Život není práce. Život by neměl být a nemusí být práce. Život není závod o to, stihnout všechno do večeře. Život není o osobním příjmu nebo předmětech životní úrovně jako drahá auta nebo vila v nejdražší čtvrti. Život není o vyrobení nového nesmyslu, který pomůže jiným dělat méně, a vydělání na tom peněz. Peníze ve skutečnosti nemají žádnou hodnotu. Je to jen kus papíru. Jen nás nutí věřit tomu, že mají nějakou hodnotu, abychom si začali přát celý den pracovat, abychom je dostali. Pak natisknou takových papírů více, abychom pracovali ještě více; tvrději a déle. To, co nazýváme prací, bychom ve skutečnosti měli popsat výstižnějším výrazem. Nepracujeme, my otročíme.

Pravěký evropský človek nikdy neotročil jako my dnes. Dělal jen to, co chtěl. Mohli byste si myslet, že se mýlím, když to říkám, ale je to pravda: postavil si dům, když chtěl, chytal si sám ryby, lovil, vyráběl vlastní nástroje  atd., ale dělal to sám pro sebe a dělal to s potěšením. Pracoval svým tempem a kdy, kde a kdy chtěl, a to, co udělal, a výsledek toho, co udělal, bylo samo o sobě jedinou odměnou, kterou chtěl – nebo si vůbec představoval.

Pravěký člověk nebyl svou “prací”. Když se ho zeptali, kdo je, odpověděl, že např. WargaR, syn LabranaRa, z kmene Buranů v západní Skanþinawio, tvůrce “té či  oné” písně a “té či  oné” básně nebo příběhu, otec “toho či onoho ” chlapce a dívky, účastník “té či oné” bitvy atd.

Koho zajímá, co tato postava WargaRa dělá, aby uživil svou rodinu? Copak všichni neživíme své rodiny? Stojí za řeč WargaRův rybolov a sběr – nebo jeho směňování? Pokud vydrancoval několik nepřátelských lodí, aby uživil svou rodinu, fajn, to stojí za řeč, ale koho zajímá, zda si postavil dům nebo ne, nebo zda minulý týden odplevelil zahrádku se zeleninou? Koho zajímá, jestli porazil krávu nebo si dalšího dne opravil plášť? Koho zajímá, jestli minlou zimu vyměnil své kožešiny za pár soudků nasolených sleďů? Jsme tím, čeho dosáhneme, když dosáhneme něčeho, co se vymyká obvylosti. Mnozí by dnes byli jednoduše “tlustí” z důvodu toho, že nedosáhli ničeho s výjimkou toho, že se v raném věku stali obézními, a většina z nás “otroci”, kteří se svým životem nedělají nic jiného, než že otročí druhým, nebo možná “opilci”, “peciválové”, “děvky”, nebo “konzumenti”, nebo něco takového, ale toto je samozřejme do značné míry díky tomu, že jsou naše společnosti skrz naskrz zkažené; Evropu stáhlo do špíny žido-křesťanství a různé odnože žido-křesťanství.
Evropa je dnes otrockým světadílem, protože nás oklamali, abychom se starali o věci, na kterých vůbec nezáleží.

Bohatství by se nemělo poměřovat finančně, ale intelektuálně, citově a dokonce existenciálně. Bohatým je ten, kdo má bystrou mysl, kdo má klidnou mysl, kdo má hluboký smysl života. Kdo má Čest.

Bohatým je ten, kdo umí v noci pohlédnout vzhůru a vidí krásu jasné, hvězdami osvětlené oblohy. Bohatým je ten, kdo dokáže slyšet ticho dubového lesa, narušované na podzim padáním žaludů. Bohatým je ten, kdo má čas tiše se posadit s rybářským prutem u koryta řeky a poslouchat zvuk proudící vody. Bohatým je ten, kdo se může dívat, jak si jeho děti v poledne hrají na louce. Bohatým je ten, kdo může sklízet z vlastního sadu. Bohatým je ten, kdo má přátele, jimž může věřit. Bohatým je ten, kdo rozumí, proč tu je. Bohatým je ten, kdo zná odkud pochází a kam jde. Bohatým je ten, kdo může svým dětem nabídnout svět alespoň tak bohatý, jako byl svět, v němž se narodil a vyrostl. 

Nic netrvá věčně. Špína, která dnes pokrývá Evropu, časem vyschne, až na ni bude svítit slunce; bude rozdrcena a změní se v prach, jak kolem bude proudit množství zvířat, a pak ji odfoukne na cizí břehy silný severák. Před očina mašich potomků se objeví krásná mozaika, a oni spatří to, co bylo kdysi: původ, smysl, zrod, smrt, význam Evropy! HailaR WôðanaR!

Varg Vikernes
6. října 2013
přeloženo z: http://www.thuleanperspective.com