Čo musí byť povedané

Warum schweige ich, verschweige zu lange,
was offensichtlich ist und in Planspielen
geübt wurde, an deren Ende als Überlebende
wir allenfalls Fußnoten sind.



Es ist das behauptete Recht auf den Erstschlag,
der das von einem Maulhelden unterjochte
und zum organisierten Jubel gelenkte
iranische Volk auslöschen könnte,
weil in dessen Machtbereich der Bau
einer Atombombe vermutet wird.



Doch warum untersage ich mir,
jenes andere Land beim Namen zu nennen,
in dem seit Jahren - wenn auch geheimgehalten -
ein wachsend nukleares Potential verfügbar
aber außer Kontrolle, weil keiner Prüfung
zugänglich ist?

Das allgemeine Verschweigen dieses Tatbestandes,
dem sich mein Schweigen untergeordnet hat,
empfinde ich als belastende Lüge
und Zwang, der Strafe in Aussicht stellt,
sobald er mißachtet wird;
das Verdikt „Antisemitismus“ ist geläufig.

Jetzt aber, weil aus meinem Land,
das von ureigenen Verbrechen,
die ohne Vergleich sind,
Mal um Mal eingeholt und zur Rede gestellt wird,
wiederum und rein geschäftsmäßig, wenn auch
mit flinker Lippe als Wiedergutmachung deklariert,
ein weiteres U-Boot nach Israel
geliefert werden soll, dessen Spezialität
darin besteht, allesvernichtende Sprengköpfe
dorthin lenken zu können, wo die Existenz
einer einzigen Atombombe unbewiesen ist,
doch als Befürchtung von Beweiskraft sein will,
sage ich, was gesagt werden muß.

Warum aber schwieg ich bislang?
Weil ich meinte, meine Herkunft,
die von nie zu tilgendem Makel behaftet ist,
verbiete, diese Tatsache als ausgesprochene Wahrheit
dem Land Israel, dem ich verbunden bin
und bleiben will, zuzumuten.

Warum sage ich jetzt erst,
gealtert und mit letzter Tinte:
Die Atommacht Israel gefährdet
den ohnehin brüchigen Weltfrieden?
Weil gesagt werden muß,
was schon morgen zu spät sein könnte;
auch weil wir - als Deutsche belastet genug -
Zulieferer eines Verbrechens werden könnten,
das voraussehbar ist, weshalb unsere Mitschuld
durch keine der üblichen Ausreden
zu tilgen wäre.

Und zugegeben: ich schweige nicht mehr,
weil ich der Heuchelei des Westens
überdrüssig bin; zudem ist zu hoffen,
es mögen sich viele vom Schweigen befreien,
den Verursacher der erkennbaren Gefahr
zum Verzicht auf Gewalt auffordern und
gleichfalls darauf bestehen,
daß eine unbehinderte und permanente Kontrolle
des israelischen atomaren Potentials
und der iranischen Atomanlagen
durch eine internationale Instanz
von den Regierungen beider Länder zugelassen wird.

Nur so ist allen, den Israelis und Palästinensern,
mehr noch, allen Menschen, die in dieser
vom Wahn okkupierten Region
dicht bei dicht verfeindet leben
und letztlich auch uns zu helfen.

 

Tento text sme uverejnili, pretože, presne ako za komunistickej totality, všade nájdete jeho kritiku, a skoro nikde jeho originál.

Prípadne doplníme aj jeho preklad (ale mali by ste sa učiť svetové jazyky).

Táto malá báseň držiteľa Nobelovej ceny je pekná ukážka toho, ako málo stačí na privedenie totality do varu. Je to dôkaz toho, v akej politickej neslobode žijeme.

Preto si dovolíme malú radu: kritizujte Izrael, kdekoľvek prídete, kritizujte ho s nadhľadom a hlbokým opovrhnutím, aké si zaslúži. Nebavte sa o tom, či to je tak alebo onak - je to pravda, je to váš postoj a neznižujte sa k diskusiám so spodinou kolaborantov.

Samozrejme, buďte pripravení na ich zákerné protiúdery. Ale azda vaša česť za to stojí, nie?


PS. Tak sme predsa len narýchlo vyhotovili preklad, balansujúc medzi presnosťou a dramatickou formou Grassovho textu.

(za akékoľvek pripomienky vopred ďakujem)


Prečo mlčím, mlčím tak dlho,
o tom, čo je evidentné, a plánovane vykonané,
a na konci čoho my preživší,
sme len poznámkou pod čiarou.

Je to to povestné právo na preventívny úder,
ktoré pre ľud Iránu,
organizovane jasajucému pod vládou veľkohubého pseudohrdinu,
ktoré pre ľud Iránu môže znamenať jeho úplné zničenie,
pretože vraj v jeho moci je vybudovať A-bombu.

