje, aby vládní funkce v této nebo v kterékoli jiné zemi v Evropě zastávali lidé politicky talentovaní a schopní. Oni tam potřebují hlupáky, pitomce, samozřejmě dostatečně domýšlivé a ctižádostivé, kterým vystačí to, že mají třeba devadesát tisíc korun platu a titul ministerského předsedy, Kramářovu vilu, nebo nějakou jinou vilu či tři zámky, na tom nezáleží. Ti lidé to mají pouze propůjčené,to jsou iluze, že tohleto je nějaká stabilní vláda, která by dokonce chtěla dělat politiku českého státu nebo českého národa. Je to naopak. Zajisté jste zaregistrovali výroky nejenom prezidenta Havla nebo Jiřího Dienstbiera a těchto lidí, kteří se vyslovují o národě s opovržením nebo alespoň jej zesměšňují.

Politika sjednocené Evropy znamená odstranění hranic státu čili zbavení je svrchovanosti, což se děje ve finanční sféře už teď. Vláda se neřídí poměry v zemi, ale řídí se výhradně pokyny, které dostává z EU nebo z Německa. Parlament ČR, to je "sbírka" lidí, vždyť to vidíte. Nechci to komentovat, nechci se vyjadřovat vulgárně. Totéž je Senát i vláda, takže tady celkem není nic, co by nám poskytovalo naději věřit, že tato vláda pomůže této zemi a tomuto národu, protože tato vláda dělá od roku 1989 úplný opak.

Úloha Ruska a blízkého východu

Rusové jsou národ úplně jiné civilizace a úplně jiné kultury. Oni dumaj'a dumaj', a co jim z toho vznikne, to prostě nelze odhadnout. Je pravděpodobné, že se nepodaří konstituovat Evropu jako jednotný stát. V tom případě Rusové vyvolají válku. K tomu se dneska směřuje několika způsoby - viz válka v Jugoslávii. Izrael má tendenci odvést pozornost arabských států od Izraele a převést tuto pozornost do Evropy. Proto vyvolává válku mezi muslimskými etniky v Evropě, což je především Jugoslávie, a nechává ji podporovat a financuje to od arabských zemí. Do jaké míry se stihne vyvolat konflikt na Balkáně tímto způsobem, je stěží říct, protože tam je největším problémem Irák. Ty sankce proti Iráku a všechno, co se tam dělá s tou inspekcí, to je všechno divadlo.

Irák je druhý největší producent ropy na světě, po Saudské Arábii. Kdyby Irák vrhl celou svoji těžbu na světové trhy, cena nafty okamžitě klesne nejméně o třetinu. Což si samozřejmě ty obrovské americké koncerny nemohou dovolit. Proč by měly klesat s cenami ropy, že? Cena ropy už klesá teď také, protože Irák vyváží načerno. Letecké inspekce, které se tam dělají, ty mají pouze vysledovat černý obchod, protože odtud teče 2 až 3 tisíce vagonů přes Turecko a tam odtud se to dováží do Evropy. Samozřejmě že to prodávají levněji, než jsou světové ceny. Husajn se Američanům chechtá, protože to jejich embargo a všechny akce OSN v podstatě zkrachovaly. To je bezcenné, protože on za ty peníze, které utrží, si nakoupí léčiva i potraviny, které potřebuje pro Irák, a samozřejmě zbrojí.

I když: nedělejme si iluze o tom, že přes to, co je nám propagandou vsugerováváno, že Husajn je silně proamerický, není to pravda. Celé vzdělání a vysokou školu West Point absolvoval Husajn v Americe. Válku s Kuvajtem vyvolal právě proto, aby Kuvajt získali Američané. Zapálil ropné zdroje. Američané pak nabídli Kuvajtu, že to uhasí a postaví ropné věže. Tím zadluží Kuvajt, takže už nemůže být samostatný .Ta inspekce, to je veliké divadlo, to je jen krytí toho, oč tam skutečně jde. To jsou ceny nafty, které oni potřebují udržet.

