Pavel Kopecký přináší zprávy o další Operaci pod falešnou vlajkou, jejímž smyslem je především udržet západní veřejnost v bojovém naladění proti Rusku, a zakrýt tak hlubokou hospodářskou krizi, do níž se boří

Ukrajinská armáda a její západní spojenci zjevně tahají v ukrajinském konfliktu za kratší konec. Ruská armáda se přeskupuje a připravuje se na rozhodující operaci na Donbasu, který by měl sevřít do kleští kyjevské elitní jednotky rozmístěné kolem Kramatorsku a Pervomajsku.

Mariupol je osvobozen a poslední zbytky nacistů z praporu Azov se o víkendu uchýlily do průmyslové zóny a do areálu oceláren Azovstal, ze kterých učinily pevnost a hodlají se zde bránit až do hořkého konce. Pokračují jednání Kyjeva s Moskvou o podmínkách ukončení bojů, což se Západu vůbec nehodí. A do toho těžký direkt: Plyn bude placen v rublech, nebo nebude vůbec.

Operace pod falešnou vlajkou

Bylo nutno jednat rychle. Kyjev ve spolupráci se západními tajnými službami a válečnými PR agenturami dostal za úkol připravit provokaci, která by znovu nastartovala západní veřejné mínění, zdůvodnila další dodávky nejtěžších zbraní na Donbas a učinila z Putina přímo „démona z pekel“. Prostě silnější verze sestřelení letu MH 17.

Jako kulisy pro natočení hororu o vraždění stovek civilistů ruskou armádou bylo vybráno město Buča, které ruské síly opustily již 30. března. Po vstupu kyjevských jednotek došlo ve městě k obvyklé „čistící“ operaci: nacisté zastřelili všechny, kteří byli označeni za proruské diverzanty. To ovšem kyjevská vláda samozřejmě popírá. Tak nechme mluvit fakta:

„Můžu je zastřelit?“

Faktem je, že již 30. března, tedy před pěti dny, došlo k plánovanému koordinovanému stažení ruských sil z Kyjevské oblasti za účelem jejich přesunu do jiných částí Ukrajiny. Od té doby se neobjevily žádné zprávy o masovém zabíjení civilistů nebo tělech v ulicích. Je také příznačné, že ani starosta Buči 31. března – den po odchodu Rusů – se o nějakých mrtvých tělech na ulicích ani slovem nezmínil.

Faktem je, že se objevila naopak videa, na nichž členové neonacistického praporu Azov z Buči mluví o zastřelených civilistech. Video zveřejnil „Boatsman“ Korotkin, známý neonacista a člen praporu Azov, s názvem „Botsmanovi chlapci z Buče“. V dialogu s dalším neonacistou je jasně slyšet: „Jsou tu chlapi bez modrých pásek, můžu je zastřelit?“ „Sakra jo“. Modrá páska na rukávu totiž signalizuje příslušnost ke kyjevským ozbrojeným silám.

Faktem také je, že západní média zcela ignorují vyhlášenou operaci ukrajinských speciálních jednotek na „očištění“ Buči a dalších předměstí pod heslem: „Město se čistí od diverzantů a kompliců ruských ozbrojených sil“. Není to snad přímo návod na vraždění? Proč o tom asi veřejnost nesmí vědět?

Další důkazy „inscenace“

Těžké dělostřelecké ostřelování Buči ze strany Ukrajiny poskytuje další důkazy. Kyjevské jednotky totiž začaly bombardovat město dělostřelectvem teprve poté, co se ruské jednotky z Buči stáhly. Ruský novinář a válečný reportér Alexander Koz zveřejnil fotografie, které slouží jako další důkaz, že ruští vojáci neměli, protože ani nemohli mít nic společného se zvěrským zabíjením civilistů v tomto ukrajinském městě. Ostatně důkazem je i prostá logika: Což by Rusové – kdyby to bylo jejich dílo – opravdu opustili město, aniž by po sobě „zametli stopy“?

