Německý hospodářský zázrak

Termín „Německý hospodářský zázrak" popisuje rychlou obnovu a rozvoj ekonomiky v Západním Německu a částečně i Rakousku po druhé světové válce. Tento výraz byl poprvé použit v britských Times v roce 1950.

Německo ve druhé světové válce postihlo nejen totální vybombardování, ale ihned po válce tam byl zaveden "Morgenthauův plán", který se připravoval od roku 1943 a jeho cílem mělo být zabránit Německu vést další války. Jeho první varianty byly tak drastické, že po jejich prozrazení ministr propagandy Joseph Goebbels používal plánu, aby posílil odpor německých vojsk na západní frontě.

Snaha zničit německou schopnost vést válku znamenala naprosto odzbrojit německou armádu včetně odstranění nebo zničení veškerého válečného materiálu. Dále úplné zničení celého německého zbrojního průmyslu a odstranění nebo zničení dalších klíčových odvětví, která jsou základem pro vojenskou sílu. Součástí plánu byla i demontáž a odvezení více než 1500 celých továren do spojeneckých zemí. (Toto opatření nakonec vedlo k tomu, že v Německu se vybudovaly nové nejmodernější továrny, zatímco v Británii nebo ve Francii pracovaly staré a už nemoderní německé továrny.) Podle plánu, který byl podepsán v roce 1946, bylo uvedeno, že německý těžký průmysl by měl být redukován na 50% kapacity roku 1938. Výsledkem bylo přesvědčení, že německé hospodářství se nemůže dostat na předválečnou úroveň dříve než za 100 let. Jak říkali všichni ekonomové.

Situace v Německu následkem sankcí byla strašná. Úmrtnost dospělých stoupla na čtyřnásobek a úmrtnost německých dětí byla desetinásobná oproti situaci před válkou. Na konci roku 1946 už byla situace neudržitelná. Průměrná spotřeba potravin na Němce byla asi 1500 kalorií, přitom jako minimum se uvádí 2000 kalorií. V březnu 1947 byl „Morgenthau plán" ukončen. Místo něho se připravoval Marshallův plán. Marshallův plán nebyla půjčka. Byly to pouze kredity na nákup strojů a technologických zařízení v USA. To bylo v době, kdy všichni spojenci měli v platnosti zákon zakazující soukromé investice do Německa! (To platilo i po celou dobu německého hospodářského zázraku.)

Co tedy způsobilo tak nebývalý růst německého hospodářství? Někteří komentátoři to přisuzují Marshallově plánu. Ale Marshallův plán to nebyl. Můžeme si to ukázat při srovnání Britanie a Německa ve stejné době.

Marshallův plán nebyla žádná charita. Nebyla to ani půjčka, se kterou by bylo možno nakládat podle vlastního uvážení.Byly to jen poukázky  na nákup strojů a zařízení v USA.

Německo dostalo z Marshallova plánu asi 1,3 miliardy dolarů. Britanie dostala více než trojnásobek. V Německu byly zrušeny cenové a mzdové kontroly v roce 1948. V Anglii byly za války zavedené cenové a mzdové kontroly až do roku 1955! V roce 1948 Německo provedlo měnovou reformu, ve které nahradilo starou říšskou marku za novou Deutche Mark - DM .

Hospodářský zázrak nastartoval ministr (později kancléř) Erhard zavedením nových a nikde nevídaných hospodářských opatření. Jejich podstatou bylo :

.       100% zdanění zisků a dividend, pokud nešly na nové investice

.       95% zdanění příjmů větších než 6000 DM ročně (později se to zvýšilo na 25 000DM

 

Z těchto údajů je jasné, že německý stát měl dostatek financí na budování infrastruktury a dalších potřeb. To zajišťovalo plnou zaměstnanost, která se udržela až do sedmdesátých let. Pamatuji si, že jsem v německé televizi viděl celá sedmdesátá léta ve zprávách tabulky, kde počet nezaměstnaných byl cca 500 tisíc, ale počet nových míst byl přes 2 miliony. Tedy 4 volná místa na jednoho nezaměstnaného.

Ve srovnání s dneškem, kde na jedno pracovní místo máme 50 až 70 nezaměstnaných, je to ideál. Ale Erhardovou cestou dnes nikdo nepůjde.

A jak to bylo v Britanii? Britanie se v té době potácela na okraji propasti. Katastrofická inflace, při které skoro celá ekonomika zkolabovala, byla výsledkem klasické ekonomické politiky Britanie. Podobná situace byla i ve Francii. Provázely ji stávky a nepokoje na ulicích. Ve stejné době v Německu opakovaně probíhala revalvace marky. Kurz marky k dolaru stoupal.