Rusko, abych se k tomu vrátil je v podobné situaci, jako Jugoslávie. Rusové se samozřejmě chytře vzdali všech muslimských zemí, se kterými byly od počátku potíže. Tím, že po druhé světové válce islám nabýval na vlivu a na významu a začal se integrovat, vytvořila se jednotná fronta muslimských států. Američané dělají všechno, aby to nedovolili, protože to by byl v tom okamžiku konec Izraele. Rusové měli stále větší a větší potíže, jako například Afghánistán, a proto se jich raději vzdali a zůstává zachováno Rusko, Bělorusko a Ukrajina. Tyto země, které jsou podrobeny obrovskému vyděračskému tlaku, jsou vydírány nepředstavitelným způsobem. Tam s největší pravděpodobností dojde k převratu, protože: stejně tak jako odstranili Kohla a odstraní Havla, tak odstraní Jelcina.

Loni tady byl nějaký Dagestánec, generál Rudé armády v důchodu, skoro osmdesátiletý pán, který nenáviděl Rusy. Říkal o nich: "ruskaja sobaka". Byl to Asiat, muslim. Oni počítají s tím, že tam někde v sibiřských oblastech, v rozsáhlém území, dojde k hladomoru a ke vzpouře, která tím, že se koná na obrovském území, bude vyžadovat mobilizaci armády. Ta z 5,5 milionu má dneska 1,5 milionů mužů a ti vojáci, kteří byli propuštěni z armády, nemohou přirozeně sehnat zaměstnání a žijí sociálně neobyčejně nuzně. Povolat tyto lidi do armády a dát jim zbraň znamená postavit je okamžitě proti vládě. Oni předpokládají, že na základě tohoto povstání a vládní snahy potlačit toto povstání bude provedena mobilizace. Ovšem, že armáda se postaví na stranu těch vzbouřenců a provede převrat.

Realističtější představa je taková, že zemře Jelcin nebo bude odstaven a moci se tam parlamentní cestou ujmou bolševici, kteří mají v Dumě většinu. Do jaké míry lze očekávat, že by tam došlo k národnímu převratu, se neví. Je to krajně nepravděpodobné teď, v této fázi, to znamená v průběhu příštího roku nebo příštích pěti let, protože Rusko bude potřebovat 3-5 let na konsolidaci svých vnitřních poměrů. Čili: nějaký útok, atak, kamkoli ven je nepravděpodobný. Navíc, jakmile se tam zmocní bolševici vlády, tak se samozřejmě Rusko ocitne v izolaci a bude nuceno vyhlásit autoritní hospodářství. Tak jako to udělal Stalin v letech 1924-1928. Je pravděpodobné, že 54% veškerých peněz do Ruska poskytli Němci. Německo by proto pod jakoukoli záminkou asi tento autonomní proces podporovalo, protože Rusko, stejně jako Německo, je euroasijská země, a Rusko je nejbližším možným spojencem Německa.

Jestliže by došlo k pokročilejším příznakům sjednocování Evropy, což už Angličané vyhlásili loni, Němci na tom trvají už patnáct let a chtějí mít vlastní ozbrojené síly (viz aktivity v Jugoslávii) bez účasti Američanů, protože Američané nejsou v Německu příliš populární. Němci by se jich chtěli zbavit, a to přirozeně politicky schůdnou cestou. Volají po tom, že bude-li sjednocen evropský kontinent, pak je logické, že má-li Rada Evropy plnit všechny politické funkce, tak mezi nejdůležitější patří obranyschopnost. Čili: vlastní evropskou armádu, což by mělo znamenat, že Amerika a Kanada by musela vojensky odejít z Evropy. To je pro Američany nepřijatelné.

Němci budou tuto ideu sledovat i za tu cenu, že by se měli spojit s Ruskem. Je jim jedno, jestli to bude Rusko bolševické, na tom nezáleží, protože v dnešní době v podstatě všechny tyto politické ideje ztratily smysl. To jsou pouze názvy, označující určité skupiny obyvatel, které jsou podporováni tím či oním trendem ze zahraničí.
Bude-li ovšem proveden bolševický převrat v Rusku, pak je pravděpodobné, že ten jejich ideologický vývoj se bude spíše ubírat formou národního socialismu, nacionálního socialismu. Je to logické proto, že oni se dostanou do naprosté izolace, budou odříznuti od všech. Ta integrace financí a světového oběživa je dneska provedena tak důkladně, že všechny státy nemohou jinak než uposlechnout. Když se s tím začalo po válce v padesátých létech, zřídil se v roce 1979 MMF a Světová banka, jejíž technikou je zadlužit stát na úroky, které jsou nesplatitelné. Úroky větší než 4-5% jsou totiž nesplatitelné a banky dnes půjčují běžně na 9 nebo 16-30% úroku. Čili: stát, který si od nich půjčí několik miliard dolarů, je nikdy nezaplatí. No, a tímto způsobem oni v podstatě zadlužili všechny vlády světa zřízením MMF a Světové banky. Tím je zbavili hospodářské a finanční nezávislosti, a tedy svrchovanosti, a mohou jim diktovat. Každá vláda, která si musí půjčovat od soukromé banky, je na této bance závislá.

