Keď už sa zo Zem a Vek stáva "mediálny dom", keď už rôzni ešte včera hurákapitalistickí presstitúti  zakladajú "konzervatívne" ako aj "progresívne" portály, mali by sme sa aj my, hm, pohnúť ďalej a "reagovať na výzvy". Kedže ale niet zdrojov, urobme to kompromisne a spolahnime sa na prácu iných.

Recenzia filmu Dáma v zlatom:

oficiálna:

Dáma ve zlatém vypráví pozoruhodný skutečný příběh ženy, která se rozhodla dosáhnout spravedlnosti a za každou cenu bojovat o dědictví, které její rodině právem náleželo. Šedesát let poté, co byla za druhé světové války nucena utéct z milované Vídně, se Maria Altmannová (Helen Mirren) rozhodne získat zpět rodinný majetek, který jí byl zabaven nacisty. Patří k němu i umělecká díla nevyčíslitelné hodnoty, mezi jinými i slavný portrét Adele Bloch-Bauerové I. od Gustava Klimta, který se stal národním pokladem. Za svého právního zástupce si vybere ne velmi zkušeného, ale o to odvážnějšího, mladého muže Randyho Schönberga (Ryan Reynolds). Spolu se pustí do zdlouhavého a náročného soudního sporu s rakouskou vládou a Nejvyšším soudem USA, který se nakonec stane jedním z nejznámějších restitučních sporů v historii.

kritik Verbal:

To, co by se podle obsahu mohlo jevit jako zajímavé právní drama o navrácení slavné Klimtovy „Zhulené transky“ právoplatným majitelům, není nakonec nic jiného, než další tendenční, rektobolné, demagogické židácké píárko a reklama na holou kost. Škaredí a hrabiví židé však v Holyúdu vůbec, ale vůbec nejsou, a tak sledujeme příběh roztomile ironické, skromné a sympatické židovské babičky, mimochodem fantasticky ztvárněné Mirenovic Helenkou, která to má sice všechno těžce v piči, avšak bytostně touží, aby jí bylo výhradně, ale fuckt výhradně z úcty k jejím předkům, tolik postiženým nacistickým holocaustem, vráceno její rodinné dědictví.

A když se to náhodou nepovede, tak mrdup, bude akorát smutná, že byla pošpiněna památka její tolik trpící tety, jíž skolila meningitida, když ještě Hitler stával se štětkou na štaflích, tatínka, kterého trefil šlak hned po anšlusu Rakouska, a maminky a strýčka, co proživořili válku v nelidských podmínkách švýcarského blahobytu a pošli mnoho let po ní přirozenou smrtí.

Stařenka si tedy jen tak, v podstatě ze srandy, najme mantáckého židího právníka, mimochodem opravdu žalostně ztvárněného panem Gaynoldsem, který se ujme kauzy jako bokovky a úplně zadarmo, protože jakmile v Rakousku navštívil pomníček obětí holocaustu, strašně se najednou rozplakal, prozřel a morálka mu zavelela prodat veškerý majetek a pro bono dopřát své klientce zaslouženou spravedlnost. Nakonec po mnoha útrapách to všem těm zkurveným, nesympatickým Rakušákům, nacistům, antisionistům a popíračům společně těžce natřou a pravda s láskou zvítězí nad zlem, mamonem a pokrytectvím.

No, Gébls by ten tklivý příběh nezfilmoval lépe, a když jen trochu zapátráte, máte chuť si po tomhle pustit tu O perníkové chaloupce. Ve skutečnosti totiž hned poté, co se v devadesátých letech minulého století náhle začaly zelené mozky v Rakousku vypořádávat s minulostí, zaslechla zdaleka ne až tak sympaticky vyhlížející baba nenažraná slovo restituce a šustění amerických prezidentů, okamžitě zařadila druhou kosmickou a evidentně jela cíleně po prachách jako slepice po flusu.

Její tolik altruistický právník a sveřepý bojovník proti holé kosti měl od počátku smlouvu na 40 procent, a jakmile ta stará rakovina obratem střelila všechen ten vymodlený odkaz za 300 míčů v dolarech, jen co se dotkl americké půdy, přišel si milý a ani trochu vypočítavý jeliman na krásně kulatých 120. Ale to už je, milé děti, úplně jiná pohádka, kterou však bratři Vajštanové nikdy produkovat nebudou, neboť ti chtějí světu ukazovat jen pravdivé a ani trochu propagandisticko – demagogické příběhy. Hezky natočená, dobře zahraná, avšak unylá, místy otravná a hlavně naprosto amorální a manipulativní propagace těch tolik kůl pejzů a obřízek.