USA a německé patenty v obou světových válkách

V létě 44 spojenecké velení předvídalo dva scénáře konce války a)    kapitulace vrchního velení se zastavením bojů na území celého Německa  b)    porážka převážné části německé armády s kapsami odboje

V obou scénářích zpráva adresovaná gen. Eisenhowerovi uváděla za nejdůležitější krok s předstihem obsadit vědecké instituce leteckého výzkumu, a zajistit jejich vědce, aby laboratoře nebyly zničeny a výsledky práce vědců zfalšovány, a za každou cenu zabránit tomu, aby tyto nacistické technologie nepadly především do rukou bolševiků, ale ani Francie, kterou FDR považoval za fašistický stát, ale také , aby je nemohlo využít budoucí Německo.



Nastala honba spojenců a boj mezi nimi o všechny německé vynálezy,  které daleko předběhly svoji dobu, včetně německých obchodních patentů ( viz mj. the Great Allied Patent Robbery ), obchodních značek a autorských zpráv  …

Článek Harper z 10/46 ( tento výtisk z 10/46 není v US k sehnání ani v univerzitních knihovnách ) líčí vzrušení šéfa Technical Industrial Intelligence Branch, mj. ohledně magnetofonové pásky :“ Můžete na ni nahrát třeba celodenní program rozhlasu, poté ji smazat, a nahrát nový program „  -  prvý prakticky použitelný magnetofon byl předveden německou firmou AEG v roce 35, jmění na její pásce v 50.letech vydělal A.M. Poniatoff, majitel původně malé firmičky Ampex ze San Franciska, jenž se k této pásce dostal v uniformě US vojáka jako k válečné kořisti po dobytí Radia Lucemburg, drženého Němci ( viz John Nugent : The Great Patents Heist), brzy ale na její německý původ v US zapomněli, jak dosvědčuje článek The Space Review o firmě Ampex : „ Nahrávací metody firmy Ampex byly tak kvalitní, že se na jejího šéfa Poniatoffa obrátilo USAF, aby pro letectvo vyvinul video nahrávač „ )  ...

Američané ( ale i  mj. Australané) se zmocnili i 50.000 průmyslových barviv, patentu na konzervaci potravin bez chemikálií, dokonalé klimatizace pro německé ponorky, díky které ponorky nepotřebovaly brát čerstvou vodu po celé 2 měsíce, katapultovací sedačky pro pilota, infračerveného nočního zaměřovače ZG/Zielgerät 1229 Vampir, což byl vrchol německé infračervené techniky.

Na německém tiskařském patentu vylákaném na vdově po Springerovi , píše Nugent, si svoji tiskovou říši  Pergamon Press v Británii/UK založil Jan Ludwig Hoch, alias nechvalně proslulý Robert Maxwell /1923-1991/, československý Žid, jenž se v roce 40 přistěhoval do UK, a bojoval v řadách UK armády, s jejímž zpravodajským týmem působil v roce 46 v UK zóně Berlína .

Berlíňan Bernhard Springer, vnuk zakladatele nakladatelství Springer Verlag Julia Springera , v roce 50 zřídil pobočku Springerova nakladatelství v US.

Ztráta výrobních tajemství byla pro Německo větší ránou než ztráta Východního Pruska /Ost Preussen mezi Vislou a Němen na baltském pobřeží s hlavním městem Královcem/Königsberg …

Jak US přišly k vyspělému farmaceutickému a chemickému průmyslu

Stejnou patentovou loupež vůči Německu US uskutečnily i po 1.sv.v. , viz Christopher Wadlow The Great Pharmaceutical Patent Robbery .

Třebaže US měly v roce 1914 velmi liberální patentové zákony, jejich farmaceutický průmysl těžce zaostával nejen za německým, ale i za britskýnm/UK, francouzským a švýcarským/CH (které do roku 1907 uplatňovalo nepatentovou politiku ) .

US během 1.sv.v. války a po válce zkonfiskovaly veškeré německé farmaceutické patenty, které  se nacházely v rámci jejich jurisdikce, zejména aspirin firmy Bayer, a německý patent na léčbu tehdejší „AIDS“ – syfilis, Salvarsan, jehož vynálezce Paul Ehrlich dostal Nobelovu cenu za medicínu v roce 1908 …

Stejně jako po 2.sv.v. se US po 1.sv.v.  zmocnily i patentů na německá průmyslová barviva,  které US z 90%  z Německa dovážely ( Němci vyráběli 75% průmyslových barviv, Švýcarsko/CH 14% a UK 8%) , či patentu na výrobu nerez ocele.

