Nielen pre určitý úspech minulej recenzie Verbala na film so židovskou tématikou, teraz sem uložím jeho ďalšiu recenziu na dielo s cigánskou tématikou. Za prvé sa mi naozaj náhodou priplietla do cesty, za druhé sa to dopĺňa, a za tretie aj preto, aby recenzia zostala na webe zachovaná - z csfd.cz už bola raz vyhoodená.

Česko-francúzsky film "Cesta věn" bol natočený  r. 2014 a jeho témou je rómska rodina. Bol, samozrejme, oficiálne krížom krážom oceňovaný a chválený. To je asi tak všetko, čo o ňom treba vedieť, než sa začítame do hodnotenia:

Film „Černé kurvy, bílá vrána“ sice na jedné straně hezky ukazuje, co je to za svinskou svoloč, druhým dechem však dodává, že je to i naše chyba, protože ty chudáky sociálně vylučujeme, s čímž si dovolím důrazně nesouhlasit a vyjádřit tuto nelibost rozčíleným „Ale hovno!!!“.

Ono „sociální vyloučení“ spočívá v údajném, pro mnohé začarovaném kruhu. Naše rasistická macešská společnost jim totiž odpírá přístup ke vzdělání, což jim znemožňuje najít si kvalitní práci, proto jsou ti ubožáci nuceni obracet se na náš sociální systém a ten, když selže, donutí je to ze zoufalství ke zvýšené trestné činnosti, čímž si vůči nim společnost vytváří předsudky a sociálně je izoluje. Opět mi to na tomto místě nedá, abych si trochu neulevil směrem ke všem těm prořímským aktivistům (dále jen „zkurvení pokrytci“) rozhořčeným „Tak s tímhle táhněte do piče! Ten kruh není začarovaný ani trochu!“.

Toto vynikající etnikum si sem z Pandžábu poprvé přitáhlo své maringotky počátkem 15. Století, a to v podstatě mezi kudlankami vyplachované negramoty, přičemž se během velmi krátké doby a určitě zcela neprávem vynořily ony „předsudky“ napříč celou Evropou. A vůbec to nebylo proto, že ty kurvy poplatné svému indickému naturelu začaly v tu ránu parazitovat a kradly, co mohly! Nene! Ty bílé svině je jen tehdy nechtěly vzdělávat a zaměstnávat už vůbec ne. A takto jsme je rasisticky utiskovali až do roku 1948, kdy bylo státně deklarováno povinné základní vzdělání, a školy rázem praskaly ve švech kvůli neutuchajícímu zájmu čokoládových miláčků o gramotnost a touze být užitečnými členy společnosti, což prokazují svou příkladnou účastí a všeobecným vynikajícím prospěchem dodnes.

Rodina se stala základem státu a opět to byli naši skvělí spoluobčané, kteří šli jako první příkladem a začali se množit jako filcky v zarostlém nemytém klíně přičmoudlé Epětapadesátnice. A to jen proto, aby rozšířili řady vzdělaných, kulturních a především platných členů naší společnosti, schopných bezelstně pracovat do roztrhání těla pro všeobecný blahobyt.

Vida takovéto nadšení, vynořila se v poslední době banda zkurvených pokrytců, kteří se snaží přiživit na těch skvělých snažílcích a všemožně je naoko podporovat k ještě většímu úsilí, avšak ve skutečnosti se jen chtějí buď politicky zviditelnit, nebo si zaparazitovat na těch štědrých sociálních programech pro jejich podporu a dokonalou asimilaci. Chtělo se mi brečet, ano, přátelé, brečet, když jsem ve filmu viděl tu odpornou rasistickou bílou pizdu z pracáku, která našim milým hrdinům sebrala bez kousku soucitu podporu v nezaměstnanosti, když zrovna úplně náhodou neměli krátkodobě práci, protože se nemohli rozhodnout, budou-li společensky prospěšnější jako chirurgové, jaderní fyzikové, právníci nebo ředitelé nadnárodních firem. „Kunda jedna, vyjebaná!“, jak ji i zcela správně a oprávněně nazvali. 

A teď si položme otázky: Kolik sociálních dávek už bylo z našich daní projebáno na to, abychom si tu udržovali farmu na tasemnice? Kolik státních peněz nebo peněž například mecenáše a filantopa Soroše a jiných naivních fantastů bylo promrdáno na marnou snahu vzdělat je a asimilovat? Kolik radiátoru z funglových státních bytů skončilo ve sběrně a kolik oken bylo stopeno, když jim ti zkurvení rasisti nedali nové? Kolik času ještě uplyne, než se to tu změní v Kalkatu a staneme se minoritou?

Jo, to vám dneska nikdo nespočítá, protože by nás okamžitě exkomunikovali z té tolik benevolentní Unie a zkurvení pokrytci z bílých čtvrtí velkohubě roznesli na kopytech. A tak je samozřejmě úplně fantastické, když naše nejvyšší filmové ocenění vyhraje dost tendenčně (všude v těch cigánských životech je pochmurno, nehostinně a prší) natočená nudná kokotina, která v podstatě vyzní tak, že 0,1 procenta z nich se snaží, a proto bychom jim rozhodně měli dát ještě spousty šancí.

Historie nás nepoučila, a tak si s altruistickým úsměvem dál vykrmujme své škrkavky, dokud se nepřemnoží a nesežerou nás zevnitř. Pak možná přijdeme na to, že jediná Cesta ven je nahrnout to všechno do Érbasu a vyhodit nad Pandžábem, kde by možná po chvíli zjistili, jak bylo neuvážené nerespektovat kulturu majority a chovat se jako hovada.

Závěrem bych chtěl vzkázat všem těm zkurveným pokrytcům, že naprosto stejným způsobem nahlížím i na to 0,1 procento bílých socek, krimošů a nefachčenků a že ti kakaoví zmrdi jsou kategorizování do stejné rasy jako já, tudíž si svá obvinění z rasismu strčte do svých populistických prdelí a dokud nestrávíte pár let bydlením ve stejném domě, nebo stačí i čtvrti, jako Červeňákovi nebo Mižigarovi, hluboce vašimi názory pohrdám. 

Verbal 3.4.2015