Ignorace předchází pád

 Vzdálenost mezi německou politikou a realitou připomíná poměry před pádem komunistického režimu v NDR v roce 1989 
Lukáš Beer

V článku naleznete video, kde kancléřka Merkelová 
působivě předvádí svůj vztah k vlastenectví.

Při poslechu novoročního projevu „německé“ kancléřky Merkelové se člověk nemohl ubránit slabšímu pocitu déjà vu – připomínal tak trochu některé projevy československých komunistických papalášů v posledních dvou letech před listopadovým předáním kormidel v roce 1989, respektive jako opatrně vyznívající články úvodníků z Rudého práva, reagující na první nepokoje v Praze při dvacátém výročí sovětské okupace. Tenor těchto poselství československému občanovi tehdy v podstatě zněl takto: „Nemějte s demonstracemi, pořádanými destruktivními živly, nic společného. Vše je na nejlepší cestě, my už se společně postaráme o ještě lepší zítřky.“ Nemá zde v této chvíli cenu zabývat se „analýzou 17. listopadu“, smyslem tohoto přirovnání bylo říci, že stávající komunistický režim v Československu byl tehdy v koncích a ve skutečnosti mu navenek nezbývalo nic jiného, než před svými občany demonstrovat sebejistou ignoraci té skutečnosti, že daný stav je již neudržitelný.

Merkelová ve svém čerstvém projevu náhodou také poukázala na demonstrace občanů bývalé NDR předcházející pádu Berlínské zdi před více než 25 lety a nevyvarovala se přitom ani trapného přehánění, když o tehdejším komunistickém režimu hovořila jako o diktatuře, „která nechala děti vyrůstat ve strachu“. Ale nebyly to Merkelové řeči o událostech roku 1989, které mohly navozovat zmíněný pocit déjà vu. Kromě toho, že vylíčila současnou hospodářskou situaci v tom nejlepším světle (doslovný citát: „Počet lidí, kteří mají práci, je tak vysoký jako ještě nikdy.“) se totiž především arogantním způsobem vymezila vůči demonstracím, které se v posledních týdnech pravidelně konají v Drážďanech a rozrůstají se pomalu i v jiných městech. Kancléřka vyzývá své spoluobčany, aby se nepřidávali k hnutí Pegida, které je pořádá. Podle Merkelové mají demonstrující lidé srdce naplněná předsudky, chladem a nenávistí, i když se ohánějí heslem „My jsme národ“, který se s oblibou skandoval při pádu Berlínské zdi před 25 lety. „Proto říkám všem, kteří na takové demonstrace chodí: Nenásledujte ty, kteří je svolávají!", prohlásila Merkelová. Jako příklad poklony vůči německé zemi, uvedla životní osud jednoho „Kurda, který je nyní Němcem“ (!). Někdo jí prý vyprávěl tento příběh uprchlíka, který se před lety se z obav o život uchýlil právě do Německa s tím, že to je místo, kde mohou jeho děti bezstarostně dospívat. S dobře nacvičeným úsměvem pak ještě do kamery prohlásila: „Přistěhovalectví lidí je výhrou pro nás všechny.“

Napadání, které si politikové německých etablovaných politických stran v posledním kvartálu loňského roku dovolovali vůči protestujícím Němcům, patrně překonávají vše dosavadní. Sotva někdy předtím se němečtí politikové a novináři vyjadřovali takovým pohrdavým způsobem o určité části vlastního národa a v podstatě jí upírali základní práva oficiálně proklamovaná v německé „ústavě“. Verbální urážky z jejich strany typu „krysaři“ nebo „hanba“ jsou ještě v dobré paměti.

Toto napadání směřovalo proti lidem, kteří se poklidně a z většiny také mlčky shromažďovali, aby poukázali na své problémy a obavy. Merkelová má právo tyto problémy vnímat jako „ve skutečnosti neexistující“ (zda si to opravdu sama myslí, je věc jiná), stejně tak může veřejně sdílet postoj, že názory demonstrantů jsou absurdní. Ale jí – stejně jako jiným „demokratům“ – to nedává právo nějakým způsobem toto vyjadřování názoru v novoročním projevu difamovat nebo zakazovat. To už samo o sobě odporuje základnímu oficiálně proklamovanému principu právního státu.

Rok 2014 byl rokem, ve kterém se německé sdělovací prostředky a politici netrápili nějakými občanskými právy stanovenými v německé „ústavě“. Kancléřka se ve svém novoročním projevu nejen postavila do čela tohoto „hnutí“, ale navíc přiostřila mrazivým způsobem tón. Hovořila o údajných třech problémech loňského roku: o Putinovi, o islámském teroru IS a „pondělních demonstracích“ Pegidy. Už samotné pořadí těchto největších „problémů“ je na pováženou.