Ale prečo mám zakázané
pomenovať tú druhú zem,
v ktorej už roky – aj keď tajne –
je neustále rastúci jadrový potenciál,
mimo kontroly, pretože akákoľvek kontrola je zakázaná.

To všeobecné mlčanie o týchto faktoch,
ktorému sa moje mlčanie prispôsobilo,
pociťujem ako ťažkú lož a násilie,
ktoré za akékoľvek porušenie
hrozí trestom
byť označený za "antisemitu".

Ale teraz, keď z mojej zeme,
ktorá za prastaré, ničím neporovnateľné zločiny,
je prenasledovaná a braná na zodpovednosť,
znova čisto kšeftársky,
aj keď pokrytecky deklarované ako "vyrovnanie krívd"
má byť  ďalšia ponorka odovzdaná Izraelu,
ktorej špecialita je schopnosť všetko ničiace hlavice dopraviť tam,
kde existencia čo len jednej jedinej A-bomby nie je dokázaná,
ale len obavy sú vydávané za dostatočný dôvod -
tu hovorím, čo musí byť povedané.

Prečo som ale doteraz mlčal?
Lebo som myslel, že môj pôvod,
poznačený nezmazateľnou  vadou,
mi zakazuje túto skutočnosť
vyjadriť ako nepochybnú pravdu o štáte Izrael,
ktorého spojenec som a mienim zostať.

Prečo hovorím  až teraz,
zostarnutý a posledným atramentom:
atómová mocnosť Izrael ohrozuje
už aj tak krehký svetový mier?
Lebo musí byť povedané,
na čo zajtra už môže byť neskoro,
aj preto, že to  my – ako Nemci zaťažení už dosť –
sme dodávatelia pre zločin,
ktorý je predvídateľný,
a preto naša spoluvina nebude zahovoriteľná
bežnými výhovorkami.

A priznávam, nemlčím už,
lebo mám už po krk pokrytectva Západu,
k tomu možno ešte dúfať,
že mnohí sa tiež oslobodia od mlčania,
že vyzvú jasného pôvodcu nebezpečenstva
aby sa prestal vyhrážať násilím,
a budú trvať na tom,
aby neustála a nehatená kontrola
izraelského jadrového potenciálu
a iránskych atómových zariadení
bola umožnená vládami oboch zemí.

Len tak je možno všetkým, Izraelcom aj Palestíncom,
ba viac, všetkým tým, ktorí,
plece pri pleci znepriatelení  žijú v tomto
čírym bláznovstvom okupovanom regióne,
a koniec koncov aj nám všetkým, 
len tak nám možno pomôcť.

 
Autor: 
téma: 
region: 
N

Omyly Güntera Grasse

"To, že se teď prezentujete a morálně se tu rozohňujete o izraelských přípravách na válku je prostě a jednoduše vylhané. Jestliže se Izrael a za ním stojící lobby domnívá, že atomový útok na Írán je nutný, tak se rozhodně nenechají odradit nějakým naříkajícím spolkovoněmeckým literátem, který při každé příležitosti vytrubuje, že je přítelem Izraele a nepřítel samostatné silné německé politiky. Jelikož jste horlivým zastáncem holocau$tového náboženství, měl byste Židům přiznat jejich právo podniknout všechna opatření, která považují za nezbytná, aby se “něco takového” už nikdy nestalo. Kdo říká A, musí říct i B, pane Grassi. Z tohoto pohledu je paní Merkelová důslednější než Vy, když Izraeli dodává ponorky.

Na závěr ještě jedna malá poznámka k Vašim manýrům: Označit takového státníka, jakým je Dr. Mahmúd Ahmadínežád za “tlučhubu”, je samo o sobě drzost. Dále je to také především obsahová nepřesnost. Za tlučhubu (Maulheld, pozn. ZV) se v němčině označuje někdo, kdo mlátí hubou a stáhne ocas, když jde do tuhého. To na íránského prezidenta rozhodně nesedí. Raději se ještě jednou podívejte na nedávno odvysílané interview s Ahmadínežádem v ZDF. Najdete ho například na naší stránce europaeische-aktion.org. Jestli jste schopen mi tam ukázat jedinou větu, kterou říká “tlučhuba”, tak Vás pozvu na oběd do nějaké turecké kebabboudy – a to je co říct! Jako moderátora však v tomto interview najdete svého krajana (autor naráží na redaktora ZDF, Klause Klebera, pozn. ZV), který si s Vámi v neomalenosti nic nezadá."

 http://zvidavyvincenc.wordpress.com/2012/04/08/omyly-guntera-grasse/

http://www.europaeische-aktion.org/Artikel/de/Was-gesagt-werden-muss_79....
 