Mrtvoly zastřelených ruských „kolaborantů“ by ovšem na zinscenování tohoto hrůzného divadla nestačily. Proto bylo rozhodnuto svézt do města těla zavražděných „diverzantů“ z celé kyjevské oblasti. Pozůstatky lidí, kteří byli mučeni a popraveni střelou do týlu v celách ukrajinské StB (SBU) naaranžovali v dramatické „filmové“ scény – výhradně pro západní média.

Inscenace se zavražděnými „herci“

Anglosasové, kteří pravděpodobně celou mediální „operaci Buča“ řídili, (jde o stejná studia, vyrábějící na zakázku masakry pro „Bílé přilby“ za války v Sýrii) nařídili SBU, aby odvezla do Buče asi 300 těl včetně popravených v celách SBU. Je doloženo, že SBU zatkla každého, kdo spolupracoval s bývalým ukrajinským poslancem Olegem Carevem při rozdělování humanitární pomoci ve vesnici Boroďanka: právě odtud pochází také velká část těl.

Otřesné záběry mrtvých, z nichž většinu střelili vrazi do zátylku, pak výrobci Operace pod falešnou vlajkou představili světovým médiím jako důkaz brutality ruských vojsk. Vše jako přes kopírák podle scénáře „chemického útoku“ v syrském městě Douma. I zde „humanitární organizace Bílé přilby“, řízená britskou agenturou MI6, inscenovala podobné divadlo. I zde byli mrtví přivezeni z bojiště a jejich těla vydávána za údajné oběti syrského chemického útoku.

Podle našich zdrojů jsou zavraždění z Buči trojího „původu“: Zčásti jde o příslušníky ruskojazyčných občanů popravených při obsazení města po odchodu ruských vojsk jednotkami ukrajinské Národní gardy a zabijáky z praporu Azov. Druhou část tvoří civilisté zabití při ukrajinském dělostřeleckém ostřelování (probíhalo ještě celý den poté, co se ruská armáda z města stáhla). Třetí část jsou popravení z cel SBU. A pak, po třech dnech příprav, spustili mediální „bombardování“.

Komu se to hodilo?

Jako první začal se zveřejňováním mrtvých z Buči na svém Twitteru poradce prezidenta Zelenského Michal Podoljak. Kampaň má v „druhém plánu“ snížit negativní efekt zveřejnění faktů o brutálním zacházení ozbrojených sil Kyjeva s ruskými válečnými zajatci a důkazů o „živé“ nacistické ideologii v řadách kyjevské armády. Nikoli náhodou byli po „první dávce“ novináři z města na tři dny vykázáni, aby bylo možné zamést všechny stopy po skutečném původci této tragédie.

Rusko nejenže tuto provokaci ihned odhalilo, ale vzápětí požádalo o svolání Rady bezpečnosti OSN, aby tuto Operaci pod falešnou vlajkou vyšetřila.

Je pravděpodobné, že podobné inscenace budou přibývat. Ruská armáda se ze západní Ukrajiny stahuje a Kyjev bude při vyjednávání o podmínkách ukončení ruské „speciální operace“ tahat za kratší konec. Nemluvě o tom, že brzké skončení bojů na záchranu ruskojazyčného obyvatelstva v Donbasu a Luhansku se Západu naprosto nehodí. Musí udržet „bojovou morálku“ veřejnosti, protože nastávající energetická a hospodářská krize jinak požene lidi do ulic.

V čí prospěch?

Především však – platba za plyn v rublech, respektive reálná možnost úplného zastavení jeho dodávek do nepřátelských zemí EU, staví Brusel a vlády v zemích jeho protektorátu do neřešitelné situace.

V Buči jsme viděli inscenaci, která navazuje na sestřelení malajsijského letadla ukrajinskou armádou – s odpovědností svalenou bez důkazů na Rusko. Prostá otázka „v čí prospěch“ měla tehdy stejně tak jasnou odpověď, jakou má i nyní. Ale logiku v propagandistické kampani připravující válku proti Rusku nehledejme. Očekávejme proto spíše další provokace. Kde se to zastaví? Kam to má vést?

Raději nedomýšlet.