Celkem šlo o 32.000 kauz konfiskovaného německého majetku, z toho 12.300 německých patentů ( 1.200 firmy Bayer) …

Všechny patenty byly „přiklepnuty“  firmě Chemical Foundation, založené k tomuto účelu v 2/1919, což zařídil pacifista a právník Alexander Mitchell Palmer /1872-1936/, jenž za prezidenta Woodrow Wilsona /1856-1924, prezidentem 1913-21/ šéfoval v letech 1917-1919 Správě cizineckého majetku ( v roce 1920 Palmer usiloval o prezidentskou nominaci za Demokratickou stranu) .

Palmer byl šéfem Wilsonovy prezidentské kampaně, zasloužil se jak o jeho nominaci v roce 1912, tak o jeho vítězství v prezidentských volbách v roce 1913.

Wilson mu z vděčnosti nabídl křeslo ministra války, ale Palmer odmítl, protože v té době nešlo o prestižní funkci.

V roce 1919 jej Wilson jmenoval generálním prokurátorem, kdy se Palmer proslavil policejními raziemi proti Rudému nebezpečí – zatýkáním , vězněním a deportacemi tisíců Rusů a jiných VýchodoEvropanů, obviněných z protiamerické činnosti, přesto popularitu nezískal, naopak, ve volbách v roce 1920 těžce prohrál , a odešel do politického ústraní .

V krádeži německých patentů, aneb v podpoře US chemického průmyslu za hranice legality (nezákonné Palmerovy dodatky k zákonu Trading with the Enemy Act)  a za cenu izolacionismu, pokračoval jeho asistent Patrick Garvan /1875-1937/, po Palmerovi 2. šéf  Chemical Foundation – zatímco Palmer byl hystericky protiněmecký, Garvan ve své nenávisti k Německu zacházel až do paranoji, mj. v článku  Germany´s Industrial Army on American Soil, který vyšel v roce 1918 v časopise Central Law Journal .

Palmer je autorem dvou kontroverzních dodatků k zákonu Trading with the Enemy Act – dodatku z 28.3.1918 o prodeji německého majetku jen US občanům ve veřejných aukcích, a dodatku ze 4.11.1919, které  US Senát a Wilson zpočátku odmítli podepsat …

Druhý dodatek o prodeji německého majetku Wilson ani neschvaloval, protože si jej Palmer schválil sám, když byl Wilson na konferenci ve Versailles, a převedl na něj své schvalovací pravomoce.

Jeho 2. dodatek ze 4.11.1919 zavedl pro konfiskovaný německý majetek prodej v soukromých aukcích ve prospěch Chemical Foundation, založené k tomuto účelu v 2/1919.

Palmer a Garvan  v rozporu s mezinárodním právem zakázali vyplatit majitelům patentů ( mj. firmám Bayer, Merck, Heyden/von der H. )  jakoukoliv finanční kompenzaci …

Palmer k tomu uvedl :“ Tyto německé patenty byly před  (1.sv.v.) válkou obrovskou překážkou pro rozvoj US průmyslu průmyslových barviv, zatímco tedˇpo válce naopak tyto patenty chrání US průmysl barviv před německou konkurencí „ ( hlavním nářkem US chemického průmyslu však bylo , že Německo neustále na US trh zavádí dumpingové ceny, tímto lamentováním US  chemický průmysl skrýval svoji neschopnost) …

Tyto finančně neproplacené konfiskace německého majetku vyvolaly celou řadu mezinárodních arbitráží.

Versailleská mírová smlouva v článku v článku 36 stanovila, že spojenci mají právo na za války konfiskované německé intelektuální vlastnictví, a že veškeré finanční vyrovnání vůči původním vlastníkům  má zaplatit německá vláda, což se v žádné kauze nestalo …

Navíc US Senát odmítl versailleskou mírovou smlouvu ratifikovat, což pro US znamenalo, že technicky byly stále s Německem ve válečném stavu …

US podepsaly s Německem mírovou smlouvu až v roce 21, která Washingtonu konfiskovaný německý majetek ponechala, a o kompenzaci za něj se vůbec nezmiňovala …

Když v roce 25 německý velvyslanec ve Washingtonu německé nároky na kompenzaci oprášil, bylo mu řečeno, že vláda nic nemůže, a Kongres je neochotný.

