november 2014

Masovým fenoménom sa stáva vývojový deficit: Žiaci základných škôl a mladiství, ktorí prichádzajú do mojej praxe, majú pohľad na svet na úrovni 16 mesačného dieťaťa. Nemajú žiadnu toleranciu frustrácie, žiadne vedomie o nesprávnosti, empatiu. Alebo sa neustále vnímajú ako obeť. A predovšetkým si myslia, že sa všetko bude točiť okolo nich a utíšenia ich potrieb.

Obvykle se uvádí, že Německo přepadením Polska. Vedle Německa jako spoluviník se občas ocitá i Sovětský svaz za svůj vpád do východopolských území podle tajného dodatku k německo–sovětské smlouvě o neútočení 16 dní po vypuknutí polsko–německé války. Srovnáním sovětského návrhu textu smlouvy a její tajné doložky s podepsanou a platnou německo–sovětskou smlouvou zjistíme jen malé rozdíly, obsah tajné doložky byl sovětskou představou, co by mělo nastat, jen mírně korigovanou německou stranou.

Keďže je dnes ten sviatok štvrťstoročia od zmeny ideológie režimu, treba si ho pripomenúť. Na úrovni idiokratickej doby, teda bez veľkých teórií a bez veľkých drám - aby to každý pochopil.

Preto sme vybrali (humorné) video od Vaského. Táto doba si nič iného nezaslúži, už len preto, že vygenerovala ľudí ako on - úprimne znechutených a frustrovaných vlastnou beznádejou.

Trucpodnik z materskej SMEtiarskej lode pod názvom Projekt N ide mávať „revolučnou“ zástavou nezávislosti a slobody po dlhoročnej službe neoliberálnej a americko-sionistickej propagande. Osvedčení presstitúti a ich nastupujúci dorast dve desaťročia krčili chrbty a slúžili vymývaniu mozgov v mene neviditeľnej ruky trhu, neoliberálnych experimentov pod názvom reformy, americkej neomylnosti, izraelskej nedotknuteľnosti, politickej korektnosti, multikulturalizmu a globalizačných snáh.

Som presvedčený o tom, že ľudia s malým duchom, čo je dnes takmer každý, jednoducho nemôžu uniesť bremeno nezávislého, slobodného, tvorivého a autentického bytia, a práve preto ľahko odovzdávajú svoj osud do rúk Systému.

Dříve tomu tak zdaleka nebylo. Příslušné zprávy a dohady se v tomto smyslu tradovaly jako veřejné tajemství obvykle jen od úst k ústům. A to zase většinou jen dík indiskrecím z těch správných míst, anebo nanejvýš prostřednictvím pro jejich autora (ale často i čtenáře) značně nebezpečných podvratných tiskovin všeho druhu. Přece však tady slabé stránky, místa i chvíle mocných byly – kdykoli, naprosto běžné, po staletí jako něco naprosto přirozeného. Přitom o oč výjimečnějšího jedince šlo, tím byly tyto vesměs neoficiální, jestli ne rovnou pokoutní zvěsti zajímavější, lákavější.

Dnes byl v našich kvality prostých médiích k vidění zase jeden cizinec, který Merkeloněmecko ohrožuje svým vyhoštěním. Mladý, zaměstnatelný muž, který hovořil relativně dobře německy a začal se učit nějakému řemeslu. Tedy někdo, kdo je schopen integrace, vydělává si na vlastní živobytí, nechrlí koránu věrné řeči a nechce nás – nevěřící kufry – odkráglovat. Ano, takového muže bych si tu zřejmě chtěl ponechat i já. Většina kandidátů na vyhoštění však vypadá úplně jinak.

V lese žilo množstvo zvierat. Veľkých, dravých, malých i mocných. A taktiež veverička Klára, ktorá bola doslova chorobne kvik ambiciózna a mocibažná. Každoročne si zvieratá na prelome zimy a jari /v marci/ volili niečo ako lesného správcu, ku ktorému potom adresovali svoje prosby, názory a kto ich rozsúdil kroch, keď sa navzájom pohádali, či nebodaj keď došlo k zločinnosti!