Norman

je samozrejmé. Rovnako samozrejme nejde o neho samého, jeho profil v tom či inom smere. Podla mňa je dobré ukázať, ako málo stačí, a človek je ... mrtvola. Mnohí iní "funkcionári" by sa mohli zamyslieť, či zajtra aj oni nepoletia. Alebo... či nepoletia, ak šialenstvo začaté Izraelom naozaj privedie krvavú krízu ( malo by im byť povedané, že krvavá kríza už dnes vyzerá nevyhnutná, pretože pyramidový systém presiahol všetky limity, a tak bude musieť prísť zemetrasenie, smrť, rozbitie štruktúr, aby tí, čo prežijú, boli radi, že sú radi s holou riťou a nie aby sa pýtali Satanovej Sekty bankárov: kde sú naše prachy a švajčiarske dôchodky?)

Ovšem "funkcionári" si toto stále nechcú pripustiť - stále veria, že sa to prepčie nejako hladko, prinajmenšom pre nicha ich okolie hladko.

Vojna? To je vec Afriky, Azie a Latinskej Ameriky. Bankový kolaps -- no, na juhu Europy, možno, a možno iné banky, ale nie naša, a keď, tak zlato, to nás prevedie ako mojžiš suchou nohou cez Červené more ... V toto dúfajú, svine.

Ale to som sa moc rozpísal.

Určité je jedno - RAZ sa začnú žrať navzájom.

 

Tu by som si dovolil citovať českého "hrdinu" Mašína:

Vaší knížku budu doporučovat všem, kterým není jasno proč debata so sionistami všeho druhu, která není ztrátou času, je podříznutí chrtanu nebo dobře umístená kulka. Po přečtení Vaší knížky znovu trpce lituji, že jsem jich neodpravil daleko více.

Motivován Vaší knížkou by měl být každý rovně myslíci člověk schopen podřezávat ty (tu dáva nejaké mená, ktoré radšej eticky vynechám) atd. celý den a zkrátit polední přestávku na polovinu.

 

Ja sa s tupcom Mašínom naozaj nestotožňujem. Ale ak môže on niečo také verejne presadzovať, a dostávať aj za to medaile, možno má čiastočne pravdu

(okrem vynechania mien som zamenil v jeho výzve jedno  jediné slovo. Ak neviete ktoré, provnajte tu)

 

 

N

na jednej strane preukázal kus odvahy a statočnosti, kiežby takých bolo stále viac. No nemusel štuchnúť (kopnúť je silné slovo) do Ahmadínežáda, neviem, nakoľko si to sám myslí a nakoľko sa chcel zalíškať, či zmierniť vlastné slová.  Každopádne je zaujímavé sledovať reakcie tých "oficiálnych", aj tých "radových", napr: http://nassmer.blogspot.com/2012/04/nemecko-izraelske-pratelstvi-neni-ni...

Pozitívne je, že takto si tú báseň prečíta viac ľudí.

 

Toto sme tu už mali v červenom aj fialovom - predpísané, čo si máme myslieť a veru, neskončilo to dobre. Ani toto sa neskončí zamatom. 

V tom článku je aj odkaz na Britské listy s českým prekladom Romana Kopřivu. 

 

Norman

asi tak treba brať tú Grassovu kritiku.

Ale len "ať se perou".

Samozrejme sa dištancovaním od AhmadiNidžáda kryl ... ale veď Ahmadi naozaj nie je žiaden ideál.

 

Dík za ten link na Blisty, som si všimol, (...vysokoškolského učitele germanistiky ) myslím, že je to preložené podobne:)

 

fon

predkladá ponorku akoby bola jeho, on ju zostrojil, on poskytol prachy a niekto iný proti jeho vôli jeho dielo vyslal do Izraela a tvorcu sa ani neopýtal.
Skĺbil v sebe starého boľševika aj nacistu, tvrdí, že ponorka je všetkých a všetci majú právo sa do toho pliesť, hoci nemajú nijaký podiel na zrode diela.
On ako nemec vraj má byť vypočutý, lebo nemci tvoria, on je nemec, jeho zásluha takisto.
Vnucuje sa, že len kvôli tomu, že svoje písačky „tvorí“ v nemecku, tak má právo sa votrieť do debaty o rozhodnutí vlády.
Malý človek sa nijako nepodieľal a nič neplatil a vrieska akoby bol Hitlerom.
To sú maniere nacistov, britov, či Američanov, ktorí síce sú úplne ľaví, ale z dôvodu bydliska sa vystatujú, že každé dielo, ktoré vytvoril niekto, úplnou náhodou žijúci opodiaľ, patrí aj jemu, a že on má právo iných urážať ako neschopných.

Pavel Kamas