Perverzita civilizácie - falošné preferovanie choroby

Som nazrel do Pravdy a dočítal som sa o odmenách pre športovcov.

Konkrétne, že Kuzminová dostane približne 60 000 eur a Farkašová dostane trikrát toľko, 188 000 eur. 

Že všetci viete, kto je Kuzminová, zlatá olympionička a naozaj výnimočný zjav v biatlonovom a vôbec slovenskom športe, ale akosi neviete, kto je tá Farkašová? Farkašová je tzv. paraolympionička, ktorá síce získala viac medailí, ale na tzv. paralympiáde, ktorá nikoho, ale naozj NIKOHO nezaujíma.

Pravda, pani Farkašová je slepá a všetci tam okolo tej ich akože olympiády sú nejako postihnutí, tak sa asi nik z holubičieho národa nedokáže k tomu ozvať. Ja plne chápem a podporujem, že aj mrzáci musia mať pociť dôstojnosti či dokonca zábavu, i keď by sa azda nemuseli robiť také náročné divadlá. Ale vôbec nechápem, prečo za pseudosúťaženie a hranie sa detičiek na malom pieskovisku niekto dostane také peniaze, bezpochyby aj na úkor skvelého výnimočného talentu, akým je Kuzminová (len nedávno písali noviny o probléme so zaplatením jej pobytu na súťaži).

Môže sa to zdať ako nepodstatný zriedkavý prípad, ale ja to považujem za príznačné pre súčasnú civilizáciu: za vzor je dávané len to choré a postihnuté, to zdravé a výnimočne výkonné je odhadzované ako nezaujímavé.

Treba si uvedomiť, že tu ani najmenej nejde o starostlivosť o postihnutých: každý vie, že skutočne postihnutí, chorí a starí ľudia sú u nás chudáci, žobráci a doslovne sú často odsúdení na ťažkú mizériu a bez preháňania povedané aj na (predčasnú) smrť. O týchto ľudí systému nejde, tým sa nepomáha, o tých sa mlčí. Podporujú sa len klamlivé cirkusy, ktoré slúžia okrem iného aj práve na zakrytie tejto krutej pravdy o chudobe absolútnej väčšiny skutočných mrzákov a chorých. V podstate je ten cirkus, paralympiáda, len nechutný výsmech práve tým, ktorí sú na tom naozaj zle.

Aj na tomto prípade vidno, že táto spoločnosť (nielen slovenská, ale celá západná) stráca zmysel pre ľudskosť a nahrádza to kultom choroby a odporným pokrytectvom.

zdroj Pravda

 
Autor: 
téma: 
forma: 
mirage

hanebne a v podstate urazka sportu

spolocenska hodnota medaili z po je takmer nulova

Roland Edvardsen

Zo športu je už dlhodobo tiež nechutne spolitizovaná záležitosť. Áno, je to mimoriadne nechutné - oslavovať chorobu a slabosť. To sa potom naozaj nemožno čudovať, že táto civilizácia sa rúti do čierneho pekla.

Ďalší mimoriadne nechutný fenomén je snaha umožniť účasť transgenderov (ženskými hormónmi "nadopovaných" chlapov v súťaži so skutočnými ženami). Šport býval až doteraz oblasťou, kde by fyzické rozdiely medzi mužmi a ženami popieral asi len úplný blázon. Avšak vidíme, že už aj k takému extrému sú niektorí psychopati schopní zájsť.

vrbovčan

Neviem, či poznáte príbeh tohto chlapa. Ten svoj handicap začal tak zneužívať, že to prerástlo do arogancie voči členom paracyklistického zväzu, diktovanie si podmienok na úkor ostatných športovcov. Dokonca sa v pretekoch pomýlil v počte kôl a predčasne ukončil preteky a vinu dal na svojho trénera. Ktosi mi raz povedal, že postihnutí vedia byť pekne nepríjemní, lebo vyčítajú zdravím, že sú zdraví.
https://www.facebook.com/jozefmetelka/posts/746762325509140

Norman

každý z nás je majster sveta. Len mu treba vytvoriť správnu kategóriu. :-)

Náhodný okoloidúci

Už samotný profesionálny "šport" je perverzita.
A inak ja mám pochopenie pre zdravotne postihnutých, ktorí sa venujú športu, chcú skrátka žiť zaujímavý život a nie presedieť ho v jednej izbe pri okne. Ale nevidím dôvod robiť z toho takú slávu.