Německá publicistka Vera Lengsfeldová, pocházející z bývalé NDR, k tomu před třemi dny výstižně poznamenala: „Stavět islámské teroristické milice s jejich stínáním hlav, znásilňováním a s jinými hrůznými činy na stejnou úroveň s poklidnými demonstranty, zachází tak hluboko pod pás, že by kancléřka měla autory svých projevů okamžitě propustit a měla by se omluvit. Ona to neudělá, protože se zdá, že stejně tak jako političtí byrokraté před 25 lety nerozpoznává, jak obrovská potřeba korektury v politice existuje. Demonstranti říkají, že přijímání politicky stíhaných osob je lidskou povinností. Kde je zde nenávist? Požadují, aby současné chaotické přistěhovalectví bylo řádně upraveno, podle kanadského nebo švýcarského vzoru. Co je na tom špatného?“ Publicistka dále konstatuje: „Pětadvacet let po pádu [berlínské] zdi se úděsným způsobem vyjasnilo, že se politika a sdělovací prostředky pohybují v paralelní společnosti, jež má s realitou sotva ještě něco společného. Demonstranti v NDR, kteří (...) v dobách rozkvětu Poklidné revoluce v Drážďanech [1989] vycházeli do ulic každý den, protestovali tehdy proti politice, která se od reality vzdálila stejně tak jako ta dnešní, a protestovali proti tisku, který se necítil být zavázaný pravdě, ale těm vládnoucím.“

Je Merkelová naivní, hloupá politička, žije v jiné zemi anebo jí snad její poradci podstrkávají nějaké špatné a zkreslené informace?

Nikoliv! Tato žena moc dobře ví, která bije. Ale protože neslouží ani svému národu, ani svým voličům, rozhodla se přesto všechno natvrdo prosazovat úkoly, kterými ji pověřili její „zaměstnavatelé“. A proto nemá zábrany natvrdo arogantně nařknout celé vrstvy obyvatelstva (podobně jako účastníci demonstrací Pegidy uvažují další statisíce Němců, které se akcí nezúčastnily) z toho, že ve svých srdcích chovají „nenávist“ a „předsudky“. V tomto okamžiku to byla právě ona sama, kdo „předsudky“ takto paušálně šířil.

Merkelová tedy jde natvrdo za svým, nehodlá navenek akceptovat realitu a navenek jí hodlá ignorovat, stůj co stůj. To je známka její slabiny. Je to i známka toho, že i ti, jejímž zájmům tato žena slouží, zřejmě už nemají lepší nápad a že jim nic jiného nebo lepšího nezbývá. Jisté ale je, že se Merkelové daří německou společnost ještě více polarizovat.

Možná se jí (jim) podaří o několik měsíců či o rok dva prodloužit jízdu do stanice „Konečná“, to ano. Ale toto prodloužení bude i něco stát – nebude to pro Merkelovou příliš konformní výstup z vagónu. To by ale nebylo až tak tragické – ale každý den navíc, který bude tento současný nesnesitelný stav pokračovat, pouze potencuje intenzitu a dopad negativních stránek „občanské války“, do které se Německo, stejně jako Evropa neodvratně řítí. – Mnoho čtenářů nad předchozí větou asi zakroutí hlavou – budiž, prosím. Povíme si to za několik málo let.

Průzkumy veřejného mínění mezitím ukazují, že nejméně 30% Němců považuje úsilí hnutí Pegida za oprávněné. Těchto 30% Merkelová svým novoročním projevem výslovně urazila a přinejmenším je utvrdila ve svém přesvědčení.

Můžeme tedy s velkým napětím očekávat, jaká na to v letošním roce bude reakce.

***


Merkelová zasahuje proti německé vlajce – působivé video z podzimu 2013

Scéna, která hovoří za tisíc slov: Na tomto krátkém záznamu slaví Merkelové politická strana CDU volební výsledek. Křesťansko-demokratický generální tajemník Hermann Gröhe je očividně v dobré náladě, levou rukou chňapne po vlaječce, kterou měl někdo v ruce – stejně jako mnozí jiní v sále. Jakmile do Merkelová zbystří, hbitě kolegovi vlajku vytrhne z ruky a rychle ji odstraní ze záběru kamer. Přitom ještě káravým pohledem sjede Gröheho, kterému je věc očividně trapná, ale ten se to snaží demonstrativně přejít úsměvem, nic jiného mu totiž vlastně ani nezbývá. Znechucená mimika Merkelové na konci mluví za vše...



Německý list Die Welt tehdy komentoval tuto příhodu slovy: „Merkelová bere svému generálnímu tajemníkovi Gröhemu černo-rudo-zlatou vlaječku hned z ruky a dává jí jednomu spolupracovníkovi, který nechá mávátko zmizet. Nesměly vzniknout žádné záběry, které by později mohly být využity proti ní.“

 
Autor: 
Lukáš Beer
téma: 
region: 
firstovka

S tou vlajkou to urobila dobre, ma cit.. Mavat vlajkou po vyhratych volbach je pod uroven. Vsak ich superi vo volbach boli nemecke strany a nie inostranne. Nie je to ani futbal ani stredouropsky bananistan.

forma: