Termín „Německý hospodářský zázrak" popisuje rychlou obnovu a rozvoj ekonomiky v Západním Německu a částečně i Rakousku po druhé světové válce. Tento výraz byl poprvé použit v britských Times v roce 1950.

Německo ve druhé světové válce postihlo nejen totální vybombardování, ale ihned po válce tam byl zaveden "Morgenthauův plán", který se připravoval od roku 1943 a jeho cílem mělo být zabránit Německu vést další války. Jeho první varianty byly tak drastické, že po jejich prozrazení ministr propagandy Joseph Goebbels používal plánu, aby posílil odpor německých vojsk na západní frontě.

Snaha zničit německou schopnost vést válku znamenala naprosto odzbrojit německou armádu včetně odstranění nebo zničení veškerého válečného materiálu. Dále úplné zničení celého německého zbrojního průmyslu a odstranění nebo zničení dalších klíčových odvětví, která jsou základem pro vojenskou sílu. Součástí plánu byla i demontáž a odvezení více než 1500 celých továren do spojeneckých zemí. (Toto opatření nakonec vedlo k tomu, že v Německu se vybudovaly nové nejmodernější továrny, zatímco v Británii nebo ve Francii pracovaly staré a už nemoderní německé továrny.) Podle plánu, který byl podepsán v roce 1946, bylo uvedeno, že německý těžký průmysl by měl být redukován na 50% kapacity roku 1938. Výsledkem bylo přesvědčení, že německé hospodářství se nemůže dostat na předválečnou úroveň dříve než za 100 let. Jak říkali všichni ekonomové.

Situace v Německu následkem sankcí byla strašná. Úmrtnost dospělých stoupla na čtyřnásobek a úmrtnost německých dětí byla desetinásobná oproti situaci před válkou. Na konci roku 1946 už byla situace neudržitelná. Průměrná spotřeba potravin na Němce byla asi 1500 kalorií, přitom jako minimum se uvádí 2000 kalorií. V březnu 1947 byl „Morgenthau plán" ukončen. Místo něho se připravoval Marshallův plán. Marshallův plán nebyla půjčka. Byly to pouze kredity na nákup strojů a technologických zařízení v USA. To bylo v době, kdy všichni spojenci měli v platnosti zákon zakazující soukromé investice do Německa! (To platilo i po celou dobu německého hospodářského zázraku.)

Co tedy způsobilo tak nebývalý růst německého hospodářství? Někteří komentátoři to přisuzují Marshallově plánu. Ale Marshallův plán to nebyl. Můžeme si to ukázat při srovnání Britanie a Německa ve stejné době.

Marshallův plán nebyla žádná charita. Nebyla to ani půjčka, se kterou by bylo možno nakládat podle vlastního uvážení.Byly to jen poukázky  na nákup strojů a zařízení v USA.

Německo dostalo z Marshallova plánu asi 1,3 miliardy dolarů. Britanie dostala více než trojnásobek. V Německu byly zrušeny cenové a mzdové kontroly v roce 1948. V Anglii byly za války zavedené cenové a mzdové kontroly až do roku 1955! V roce 1948 Německo provedlo měnovou reformu, ve které nahradilo starou říšskou marku za novou Deutche Mark - DM .

Hospodářský zázrak nastartoval ministr (později kancléř) Erhard zavedením nových a nikde nevídaných hospodářských opatření. Jejich podstatou bylo :

.       100% zdanění zisků a dividend, pokud nešly na nové investice

.       95% zdanění příjmů větších než 6000 DM ročně (později se to zvýšilo na 25 000DM

Z těchto údajů je jasné, že německý stát měl dostatek financí na budování infrastruktury a dalších potřeb. To zajišťovalo plnou zaměstnanost, která se udržela až do sedmdesátých let. Pamatuji si, že jsem v německé televizi viděl celá sedmdesátá léta ve zprávách tabulky, kde počet nezaměstnaných byl cca 500 tisíc, ale počet nových míst byl přes 2 miliony. Tedy 4 volná místa na jednoho nezaměstnaného.

Ve srovnání s dneškem, kde na jedno pracovní místo máme 50 až 70 nezaměstnaných, je to ideál. Ale Erhardovou cestou dnes nikdo nepůjde.

A jak to bylo v Britanii? Britanie se v té době potácela na okraji propasti. Katastrofická inflace, při které skoro celá ekonomika zkolabovala, byla výsledkem klasické ekonomické politiky Britanie. Podobná situace byla i ve Francii. Provázely ji stávky a nepokoje na ulicích. Ve stejné době v Německu opakovaně probíhala revalvace marky. Kurz marky k dolaru stoupal.

Jak je možné, že ve stejné době Německo vzkvétalo i když dostalo od Marshallova plánu jen třetinu toho co Británie, a která se zmítala v kolabující ekonomice zahlcená inflací. Německo nakonec všechny dluhy včetně reparací zaplatilo v červnu 1971. Británie až v současné době.

Německo během krátkých 7 let zvedlo své hospodářství na úroveň doby před válkou, jako by se žádná totální destrukce a následná spojenecká demontáž nikdy neudála. To všechno byl důsledek hospodářské politiky předsedy Erharda, kterou nikdo nikdy už nezopakuje.

Novináři se Ludwiga Erharda ptali, jak by nazval svoje hospodářská opatření, když komunismus to nebyl - protože nic se nezestátňovalo, kapitalismus to také nebyl - v kapitalismu není možné 100% zdanění zisků a dividend,  tak on řekl : to je Třetí cesta.

Od roku 1953 mělo Západní Německo jednu z nejsilnějších ekonomik na světě. Tuto pozici si udržuje dodnes.