extern

V Roztokách pri Prahe sa tento víkend uskutočnilo stretnutie európskych protiislamských síl. Témou bola aj veľká priotiislamská demonštrácia, pripravovaná na 6. februára 2016 vo viacerých európskych mestách - vrátane Bratislavy. Ďalej nám to už povie reportér Parlamentích listov: Společně účastníci schválili takzvanou Pražskou deklaraci. Měla by být základem jednotného postupu zúčastněných evropských zemí při společném tlaku na evropské elity při řešení současné migrační krize a narůstajícího nebezpečí islamizace Evropy. Jednotliví lídři pak na pódiu do kamery namluvili spoty vyzývající k účasti na celoevropské demonstraci. To už ze sálu odešli tlumočníci a vše se začalo balit. Nakonec přišlo hromadné prohlášení: "We are fortress of Europe" a "Wir sind Festung Europe".

Divočiny výčinov Otčiny musíme odčiniť činmi Divočiny?

Jednou dobudeme Evropu. Není otázkou zda, ale kdy. Nic takového jako hranice pro nás neexistuje. Známe jenom přední linii. Přijdeme do Evropy a Evropané by si měli uvědomit, že to nebude příjemné setkání.

Vojenský analytik Jaroslav Štefec v obsáhlém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz podrobně rozebírá rizika, spojená s aktuální imigrační krizí. Dává zároveň jasné návody, jak tuto situaci řešit. Podle jeho slov bychom se měli připravit na reálné nebezpečí, které souvisí se snahami integrovat velké množství běženců do evropské společnosti. Posilování policie a armády je podle jeho názoru za současné situace krok správným směrem.

Termín „oikofobie“ (oikos – řecky domácnost, phobia – strach, neodpovídající skutečné hrozbě) zavedl filosof Roger Scruton. V českém prostředí ji definoval Rudolf Kohoutek jako „záporné životní pocity, strach, odpor až averze a nenávist vůči vlastnímu domovu, vlasti, národní kultuře a duchovnímu dědictví vlastní společnosti“. Tato porucha osobnosti se velmi často vyskytuje v kombinaci s xenofilií (chorobným přeceňováním cizího). Komplementarita oikofobie - xenofilie je podobná např. komplementaritě bulimie – anorexie.

Natrafil som na zaujímavý článok, ktorý konfrontuje najnovšie genetické znalosti s rôznymi historickými mýtmi. Tieto mýty, v podstate fabulované rozprávky, sa pod vplyvom faktov stávajú neudržateľnými. Za nimi sa odkrýva reálna pravda o stabilnej Európe a o jej základných stavebných prvkoch. Tieto sú zatiaľ síce ešte divoko pomalované povrchnými tenkými nátermi rôznych jazykov, výplodov náhodnej byrokratickej despocie, ale podstatná objektívna realita sa už jasne rysuje a nebude ju možno zatajiť či ignorovať.

Nekritických xenofilov typu slovenského Roberta Mihalyho alebo českého Milana Kohouta treba poslať do rúk odborníkov. Oni a im podobní súputnici protestov dnešných dní stratili pud sebazáchovy.