Pozoruji-li kvašení na české mimoparlamentní politické scéně a ještě více na pomyslné scéně občanské společnosti (která ale se skutečnými občany má jen máloco společného), nemohu se ubránit dojmu, že stojíme před velkou společenskou proměnou ne nepodobnou tajnými službami provedenému převratu v roce 1989.

Často mi na mysli vyvstanou slova dosud ve většině české veřejnosti nedoceněné osobnosti, politického vězně a jednoho z nejbystřejších analytiků politické a společenské situace novodobých českých dějin, Miroslava Dolejšího, a jeho dnes už legendární Analýzy 17. listopadu.

Dolejší píše, že Američané na podzim 1988 vyhodnotili situaci ve střední a východní Evropě jako vhodnou k zahájení příprav k převratu a ...

"...pro Československo (Chartu 77) to znamenalo pokyn k vystoupení ze sebe samé a její členové postupně založili řadu skupin, nazývaných nezávislými iniciativami: SPUSA (Společnost přátel USA), HOS (Hnutí za občanskou svobodu), DI (Demokratickou iniciativu), Obrodu socialismu (svaz bývalých komunistů a příslušníků StB z roku 1968), České děti (monarchisté), NMS (Nezávislé mírové sdružení) atd. Všechny tyto skupiny pracovaly pod vedením Charty 77. Cílem bylo vyvolání dojmu početního zvětšení opozice vůči vládě, i když to byl dojem pouze optický, ale potřebný pro zahraniční propagandu."

Nepřipomíná vám to něco? Jako kdybychom se vrátili o 25 let zpátky - i dnes zakoušíme jinak nevysvětlitelný nárůst jakýchsi uměle vytvořených, rozhodně ne autentických, opozičních skupin, které halasně vystupují proti současnému politickému uspořádání, chcete-li režimu. Vystavují ho zdrcující kritice podobně, jako tehdejší disidenti plísnili režim husákovsko-jakešovský.

Jen místo SPUSA, HOS, DI, NMS či Obrody máme trochu jiné zkratky, ve skutečnosti ale identické skupiny, pracující za stejným účelem a - začasté - i se stejnými lidmi.

Máme VPK (Veřejnost proti korupci), máme Holešovskou výzvu (později přejmenovanou na Národní radu), máme NEO 2011 a ANO 2012, máme NFPK (Nadační fond proti korupci), máme iniciativu Vraťte nám stát a mnohé další.

Zničehonic, zčistajasna, začaly poslední rok či dva (jakkoli už z minulosti známe podobné pokusy s podobným personálním obsazením) růst z pravdoláskařského podhoubí projekty, které nic pořádného nedělají, pouze existují a jakousi samosprašností se rozmnožují, více křičí, než něco kloudného dělají, rozhodně ale ve veřejnosti skrze spřízněné sdělovací prostředky šíří blbou náladu a primitivní protivládní rétoriku.

O všech se dá říci, že pracují pod vedením bývalých chartistů či jejich potomků (řady původních chartistů sice už sešlostí věkem povážlivě řídnou, ale jejich potomci v :.Díle úspěšně pokračují) a že stejně jako jejich předchůdci na sklonku komunistické éry slouží i tyto pouze k vytvoření optického dojmu -  dojmu neudržitelnosti současné situace a k vyvolání veřejné poptávky po změně, přičemž není pochyb o tom, že tato změna nebude dirigovaná z našeho území (jako ostatně vždy v naší nedávné historii).

Jen téma lidských práv (ač o lidská práva nikdy nešlo, i tehdy to bylo pouhé krasořečnění o lidských právech) nahradilo téma korupce, které zahraniční režiséři chystaného převratu vyhodnotili jako nejnosnější myšlenku, které má potenciál vzbudit mezi lidem nevoli k současnému a chuť k lepšímu příštímu.

I proto všechny výše vyjmenované spolky pějí stále tutéž stejnou písničku, až je skoro s podivem, že si vystačí s tak minimalistickými propagandistickými prostředky. Nesnaží se vytvářet dojem různosti, ale jsou si podobné jako vejce vejci, jsou jako odlité ze stejné formy, jako z pera stejného scénáristy, placené ze stejných peněz, reprezentované stále stejnými lidmi. Proč to nedělají trochu sofistikovaněji, aby jejich motivy nebyly tak průhledné? ptám se sám sebe. Ale proč vlastně? Jejich cílem je pouze multiplikovat svou hlavní tezi, aby zněla z vícero stran a budila dojem, že má celospolečenský ohlas. Že si to vlastně myslí celý národ - tak honem už s tou revolucí, copak nevidíte, jak po ní všichni Češi dychtivě lační...?