Amerika a Federal Reserve Act

V Americe je emisní banka (to znamená banka, která tiskne peníze), soukromá společnost. A nikdo neví, kolik dolarů je vlastně vytištěno. Dolar se v padesátých letech stal světovou měnou. Velké světové obchody se začínaly uskutečňovat v dolarech. Přitom je naprosto nemyslitelné, aby to nepředstavitelné množství dolarů, komunikujících ve světě, bylo výrazem produktivity Spojených států. To je nesmysl. Kontrola prezidenta, Senátu, ministra financí nad tím, kolik je vytištěno dolarů, je naprosto iluzorní.

Samozřejmě že tato doba z toho hospodářského hlediska nese celou řadu příznaků toho, co se tady dělo v roce 1929. Všude najednou je nedostatek peněz, což je nepochopitelné při těch obrovských úrocích, na které dneska banky půjčují, a přitom úvěry jsou nedosažitelné. To znamená, že oběživo bylo někde zkráceno. Jinak, kam by se ztratilo, shořet nemohlo, nemohlo se utopit v lodích. Prostě banky je uložily do sejfů, což udělaly v roce 1929 a vyvolaly obrovskou hospodářskou krizi. A následky tohoto opatření jsou stejné jako v roce 1929: omezuje se výroba.

Trend současného vývoje

Lidé, usilující o vládu nad jediným světovým státem, to jsou neomalthusiánci, kteří nepotřebují na Zemi 6 miliard lidí. Jim stačí 2 až 2,5 miliardy, ten zbytek je odsouzen k likvidaci jakýmkoli způsobem. S největší pravděpodobností nikoli atomovou válkou, protože oni nepotřebují ničit materiální hodnoty, oni potřebují odstranit lidi. Zbraně budoucí války, to jsou zbraně biologické, chemické, genetické a tento typ zbraní. A samozřejmě to nejúčinnější, to znamená psychotechnická manipulace - viz televize, rozhlas, tisk, monopolizované v celém světě jednou skupinou lidí, která tím, co zveřejňuje a publikuje, manipuluje s lidmi. Lidé nemají už žádný přístup ke skutečným událostem, nestudují, nečtou, dívají se na obrázky, které samozřejmě okamžitě zapomenou. Je to vymývání mozků, vytváření blbů, kteří nejsou schopni se orientovat nejenom v politické, ale ani ve své životní zkušenosti.

Jak to dopadne, o tom je dnes možné pouze spekulovat a domnívat se. Podle mého názoru ta tendence k sjednocení je neproveditelná. Jakým způsobem se z toho ty větší evropské země vymaní, to je otazník. V Německu je asi 1500-1600 nelegálních organizací, neregistrovaných organizací, většinou tvořených mládeží, mladými lidmi, kteří udržují styk s podobnými organizacemi téměř v celém světě, včetně Spojených států amerických, prostřednictvím jakéhosi vlastního počítačového internetu, kde si zakódovávají sdělení a zprávy. Samozřejmě že jsou to lidé, kteří se obracejí ideologicky k Třetí říši, protože to je pro ně nejblíže, i když to nezažili, ale obracejí se pochopitelně k jejím idejím. Zejména ty publikace z posledních dvaceti, třiceti let, kdy se hovoří o tom, že Waffen SS měl být řád, že Hitler se z toho snažil učinit rytířský řád. Což těm lidem je velice sympatické a těch organizací, které tyto ideje dále rozpracovávají stále dál, a nevím do jakých forem, je mnoho. Já s nimi ve styku nejsem, jenom vím, že to tam existuje. Mám tam bývalou švagrovou, která jezdí sem i s tím svým pánem, takže o těchto událostech informován jsem, ovšem ne jmenovitě.