Až v roce 28 Kongres odhlasoval Settlement of War Claims Act, na základě kterého se US měly vyrovnat se všemi nároky německých či ex-rakousko-uherských občanů, zákon však stanovil max. celkovou částku z US strany vyplacenou na 100.000.000 dolarů , a protože si Palmer za souhlasu prominentního právního poradce US ministra zahraničí Franka Lyon Polka/1871-1943, za US vyjednával v PAR mírovou smlouvu/ odsouhlasil soukromé aukce , problémem pro ex- německé majitele bylo, že jejich patenty nebyly prodány US vládě či na US vládu převedeny, ale získala je v aukcích soukromá nevládní společnost Chemical Foundation ( zanikla v roce 36, kdy patenty vypršely) , takže německé patenty byly z finanční kompenzace vyloučeny …

Další ponaučení se týká US „ svobodného trhu „  : jakmile se soukromníci z Chemical Foundation zmocnili německých patentů, neměli chutˇ všeobecný prospěch z těchto patentů svobodně šířit ( kartelismus je vysoce návyková droga) …

US průmysl se tak od německého průmyslu přiučil, že  přísně patentové zákonodárství je vlastně prospěšná věc, de facto bezkonkurenční nástroj vedoucí k obchodní dominanci, kterou Američané dovedli k dokonalosti ( Peter Drahos „Informační feudalismus  )  …

Jak krádež německých patentů „prospěla“ US chemickému průmyslu

Jediným přínosem této krádeže bylo, že německý obchodní modus operandi , smíšené místní podniky, v US převážil nad dovozem hotových výrobků .

Německý modus operandi tak US přivedl k jejich heslu Buy America, což však  Němce přimělo k ještě větší snaživosti a k většímu objemu výroby v US (byla větší než v Německu) …

Výzkum a vývoj však zůstal zásadně v německých rukou a pod německou kontrolou, takže  ke světové hegemonii v chemickém průmyslu se US dopracovaly až po zmocnění se dalších německých patentů po 2.sv.v., k nimž ještě přidali nacistické vědce a inženýry.

us patent



Chemical Foundation, založená k podpoře US chemického průmyslu, k jeho rozvoji tak nepřispěla, protože mohla udílet jen nevýlučné licence, takže pro firmy, které je chtěly pro zavedení nových výrobků či technologií, neměly význam.

V tomto období se sice některé US chemické firmy zviditelnily ( Du Pont,
Dow , Allied Chemical či Union Carbide, smutně proslulá svým nehorázným chováním při tragédii v Bhópálu v 12/84, kdy se po skandálu raději rozpustila v DowChemical Co.) , ale německý chemický průmysl po 1.sv.v. přebudovaný do formy I.G. Farben, si svoje technologické vedení v tradičních baštách organické chemie bezkonkurenčně udržel …

Declan O´Reilly ve své History and Technology k tomu uvádí :

“ Německé firmy neuvěřitelně do 10 let od konfiskací svoji obchodní činností získaly všechno, co ztratily v roce 1918. Jenom v samotných US  I.G. Farben přes svoji pobočku zde zřízenou v roce 29, vlastnila a kontrolovala majetek v hodnotě 60 mil. dolarů „  …

Patrick Garvan Chemical Foundation využíval i jako propagandistické politické fórum proti I.G.Farben, jako vydavatele publikací v hystericky protiněmeckém duchu, mj. Victor Lefebure a jeho kniha The Riddle of the Rhine z roku 23, navíc z autorských poplatků Chemical Foundation financovala nejen civilní, ale i vojenský chemický  výzkum, stejně jako I.G. Farben .

Palmer provokoval německou vládu prohlášeními typu :“ Mým úmyslem je vymazat německou ekonomickou přítomnost na tomto kontinentu“ , čímž výrazně protiřečil tvrzení prez. Wilsona,  že :“ US jsou jedinou mocností, které nemají žádný zájem vytěžit z války  pro sebe ekonomické výhody „ …

Vykradení německých patentů po 2.sv.v. vystřelilo US chemický průmysl od poloviny 80.let na pódium globální hegemonie.