Jak je možné, že ve stejné době Německo vzkvétalo i když dostalo od Marshallova plánu jen třetinu toho co Británie, a která se zmítala v kolabující ekonomice zahlcená inflací. Německo nakonec všechny dluhy včetně reparací zaplatilo v červnu 1971. Británie až v současné době.

Německo během krátkých 7 let zvedlo své hospodářství na úroveň doby před válkou, jako by se žádná totální destrukce a následná spojenecká demontáž nikdy neudála. To všechno byl důsledek hospodářské politiky předsedy Erharda, kterou nikdo nikdy už nezopakuje.

Novináři se Ludwiga Erharda ptali, jak by nazval svoje hospodářská opatření, když komunismus to nebyl - protože nic se nezestátňovalo, kapitalismus to také nebyl - v kapitalismu není možné 100% zdanění zisků a dividend,  tak on řekl : to je Třetí cesta.

Od roku 1953 mělo Západní Německo jednu z nejsilnějších ekonomik na světě. Tuto pozici si udržuje dodnes.

 
 
 
autor: neistý, k autorstvu sa hlási Josef Vít aj Rudolf Vaský (viď diskusia na zdroji CFP)
foto na titulke: Ludwig Erhard
zdroj CFP
 
 
Poznámka z nadhľadu:
Myslím, že nazaškodil tento pohľad do budúcnosti. Nepomýlil som sa, do budúcnosti.
Treba si uvedomiť, že aj keď povojnoví manageri Nemecka boli politicky antinacisti, tak prebrali všetky možné pozitívne sociálne technológie nemeckej renesancie 20. storočia..
Za povšimnutie stojí  ten očividný výsmech Erharda s parafrázou na Tretiu ríšu - Tretia cesta
Cela povojnová história Nemecka je v tomto slova zmysle pokračovaním nacizmu, tretej cesty - a nikomu to neškodí. To len tak bokom pre tých, čo z toho majú ešte stále vyrážky a fóbie.
 
Autor: 
region: 
Pavlik Morozov

Priznám sa váhal som, či mám reagovať, ale nedá mi vyvrátiť bludy, ktoré sú v tomoto článku, hoci úmysel je evidentne dobrý.
Ten najväčší blud je spomenutá 100% daň zo zisku. Ak použijem našu terminológiu, daň z príjmu fyzických osôb bola 95% ale iba pre pásmo ročného príjmu nad 250.000 DM (teda nie spomenutých 25.000). Pre väčšinu občanov to bolo 18%! Právnické osoby sa zdaňovali v tom čase najprv v rozmedzí 35%-65%, potom to bola na ne aplikovaná rovná daň 50%. 100% sa zdaňovali iba dividendy. Ale možnosti odpisu investícií boli maximálne!
Podrobnejšie o "Wirtschaftswunder" a "Ordnungspolitik" bude v samostatnej kapitole pripravovanej "Sociopatekonómie".
PS : Rudo Vaský píše o inom ekonomickom modeli, koho bol a kedy sa aplikoval maskuje Erhardom ... :-D

Norman

No hej, to s číslami je vždy taká ošemetná vec, za prvé sa zdeformujú cestou a za druhé sú zväčša len takým druhotriednym pokusom čosy "zanalyzovať", či sa na čosi hrať.
Mal som chuť to o daniach priam vyhodiť, lebo to je vulgárne, podobne ako tvrdenia, že za rozmach môže Erhard - za rozmach nemôže jeden človek, nemôžu zaň také či oné číselné nastavenia, tie dokážu veci pokaziť, ale kde nič nie je, nič nevylepšia - ako som sa snažil naznačiť, je to mnoho vecí.
Ale je etickejšie článok prevziať tak, ako vznikol. Nič nie je dokonalé.
Ale za upresnenie ti patrí vďaka.

PS. Ekosociopatológia by bol lepší-presnejší názov.

Pavlik Morozov

Pointa je, že chcem pomenovať ekonómiu v podaní sociopatov. Ak jestvuje slovo patológia spojením pato a lógia, podľa rovnakej metodiky by mala byť socio+pato+ekonómia. Prvý diel pomaly končím, bude sa týkať obdobia do roku 1945. Vytvorím ho ako .pdf, ak bude záujem, pošlem ho a môžeš ho publikovať.

Norman

Znie to dobre, akoby som mal vydavatelstvo :-)
Ja myslím, že by si ho nemal dávať zadarmo na web, aspoň nie celé.
Keď sa to vydá na papieri, aj keď sa moc nepredá, ľahšie sa to stane známe. Veď vieš, čo je zadarmo, nik neocení:)

Čo sa týka tu stránky, kľudne ho možno dať aj po častiach, ako samostatné oddelenie, tak nejak, to by nemal byť problém.

Pavel Kamas