Naděje Evropy spočívá v převratu v Rusku a jeho spojení s Německem. Pak by se tady vytvořila euroasijská mocnost tak obrovská, že jedině ta (když vynecháme Čínu) snad by byla schopna čelit nátlaku, který je dneska vyvíjen na Evropu. Ovšem jak, to lze také těžko odhadnout, protože snahy zbavit se závislosti na světových financích nebo na penězích vůbec, o nichž se ví, že jsou ovládány v podstatě z jediného zdroje, to už tady měl Mao Ce-tung v době kulturní revoluce. Po něm v Kambodži Pol Pot. Ovšem to je maličká země, takže tam to stálo dva miliony životů.

Pol Pot tam zapálil banky, spálil peníze, zakázal všechna intelektuální zaměstnání. Lidé pracovali na polích a živili se tím, co si udělali. Dá se říct, že to je návrat zpět o pět století, ale on tím sledoval politický záměr: vychovat obyvatelstvo této země k soběstačnosti, k nezávislosti která stojí hodně. Stojí pot, krev, všechno, zejména v době, kdy se s tím začíná. A teď se tam vrátil Norodom Sihanuk a je to tam už jiné, ale ty pokusy už tady byly. Jakým způsobem by se tyto dvě velké země chtěly vymknout této světové finanční kontrole, není známo.

Faktem je, že v případě, že by došlo ke konfliktu, a ono je pravděpodobné, že jestliže se napodaří Bruselu do pěti let tu Evropu sjednotit, tak vyvolají občanské války, které budou tak široké, že zasáhnou celou Evropu. Dříve, než se použije těch strategických zbraní, to znamená bakteriologických. Ty se používají stále, ale jenom na zkoušku. To můžete pozorovat, že nějaká posádka dostane najednou zápal mozkových blan a nikdo neví, odkud to přišlo. Nějaká školka, nebo dětská škola prostě najednou tam je chřipka nebo něco. Ty vojenské laboratoře vyvinuly pro tento účel obrovské množství virů. To všechno, stejně jako AIDS, jsou strategické zbraně, to nejsou choroby.

Jistě jste viděli, že se v Indii najednou objevil mor, objevila se tuberkulóza, která se nedá léčit současnými léčebnými prostředky a léky, přestože svět zvládl tuto chorobu už před padesáti nebo osmdesáti lety, mor dokonce už před sto lety. Přesto se to tady objevuje a ty viry jsou odolné proti těm způsobům léčby, které vedly k likvidaci těchto chorob. Takže: ty zkoušky se tady provádějí spíš kvůli lokalizaci, protože použití těch zbraní je těžko sledovatelné, i když je někdo užije v nějakém větším rozměru, tak lze těžko vysledovat, jaké následky to může mít v prostoru, který nemá být zasažen. Proto se dělají tyto zkoušky. Třeba padesát dětí nebo sto vojáků, nebo nějaká ubikace dělníků ochoří chorobou, se kterou si skoro nikdo neví rady.

Problém sjednocení Evropy

Problém sjednocení Evropy je prostě asi neproveditelný. Co z toho vznikne, to je těžko říct. Jisté je, že autoři těchto projektů se budou bránit a budou se snažit ho dosáhnout. To je věc improvizace, těžko říct, kdy ke kterým prostředkům ti lidé sáhnou. Faktem je, že se zatím nepodařilo vytvořit konstituovanou světovou armádu. Nepodařilo se ani vytvořit dostatečné množství vojsk NATO, které by mohly zasahovat dejme tomu v pěti nebo sedmi státech najednou.

Je logické, že vojska NATO nebo vůbec ta sjednocená světová armáda, budou-li odstraněny armády národních států a budou-li odstraněny hranice, nemají vnějšího nepřítele. Není nikoho, proti komu by tato armáda mohla zasahovat. Konstituuje-li se, je logické, že bude zasahovat proti obyvatelstvu, které bude rebelovat. Proto Havel už tady v roce 1990 nabízel, aby NATO vytvořilo oddíly v počtu sto, stodvacet tisíc mužů rychlého nasazení. A aby štáb udělali na Hradčanech, protože předpokládal, že tento národ by se mohl vzbouřit. Když ne jinak, tak ze sociálních důvodů. Zatím se nestalo nic. Zatím si národ všechno nechává líbit a oni pokračují docela v klidu.