Na všech jednáních o revizi Pařížské úmluvy o ochraně průmyslového vlastnictví z roku 1883 US „ individuální právo majitele na patenty“ hájily jako lvice, a vykřikovaly, že  „ patent znamená právo majitele vyloučit ostatní z užívání jeho vynálezu“ , a že US nepodepíší žádnou úmluvu, která práva majitele patentu omezí  …

Při jednáních byly US zásadně proti přísnějšímu povinnému licencování a proti sankcím vůči nefungujícím patentům, zejména ve farmaceutické branži, které požadují rozvojové země , a  brilantním manévrem jednání převedly z pravomoci WIPO/World Intellectual Property Organization na jednání GATT, přičemž  jednostranně změnily i definice / jednací jazyk  …

Patent již není ekonomickým monopolním právem států , které jej mohou udělit či neudělit, ale nezcizitelným právem, kdy jeho udělování/neudělování dávno vyšlo z módy …

Tímto pojetím však US změnily i názvosloví  - z  „ porušitele“ patentu se dramaticky stal „ pirát“ ., a z nespecializovaných generických  společností , a ze zemí, ve kterých působí, piráti, bez ohledu na to, zda jimi kopírované produkty  byly patentované či zda jsou vůbec patentovatelné , a to pod záminkou, že „ někde“ patentované byly …

Vítězné mocnosti v obou světových válkách bojovaly jen za jediné – „shrábnout“ co nejvíce , a to i mezi sebou, a jestliže se do sebe nepustily, bylo to proto, že jinak vyhodnotily, co bylo  ke „shrábnutí“  dizpozici  …

Po 1.sv.v. Paříž Německu vzala Alsasko a Lotrinsko, uhelné doly v Sársku v Porúří, a některé kolonie v západní Africe .

Itálie se přiživila na Rakousku, vzala mu Tyrolsko a jadranské pobřeží, nemluvě již o některých dalmatských ostrovech .

Británie a Francie si mezi sebou rozdělily zbytky osmanské říše, přičemž Londýn/LON prozíravě zabíral „kousky“  s ropnými poli …

Paříž vyhnala i posledního Němce z vinařské oblasti Champagne-Ardenne, a zkonfiskovala jejich domy.

Poté vítězové, zejména PAR,  na Německu požadovali , aby platilo do poslední kapky krve válečné reparace, naštěstí pro Německo se Fritzi Haberovi /1868-1934, nositeli Nobelovy ceny za chemii z roku 1918, zakladateli chemického válčení, jenž s rozkoší sledoval působení bojových plynů na vojácích, viz můj článek Válka a odpovědnost vědce  v Militaria.cz )  podařilo těžit zlato z mořské vody (Německo se mu však neodvděčilo a pro svůj židovský původ musel utéci do UK)  …

Všechny mocnosti usilovaly o válečnou kořist – až na jedinou – Spojené státy, viz výše zmíněné prohlášení prez. Wilsona :

“  Nehoníme se za kořistí, za ziskem, za koloniemi, jsme bezelstní a nemáme sobecké cíle. Nežádáme válečné reparace, ani jiný materiál jako formu odškodnění, nechceme pro sebe nic , toužíme jen po svobodě pro všechny národy „ ….

Ve skutečnosti, když se Wilson v roce 1919 vrátil z Versailleské mírové konference, a vybalil svá zavazadla, vytáhl z nich jeden požadavek, který pro US sliboval více než jen zářivou budoucnost , a který vydal jak za francouzské Champagne , tak za britská mandátní území s ropou :  US požadovaly 20% německé podmořské kabelové sítě, nakladené ještě v 19.stol. ,  což byla páteř tehdejšího „ internetu „  …

Dále požadovaly převzetí ultramoderní rozhlasové vysílačky Telefunken  na Sayville, Long Island, a všechny patenty s vysíláním spojené …

Kromě výše uvedených patentů US na Německu žádaly  moderní obchodní lodě, které za války zkonfiskovaly, včetně  největší německé předválečné obchodní lodě, postavené v roce 1908, S.S. George Washington, na které často cestoval Wilson do Evropy a zpět …


Zdroj: Andrea Kostlánová

Autor: 
Andrea Kostlánová