Spoléhají zřejmě na to, že většina společnosti se nakonec skrze sdělovací prostředky přece jen dá znovu oklamat? Možné to je - míra mediální manipulace je dnes možná ještě větší než tehdy, protože mediální svět už dnes disponuje takovou škálou technologií a komunikačních prostředků, které se nedají s dřívějšími tištěnými novinami srovnávat. Zatímco tehdy si ještě většina (byť mlčící) uměla vyhodnotit, že sdělení v tisku jsou jen stranickou propagandou a že pravdu (pokud o ni usilují) musí hledat jinde a sami, dnes běžný člověk (a mladý zvláště) nemá potřebu nevěřit internetovým zpravodajským portálům či stojícím / sedícím televizním moderátorům, protože nedovede pochopit, že by je mohly ovládat skupiny s jinými než dobrými úmysly.

A tak třebaže téma korupce připomíná už několikrát vylouhovaný sáček čaje, z kterého kdosi chce uvařit ještě jeden šálek navíc, jako politické téma je stále chytlavé a voličsky zajímavé a bude nám minimálně ještě jednou vnuceno.

A třebaže za všemi těmi spolky stojí v podstatě ti samí lidé (často se konkrétní osoby opakují v několika spolcích a iniciativách najednou - síly pravdolásky totiž nedisponují dostatečnými "kádrovými" rezervami) a ještě navíc jsou to tváře, které starší z nás znají už od toho roku 77, podaří se jim to možná ještě jednou - lidská paměť je přece krátká.

Ledaže...

Ledaže bychom jim ukázali, že s sebou manipulovat nenecháme. Jedno zvonění klíči už máme za sebou a snad jsme se z něho dostatečně poučili.

A pokud ne? Pak budeme odsouzeni k tomu si ten vylhaný Listopad (ať už bude v listopadu nebo možná i dříve) prožít ještě jednou...

Autor: Adam B. Bartoš

--------------------------------------------------------------

Poznámka redakcie:

Toto hodnotenie sa dá plne použiť aj na (globálnu) politickú scénu oponujúcu súčasnému (západnému) establishmentu. Zdá sa isté, že riešenie narastajúceho napätia bude buď ťažká nehatená kríza či kolaps, alebo to môže byť naopak kontrolovaný prevrat, ktorý opäť raz vyventiluje opozičnú náladu ľudu. Reč je hlavne o opozícii proti 1. bankovej hydre a 2. proti sieti, ktorá sa všeobecne označuje ako sionistická. Aj na tomto poli v poslednom čase vznikajú a budú vznikať rôzne "disidentské" spolky, ktoré budú napodiv propagované masmédiami, niekedy síce "len" vo forme "kritiky", ako bola kedysi propagovaná Charta, respektíve jej vybraní aktivisti, ale propagované.

Rovnako bude dochádzať k tomu, že v súčasnosti prokonformné skupinky zrazu "objavia" témy, ktoré sú ešte doteraz tabu. A tak ako súčasní progresívni ľavičciari, sociálni demokrat,i tak aj rôzni konzervatívci či pravičiari postupne uznajú neudržateľnost súčasného stavu a začnú viac či menej opatrne kritizovať ako banky, tak aj primitívny stredoveký židokresťanský fundamentalizmus. Verejne sa príde na to, že nekonečný rast je blbosť ako vo financiách, tak aj v ľudskej populácii, a možno sa opráši aj eugenika, či dokonca dôjde k určitej revízii histórie. Ale - aby som zopakoval  pointu článku - to všetko len pre to, aby sa ovce previedli z jedného chomúta do druhého a vlk zostal celý.

Aká je proti tomu metóda?

Ťažko povedať. 

Minimálne varovať. Možno byť pripravený na to, že masa pôjde zas zle a mať odvahu nedržať sa jej, aj keď bude akoby spokojná. Byť náročný, byť nekompromisný. Možno si pamätať, že to sametovo určite nepôjde. A možno treba pripomenúť klasiku (nikdy sme sa múdrosti kohokoľvek nebránili): podla činov spoznáte ich. Všetkých tých, ktorí vás budú brzdiť a uspávať. Nerozoznáte ich podľa slov, lebo tie budú mať všetci podobné, ale podla výsledkov.

V každom prípade buďte pripravení na sametové "riešenia".