Je nepravděpodobné, že bychom jako Češi byli schopni organizovaného, velkého odporu proti činnosti vlády. Jediná možnost, jak předejít těmto událostem, je svrhnout vládu a odstranit prezidenta. Což se nepodaří, protože neexistuje žádná organizace, která by byla schopna to provést. Navíc Češi jsou značně paralyzováni, protože k těm změnám, ke kterým tady za těch devět let došlo a které nikdo neočekával, nebyli připraveni. Až teprve v tom roce 1993, kdy se začali divit, proč se stát rozpadl. A pak, když začala ta éra toho obrovského "tunelování", které pokračuje a bude pokračovat až do konce. Myslím si, že jediná naděje tohoto národa spočívá v tom, že vypukne revoluce v nějaké větší zemi, v Německu, ve Francii, v Rusku, a přeleje se to sem. Anebo tedy Balkán. To je velmi pochybné.

U nás není síla, která by mohla nějakou revoluci organizovat a provést. Ale víme ze zkušenosti těch čtyř tisíc let dějin, že v takovýchto krizových situacích se vždycky vůdce najde. Alespoň tomu tak vždycky bylo. Pokud národ žije, mluví a myslí, i když samozřejmě s obrovskmi chybami a nedostatky, tak je vždycky naděje, že se najde někdo, kdo se v těchto kritických situacích toho ujme. Kdo to bude, to je těžko říct. V Rusku se mluvilo o pěti, šesti lidech. od nichž se očekávalo, že tam provedou revoluci: generál Ruckoj, Žirinovskij, generál Lebeď, generál Rochlin. Ale ono je téměř pravidlem v dějinách, že se vyskytne někdo úplně neznámý, o kterém do té doby nikdo nevěděl. Najednou se stává vůdcem nějakého povstání nebo odporu. Těžko říct, kdo. Jisté je, že část národa už začíná být ostražitá. Nejenomže je naštvaná, to je dejme tomu 70 až 80% obyvatelstva Země, ale mnohem menší část už začíná být vůči těmto událostem ostražitá.

Židé mezi námi

Židé, kteří žijí mezi námi, nejsou původně Židé. To není etnikum, nejsou ani národ. To jsou původně chazarové (maďaři jim později začali říkat aškenázyové), kteří přijali judaismus. Byli později tatarskými nájezdy vyhnáni a rozptýleni do Evropy, takže osídlili východ Evropy: Rusko, Polsko, Německo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a tyto oblasti. Devadesát pět procent obyvatelstva Izraele je právě těchto aškenázyů. Ti východní Židé, asijští Židé, původní snad potomci některého z těch biblických dvanácti kmenů Židů, to jsou sephardiové, Židé, kteří se dostali do Evropy v devátém století, když Arabové okupovali Španělsko. Sephardové se dostali s Araby do Španělska, odkud byli potom vyhnáni v 15. století, stejně jako z Portugalska, ale dostali se do Itálie, do Holandska, kde založili plodinovou burzu a finanční ústavy; ve Španělsku dělali finančníky, filozofy, lékaře a advokáty Arabům.

Ale Semité, to nejsou jenom Židé. Palestinci jsou také Semité, takže antisemitismus u nás, to je dosti zavádějící pojem. Jeden americký Žid, sephardín, který se odstěhoval do Izraele a pak odtamtud utekl, tvrdí, že to je nejrasičtější stát ve světě. Že tam existuje rasová segregace. Že to tam ovládli aškenázyové, včetně vlády. Tamní sephardíni, to jsou spíš ortodoxní Židé. To je kmen, část Židů, která odmítá sionismus, nechce mít se sionismem a s tou světovládnou tendencí židovstva nic společného. Chtějí žít jako chassidi. To je označení ortodoxních Židů, kteří tam v Izraeli mají takové zvláštní ghetto, kde se konají náboženské obřady, a s věcmi, které se týkají ovládání národů, jako je spojení států (s tím nesouhlasí polovina židovského obyvatelstva Izraele), s tím nechtějí nic mít. Říkají, že to přivede obrovské neštěstí na židovský národ, že to skončí katastrofou a že to skončí takovou genocidou, jakou Židé ještě nezažili.

Dnešní obyvatelé Izraele jsou spíše ateisté, to nejsou věřící, ale materialisticky uvažující lidé. Něco podobného lze asi říci i o té skupině sionistů, bažících po světovládě. Rozhodně nelze asi přičítat světovládné choutky všem Židům. Siónské protokoly jsou zřejmě skutečně asi podvrhem, použitým k vyprovokování protisiónských nálad. Přesto se jimi ona sionistická, světovlády chtivá mafie řídí. Její plíživé prorůstání do vládních struktur všech států a globalismus, užívaný k ovládnutí světa jsou velkým nebezpečím pro celý svět. Jejich bezohlednost a brutalita je bez hranic, jak prokázali tím, že nechali pro své zájmy klidně vyvraždit 6 milionů svých soukmenovců.

A mají jako každý režim své horlivé stoupence i mezi námi!!!

Prosinec 1998 Miroslav Dolejší

Autor: 
region: 
Norman
Príliš romantické, príliš konšpiratívne, privela drobných nezmyslov a zbytočností. Ale jadro je v podstate dobré. Mnohýmto má čo povedať, ešte aj dnes - ale tí to čítať nebudú. Ak si si to prečítak kvôli bna brith, tak v poriadku.  
vrbovčan
Nemám názor na analízy Miroslava Dolejšího. Neviem odkiaľ má informácie, o ktorých píše.Zaujala ma však časť o Vladimírovi Mečiarovi a spomenul som si o jeho zmienke o tzv. Londýnskom klube. Toto sú jeho slová z tohto zdroja: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Havel-nastartoval-rozdeleni...."Znepokojovalo nás to. Báli jsme se, že se rozkrade velké národní bohatství. My jsme proto zastavili i kuponovou privatizaci. Vyčlenili jsme základní věci, o které měla zájem společnost, a ty jsme do privatizace nikdy nepustili. I když tlak byl mimořádně velký. Přišel třeba zástupce nějakého londýnského klubu a začal rozdělovat, co z energetiky komu připadne, co z plynu komu připadne. Moje otázky byly: „Kdo u toho vašeho jednání byl ze Slovenska? Jak si můžete dovolit přijít a diktovat nám, co máme dělat?“ Potom si zaplatili převrat. A hodně získali," konstatoval mimo jiné při vzpomínce na dobu před dvaceti lety Vladimír Mečiar, dnes člen HZDS."Dolejší totiž spomína skupinu B'nai B'rith.Hovorí sa v oboch prípadoch o tom istom? Je za tzv. Londýnskym klubom B'nai B'rith?Tu je zmienka o nich z Dolejšího článku: "V kritickém roce 1992, když se jednalo o tom, jak republiku zachránit, existovala alternativa zvolit prezidentem Richarda Sachra, ten byl v roce 1990 ministrem vnitra a byl ochoten po případném zvolení do funkce prezidenta rozpustit parlament, vládu, zakázat na pět let politické strany, jmenovat úřednickou vládu a udržet republiku pohromadě. Mečiar s tímto záměrem souhlasil, jenomže jeho neštěstím byla paní Tóthová a paní Keltošová, které s ním spolupracovaly prakticky celou jeho vládní činnost. Ty mu tam přivedly delegace B'nai B'rith (=Synové smlouvy, to je židovská zednářská lóže), kteří ho ujistili, že mu uklidní maďarskou menšinu a že dostane půjčky od MMF. A Mečiar před touto variantou kapituloval. Jinak mu tam hrozily nepokoje hlavně ze strany maďarské menšiny. Ty byly dosti reálné kolem Gabčíkova-Nagymaros, kam Maďaři stáhli asi pět kilometrů ke hranicím jednu pancéřovou divizi a hrozili Slovensku vojenským napadením. Mečiar před tím kapituloval. Nakonec došlo ke zvolení Václava Havla do funkce prezidenta, což Mečiar odmítal. Celá koncepce se zhroutila a k tomu rozpadu došlo."