Náhodný okoloidúci

SPORT, JEZDECTVÍ A ZÁBAVA
Sport je jednak soukromý jako modlící se člověk, který se modlí sám v uzavřené místnosti, nebo ve­řejný, prováděný kolektivně na otevřených prostranstvích, jako modlitba, která se koná společně v mís­tech oběti. První druh sportu se týká samotného jedince, zatímco druhý typ se týká všech lidí. Musí být prováděn všemi lidmi a nesmí jej přenechat někomu jinému, aby ho prováděl za ně. Je pošetilé, aby dav lidí chodil na místa oběti jen proto, aby se díval na člověka nebo skupinu lidí, jak se modlí, aniž by se sám pomodlil. Stejně tak je pošetilé pro dav lidí, aby přišel na hřiště nebo do arény kvůli pozorování hráče nebo celého týmu, aniž by se sportu zúčastnil.
Sport je jako modlitba, jídlo a pocit tepla nebo chladu. Je nesmyslné, aby dav lidí přišel do restaura­ce jen proto, aby se díval na člověka nebo na skupinu lidí, jak jedí; je nesmyslné pro člověka, aby poslal jiného člověka nebo skupinu lidí, kteří by se za něj ohřáli nebo osvěžovali čerstvým vzduchem. Stejně tak je nelogické pro společnost, aby umožnila jednotlivci nebo týmu zmonopolizovat sport, zatímco lid jako celek by platil výdaje za takový monopol pro užitek jedné osoby nebo týmu. Stejně tak by lid neměl demokraticky dovolit jednotlivci nebo skupině, straně, třídě, sektě, kmeni nebo parlamentu, aby za něj rozhodoval o jeho vlastním osudu anebo určoval jeho potřeby.
Soukromý sport se týká jen těch, kteří jej sami provozují na vlastní náklady. Veřejný sport je veřej­nou potřebou lidí a lidé by neměli být zastupováni při jeho provádění ani z hlediska fyzického ani de­mokratického. Fyzicky zástupci nemohou přenášet na druhé tělesný a morální prospěch ze sportu.
Demokraticky ani jednotlivec ani tým nemá právo na monopolizaci sportu, moci, bohatství nebo zbra­ní jen pro sebe. Sportovní kluby jsou dnes ve světě základem tradičního sportu. Rozhodují o všech, mají podíl na výdajích a veřejných zařízeních pro sportovní činnost v každém státě. Tyto instituce jsou pouze společenskými monopolistickými nástroji jako ostatně všechny diktátorské politické nástroje
monopolizující moc, ekonomické nástroje monopolizující bohatství, a tradiční vojenské nástroje, mo­nopolizující zbraně. Jakmile epocha mas smete se světa tyto nástroje monopolizované moci, bohatství a zbraní, nevyhnutelně zničí monopoly společenské činnosti jakou jsou sporty, jezdectví a pod. Davy se staví do fronty, aby hlasovaly pro kandidáta, jehož cílem je zastupovat při rozhodování o jejich vlastním osudu, s nereálným předpokladem, že bude zastupovat jejich zájmy, jejich důstojnost, suverenitu a ná­zory. Avšak takové davy, oloupené o svou vůli a důstojnost, jsou omezeny na pouhé pozorovatele, po­zorující jinou osobu, provádějící to, co by měly dělat přirozeně samy.
Totéž platí o masách, které neprovozují samy sport pro sebe proto, že jej neznají. Jsou podvedeny monopolistickými nástroji, které se snaží je obloudit a zmást, aby se namísto toho bavili smíchem a potleskem. Sport, jako společenská činnost, musí být pro masy, stejně jako moc, bohatství a zbraně mají být v rukou lidu.
Veřejný sport je pro všechen lid. Má na něj právo všechen lid, protože je prospěšný zdraví a rekrea­ci. Je jenom hloupostí přepustit svůj prospěch určitým jednotlivcům a týmům, které si jej monopolizují, zatímco masy zajišťují vhodná zařízení a platí všechny náklady těchto sportovních zařízení. Tisíce, kte­ré naplňují stadióny, aby se dívaly, tleskaly a smály, jsou titíž pošetilí lidé, kteří nedovedou provádět sport sami. Seřazují se do front, jsou nečinní a tleskají těm hrdinům, kteří je připravili o iniciativu, opanovali hřiště, řídí sport, využívajíce pro sebe zařízení, která jim zaopatřil lid. Původně byly tribuny určeny k oddělení mas od hřiště, to znamená, aby zabránily masám přístup na hrací plochu. Až však masy napochodují a budou provozovat sport uprostřed hrací plochy, tribuny se vyprázdní a budou zru­šeny. To se stane, když si masy uvědomí skutečnost, že sport je veřejná činnost, která musí být sama prováděná, a ne pozorovaná. Kdyby se dívala neschopná a nečinná menšina, opak by byl mnohem ro­zumnější.
Tribuny stadiónů zmizí, nebude-li nikoho, kdo by je zaplnil. Takoví, kdo jsou neschopni vytvářet hr­dinské úlohy v životě, kteří ignorují historické události, kteří si nedovedou představit budoucnost a nej­ sou dostatečně opravdoví ve svém životě, jsou bezvýznamní lidé, kteří plní sedadla divadel a kin, aby se dívali na životní události a učili se, jak probíhají. Jsou jako žáci, kteří zaplňují školní lavice, protože jsou nejen nevzdělaní, ale ani neumějí na počátku číst a psát.
Ti, kdo řídí běh života sami, nepotřebují pozorovat jeho dění pomocí herců na jevišti nebo v ki­nech. Stejně jako jezdci, kteří drží otěže svých koní, nepotřebují sedadla na tribuně. Kdyby měl každý koně, nechce tu být, aby se jen díval a tleskal. Sedící diváci jsou pouze ti, kteří nejsou schopni vykoná­vat takovou činnost, protože nejsou jezdci.
Stejně tak kočovníci nemají zájem o divadlo a kino, neboť to jsou lidé velice vážní a tvrdě pracující. Jakkoliv však si vytvořili vážný život, jednají radostně. Beduíni se nedívají na hráče, ale sami kolektivně provozují hry a účastní se radostných obřadů, protože přirozeně rozeznávají potřebu této činnosti a au­tomaticky ji uskutečňují.
Různé druhy boxování a zápasení jsou důkazem, že lidstvo se ještě nezbavilo veškerého divokého chování. Nevyhnutelně toto chování skončí, až člověk vystoupí výše na žebříku civilizace. Lidská oběť a souboje na pistole byly všedními zvyky v různých stupních vývoje člověka. Avšak takové divoké zvy­ky skončily již před dávnými lety. Člověk se nyní sám sobě vysmívá a současně lituje takových činů. To bude také osudem boxování a zápasu za desítky nebo stovky let. I když většina lidí je civilizovaná a svě­tem zkažená, většina z nich je schopná ubránit se obojímu prováděním a podporováním těchto zvyků.